Hřbitov je plný úspěšných lidí

Svět je založen na redistribuci hmoty. Někdo vymyslí hru, která je úspěšná a kterou si třeba koupí milion lidí. Každý z kupujících dá tvůrci hry něco peněz a ten má zajištěno zázemí a může tvořit dále...

Při svém úspěchu pociťuje tvůrce blaženost a extázi, a proto tvoří nové hry, ještě rafinovanější, a tak dále a tak dále. Bude posunovat laťku svých možností výše a výše. Nakonec shromáždí tolik peněz, že sám nebude vědět co s nimi. Bude zažívat stále méně a méně blaženosti a bude vzpomínat na dny svého „rozjezdu“ na dny ve kterém stoupal od jednoho úspěchu ke druhému, na dny kdy ještě nebyl schopen dohlédnout za horizont svého konání.

Nakonec zestárne a uvědomí si, že je smrtelný a že pro něj hra pomalu, ale jistě končí. Ve skutečnosti, to čeho dosáhnul, jsou jen cetky. Mazal své tělo zlatým bahnem tělesné rozkoše, které ho nakonec zradilo a které chřadne a rozpadá se. Nic nepomáhá. Nestal se nesmrtelným. Nedostal se Za Zrcadlo. Vnímá, že celý jeho život byl k ničemu a všeho čeho dosáhnul a za čím se hnal, byla iluze stříbrného prachu. O něco později se na hřbitově objeví náhrobek úspěšného člověka.