Červená, modrá a bílá

Červená, modrá, žlutá! Led, teplo, mravenčení a zase led! Mají svoje metody jak přivodit zkrat. Člověk už neexistuje, tak jak ho známe, už necítí bolest, ale nestal se z něj ani robot bez emocí. 

Za vše může technologie třicátého století, která umožnila, aby se starý typ člověka přesunul do jemnějšího těla do mavrosilku. Je to látka, respektive tekutina, ve kterém prodlévá lidské Vědomí.

Nemám ani nohy ani ruce, a ani kůži. Skvělá metoda jak ukázat na fyzická trápení dlouhý nos.

Jsem uzavřen v policejní kapsli a chtějí ze mne dostat informace, které jim ovšem nemůžu vykvákat. Nejsem přece cvok, teda zatím ještě ne! Držím se, abych se nezbláznil. Pro člověka z dvacátého století by to bylo jen polechtání, ale pro dnešní typ zhýčkaného Vědomí, hrůza!

Nemohu odhadnout, jak dlouho ještě vydržím. Ochch! Kmitočet béžové barvy (tu nesnáším) už to asi nevydržím ……   

„Same! To by stačilo“ ozval se kovový zvuk. „Našli jsme vlákno a teď budeme rybičky pěkně tahat ven!“