Obléknul jsem si černý oblek s černou kravatou a vydal se mu na pohřeb. Obleky moc nemusím. Rád nosím něco volnějšího, třeba tepláky nebo mikinu. Ale bůh je bůh a pohřeb je pohřeb a jít na něj v teplákách a teniskách ...
... by se mohlo chápat jako neúcta.
Obřad se konal v lese, uprostřed mýtiny. Na palouku se shromažďovala lesní zvířátka. Zajíci, jeleni se svými laněmi i kolouchy, pár sov sedělo na jediném stromě, srnci a kanci a taky jsem zahlédl lišku (až docela vzadu) a mnoho dalších zvířat. Přicházeli ještě opozdilci medvěd s medvědicí.
Čekal jsem, větší počet účastníků obřadu; zemřela přece tak významná osobnost. Dokonce i Slunce vyšlo zpoza mraku a natahovalo své paprsky. Musel jsem si sundat sako, jinak bych se koupal ve vlastní šťávě. Na obloze se rozzářily tři hvězdy a vysoko na nebi kroužili mrchožrouti. Ale když neviděli nikde tělo, odletěli pryč.
Na pohřbu jsem byl jediným člověkem, a proto se očekávalo, že pronesu obřadní řeč. Trochu jsem si odkašlal a předstoupil před zvířátka. Chvíli jsem čekal, až vítr dohraje šumivou hudbu trav a pak jsem promluvil.
„Děkujeme ti pane Bože, že jsi nás chránil a opatroval a odpouštíme ti vše zlé a vzpomínáme jen na to dobré, které jsi za svůj dlouhý život vykonal. A nebylo toho málo! Na jednoho boha možná až příliš. Byl jsi přece jen na všechno sám, protože nikomu jinému jsi nevěřil. Spočívej v pokoji a míru. Amen.“
„Amen“ zamumlala zvířata a tráva zašuměla.
Pak se snesl letní déšť, který mi stékal po tváři. Krůpěje byly opravdu slané.
- Měl dědice? Ptal se vlk.
- Měl jediného syna, ale ten už je dávno mrtev.
- Komu tedy odkáže svůj majetek? Kvikla svině.
- Vše co měl, už dávno před svou smrtí rozdal.
- Tedy nebudou problémy. Pravila liška a zvířátka se pomaloučku vytrácela zpátky do lesa i já jsem šel svou cestou.
