V kbelíku se proháněli tvoři, kteří vůbec nevypadali jako ryby. „Dají se vůbec jíst?“ zeptal jsem se vesmírného rybáře.
„Nemám je na jídlo.“
„A proč je teda chytáš?“
„Zkouším, jestli je dovedu ulovit. Pak je pouštím zpět.“
„Jak je chytáš?“
„Mám různé návnady a lákadla. Na každého tvora zabírá něco jiného. Když chci ulovit chudáka, dávám na háček kousek zlata. Když chamtivce dám toho zlata více a přidám i barevný kamínek. Tvorů, kteří chtějí bohatství je v rybníku nejvíce. Vzácnější jsou ti, na které zlato ani drahokamy nezabírají. Jsou to bohatí tvoři, kteří žijí ve zlatých palácích a jejich břicha jsou plné pečeného masa a cukroví. Jejich potrava je duchovní. Pro takovéto tvory vkládám na háček kousek bible, koránu nebo gíty, anebo tam pověsím rovnou buddhu tak jako teď.“
Vesmírný rybář zabodnul do meditující hlavy háček a vhodil sošku do temných vod. Po chvíli už rybářův prut ohlašoval záběr a rybář vytahoval příznivce budhismu.
„Vidíš, jakého malého bůžka se drží! A přitom nemůže jinak …“ zasmál se rybář a vhodil tvora do kbelíku mezi ostatní.
„Dá se ulovit i bůh?“
„Ano, ale je potřeba speciální návnady. Boha nemůžeš nalákat ani na zlato ani na svaté písmo, jen by se mi vysmál ….“
„A na co ho chceš ulovit?“
„Vlastně to je důvod, proč jsi tady dnes se mnou, promiň“ a já ucítil, jak se do mne zabodává háček.
