Jednoho rána se pan Vojtěška probral ze svého spánku a zjistil, že mu oteklo pravé stehno. Bylo dvakrát větší než to druhé. Otok byl navíc provázen silnou bolestí.
Rozhodnul se jet neprodleně do nemocnice, ale ani nejširší kalhoty, které měl, nestačily na oteklé stehno a do kalhot se nedostal. Do nemocnice se dobelhal v kraťasech.
Vážná tvář doktora prozrazovala problém. „Víte, pane Vojtěšku“ promluvil doktor „Vaši nohu budeme muset uříznout. Je s ní ámen. Onemocněl jste nevyléčitelnou infekcí, na kterou není léku, ale naštěstí je infekt jen lokální a váš život zachráníme.“
To, co se dělo v mysli pana Vojtěšky, si čtenář dokáže představit. Zajímavé je podívat se na to, co se dělo v jeho pravém stehně. Příčinou nemoci byla stehenní kost, která se jednoho dne rozhodla, že bude meditovat a že se vydá stezkou askeze, aby tak dosáhla nesmrtelnosti. Kost se uzavřela do sebe a přestala přijímat potravu. Výsledek takovéhoto počínání už čtenář zná.
Noha byla amputována, přesně pod ryskou, kterou doktor vyznačil. Pan Vojtěška dostal invalidní důchod a měl před sebou život bez nohy, ale žil a za to byl rád.
V pitevně nohu rozebrali a zjistili, že stehenní kost byla po celém povrchu samý důlek a ve stehně jako by plavala. Nebyla držena žádnou tkání. Kost očistili a naložili do sklenice s lihem, kterou pak ukazovali studentům medicíny.
Asketická kost byla nesmírně šťastna, že dosahovala takové pozornosti a libovala si v novém příbytku.
