Advokát smrti

Smrt mi slíbila, že když kauzu u soudu vyhraji tak mi sice nemůže dát peníze, ale za to mi může přidělit více času. Byl to velmi těžký případ, ale byla to také výzva a tak jsem se do toho pustil a ten případ jsem vzal.

U božího soudu

„Nebeský soude,“ zahájil řeč advokát „můj klient se soudního procesu osobně zúčastnit nemůže, neboť jak jistě víte je tu taky Život; došlo by k anihilaci a to by byl počátek Chaosu.“

„Rozumím, a děkuji za Vaši prozíravost,“ pravil Nebeský soudce.

„Smrt se dožaduje svého práva!“ pravil advokát a prohrábnul si plnovous.

„Co že chce!?“ zahřměl Nebeský soudce. „Vždyť cokoliv se ve vesmíru zrodí, patří už Smrti. Nakonec získá všechny a všechno! Co více může ještě chtít?!“

„Vážený soude, Smrt je všemi nenáviděna a každý se ji snaží jen odstranit. Snad jen filosofové k ní shlížejí, jaksi s uznáním, neboť kým by ti rozumbradové byli beze Smrti! Ale přesto! I oni se Smrti bojí. 

Zatímco Život je oslavován a chválen a básnící jej povznášejí do nebes! Kým by ale Život byl, kdyby neexistovala Smrt?

Smrti chybí uznání a láska. Smrt chce, aby ji lidé měli rádi tak jako Život!“

„S kým se soudí?“ zeptal se Nebeský soudce.

„S člověkem.“