Ach ta hlína

V galaxii AK 42 se člověk střetne s Bohem, který praví: „Dostal jsi se  mimo Mléčnou dráhu, bravo!!!“

„Ale to není všechno, něco ti předvedu,“ řekl člověk, poklekl a nabral hrst hlíny, chvíli ji hnětl v ruce a pak vymodeloval děťátko, pleskl jej po zadku a to obživlo a začalo křičet.

„Stvořil jsem člověka!“ Radoval se človíček a skotačil kolem chlapečka jako blázínek.

„Působivé!“ pravil Bůh „Ale teď použij svou vlastní hlínu.“

Člověk na to neměl co říct a chvíli před Bohem jen tak stál, ale pak dostal odvahu a řekl:

„Já se tak stydím,“ pak otevřel pusu, která vypadala jako černá díra a vhodil do ní svou pravou ruku, pak levou a pak obě nohy. Nakonec snědl i svůj trup i hlavu.