V posledním týdnu se opět vyrojily v médiích zprávy na téma možného rizika vzniku psychických poruch v důsledku dlouhodobého užívání marihuany. Což není žádná novinka, ovšem konkrétně dle studie Psychiatrického centra v Praze jsou kuřáci šlechtěných modelů s vyšším obsahem THC více ohroženi schizofrenií, protože tyto modely neobsahují téměř žádný kanabidiol, který působí proti THC a má antipsychotické účinky. Nechci polemizovat s touto studií, spíš bych rád popsal, co mi už delší dobu vrtá hlavou v této souvislosti.
Marihuana jako spouštěč schizofrenie je oblíbený argument zastánců kriminalizace konopí. Ponechme nyní stranou fakt, že už dnes se hulí o stošest, takže si nedokážu představit, že by legalizace měla mít významný negativní dopad na psychické zdraví spoluobčanů. Spíš by mě zajímalo, kam se ztrácí všichni ti marihuanoví schizofrenici? Pokud by totiž bylo užívání marihuany významně rizikové, měla by se logicky tato skutečnost projevit ve výskytu schizofrenie v populaci. Jinak řečeno – budeme-li porovnávat srovnatelné země, měl by být v zemi s větším množstvím uživatelů marihuany i větší výskyt schizofrenie v populaci.
Jenže zde je právě rozpor mezi teorií a empirií. Prevalence (počet nemocných na počet obyvatel) schizofrenie je totiž napříč celým světem více méně stejná.
„Riziko propuknutí schizofrenie pohybující se kolem jednoho procenta populace je obdobné u všech kultur, významnější odchylky byly zjištěny pouze u etnických skupin žijících izolovaně a nemísících se s majoritní populací, například u Sámů, což jsou Eskymáci žijící převážně endogamně v severním Švédsku, u kterých je výskyt schizofrenie v populaci až 17 %.“
— Erika Matyášová: Sociální stažení u pacientů s psychickým onemocněním (PDF)
Už tohle zjištění naznačuje, že tu něco nehraje, ale pojďme dál. Zajímavé jsou data Světové zdravotnické organizace, která v roce 2004 vytvořila žebříček zemí s výskytem schizofrenie podle ukazatele DALY. Ten jednoduše řečeno vyjadřuje počet let života poznamenaných onemocněním v rámci populace, přičemž se samozřejmě uvádí v relativních číslech a vztahuje ke střední délce života v daném regionu. Je to v podstatě ekonomický ukazatel, který má vyjadřovat míru dopadu určitého onemocnění na ekonomickou aktivitu populace.
Z následující mapy vycházející z dat WHO by se na první pohled mohlo zdát, že jsou napříč světem ve výskytu znatelné rozdíly, opak je ale pravdou. Kartogram využívá dvanáct intervalů, přičemž hraniční žlutý zobrazuje země s DALY v intervalu ≤ 185 a na druhé straně hraniční červený ≥ 295 na 100 000 obyvatel. Barevné odstíny mezi tím tedy vyjadřují jemné rozdíly ukazatele v pouhých desetinách promile.
Už při letmém pohledu na Evropu zjistíme, že až na několik výjimek jsou na tom evropské země s výskytem schizofrenie velmi podobně. Abych byl ale korektní, budu dále srovnávat pouze stav v ČR s našimi středoevropskými sousedy se kterými sdílíme podobné osudy, podnebí i kulturu. Jak moc je tedy Česká republika postižena schizofrenií v porovnání se Slovenskem, Polskem, Německem a Rakouskem? Podle dat v žebříčku WHO má Česká republika ukazatel DALY ve výši 185, stejně jako Německo či Rakousko. Slovensko a Polsko jsou na tom o něco hůř, u těchto zemí se uvádí 233. Jen pro informaci dodávám, že hůře než my skončilo z evropských zemí například Švédsko, Portugalsko, Švýcarsko nebo Francie, ale rozdíly jsou zanedbatelné.
Jak je tedy možné, že podle průzkumů patří Češi dlouhodbě k nejčastějším uživatelům marihuany v Evropě (a to i ve stejném období, ze ktrého pochází data WHO) a přitom prevalence schizofrenie se v rámci zemí světa příliš neliší? Jak je možné, že Češi jsou největšími evropskými huliči, ale schizofrenie se vyskytuje v ČR srovnatelně jako v Německu či Rakousku a dokonce o něco méně než ve Francii a Švýcarsku? Pokud by užívání marihuany významným spouštěčem schizofrenie u mladých, pak by se to podle mého názoru mělo projevit na výskytu schizofrenie v populaci. O to víc na velmi přesném ukazateli DALY, který je přímo úměrný počtu let prožitých s onemocněním a mladí huliči-schizofrenici by docela výrazně ovlivňovali ukazatel směrem nahoru.
Za předpokladu, že marihuana opravdu může za určitých podmínek vyvolat schizofrenii, existují dvě možná vysvětlení tohoto „paradoxu“:
1) V České republice je méně jiných rizikových faktorů způsobující schizofrenii než u našich sousedů. Potom i nárůst schizofrenie v důsledku užívání marihuany by znamenal, že jsme na tom statisticky obdobně jako Německo či Rakousko.
2) Riziko rozvinutí schizofrenie v důsledku užívání marihuany není statisticky významné, aby ovlivnilo celkovou statistiku při jinak srovnatelných podmínkách. Při zhruba 4 000 nových případech schizofrenie ročně v ČR by se jednalo o jednotky či maximálně několik málo desítek huličů ročně, kteří skončí u psychiatra.
Jako pravděpodobnější se mi jeví druhá možnost. Pravdou totiž je, rizikem rozvoje schizofrenie jsou ohroženi především mladí pravidelní a dlouhodobí uživatelé, kteří mají k schizofrenii predispozice. Kolik takových lidí asi je? Pokud máme soubor všech uživatelů marihuany, musíme nejdříve vyfiltrovat všechny ty začínající a příležitostné. Ze zbývajících dlouhodobých uživatelů musíme potom ještě vyfiltrovat ty, kteří nemají predispozice ke schizofrenii. A u zbývajícího okruhu uživatelů marihuany tedy už může být velké riziko propuknutí schizofrenie.
Za jakou cenu se dá ale ochránit mladé lidi před schizofrenií? Komise britské vlády pro drogy odhaduje, že by se muselo zabránit užívat marihuanu asi 5000 mladým lidem, aby se zamezilo rozvoji schizofrenie u jednoho jediného člověka.
„Based on these figures, this means that to prevent one case of schizophrenia in men aged 20 to 24, about 5,000 men would have to be prevented from ever smoking cannabis.“
— Cannabis: Classification and Public Health (PDF)
Existuje ale i ještě jedno možné vysvětlení onoho „paradoxu“. Například dánští vědci došli k závěru, že schizofrenie by se u predisponovaných lidí objevila tak jako tak nezávisle na užívání marihuany. Je tedy možné, že marihuana může být u predisponovaných jedinců silně riziková, ale současně se nijak užívání marihuany neprojeví na celkovém výskytu schizofrenie v populaci, protože obdobím spouštěčem může být například stresové prostředí v zaměstnání, smrt blízkého člověka a pod. Psychiatři pak mají vcelku oprávněný dojem, že případů huličů-schizofreniků je mnoho či dokonce přibývá, ale už si tolik neuvědomí, že jim na druhé straně ubývají o něco starší pacienti s jiným druhem spouštěče schizofrenie.
Je určitě dobré znát všechna možná rizika související s užíváním drog, včetně rizika možného rozvinutí schizofrenie či jiných psychóz, ale měly by se prezentovat prokazatelná fakta a ne dojmy. Rodiče, nebo alespoň učitelé a odborníci na školách, by měli dětem místo zastrašování vysvětlit, že občasný špek s kamarády není žádná tragédie, ale že dlouhodobé hulení či dokonce užívání nejrůznějších halucinogenů v nevhodném prostředí může u psychicky labilních jedinců skončit až na psychiatrii. A spíš než k poslušnosti vést děti k odpovědnosti.
