Moderní demokratické státy mají tři oddělené druhy moci, je to moc zákonodárná, výkonná a soudní. Jednotlivé moci ale nejsou bezbřehé a jsou omezeny ústavou. Z tohoto důvodu reprezentanti moci například skládají slib, kterým se musí řídit. Slib skládají mimo jiné soudci, členové vlády a poslanci a senátoři. Stejně jako poslanci i soudci slibují, že budou jednat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí.
Představme si nyní modelovou situaci. Soudce na okresním soudu dostane případ, kdy podle policie nechal vlivný podnikatel zavraždit majitele konkurenční firmy. Důkazy, které policie zajistila, jsou natolik průkazné, že není příliš pochyb o tom, že dotyčný podnikatel je vinen. O případ se zajímají média a soudce (i když by správně neměl) se opakovaně do médií vyjádří ve smyslu, že podnikatel se evidentně dopustil trestného činu.
Několik dní před rozsudkem se obhájce obviněného spojí se soudcem a domluví si schůzku. Obhájce soudci nabídne, že když odstoupí od případu, zajistí mu díky kontaktům prestižnější místo na vrchním soudu. Soudce po chvíli váhání souhlasí, druhý den odstoupí od případu a ten bude později přidělen jinému soudci.
Čas plyne, bývalý okresní soudce spokojeně soudí na vrchním soudě, případ obviněného podnikatele se táhne, protože od případu odstoupil již třetí soudce. V tom dojde k ohromnéu zatýkání, náš soudce je podezřelý ze spáchání trestného činu korupce a je vzat do vazby. Část veřejnosti a komentátorů se však ptá: dopustil se opravdu soudce korupce? Vždyť udělal jen to, co spousta jiných soudců před ním i po něm. Pokud má být toto trestné, pak je to konec soudního systému v ČR.
Korunu tomu dodá na tiskové konferenci předseda okresního soudu, který hájí zatčeného soudce. „Vážení, soudní deal je standardní součást justice, není to nic nezákonného. Dělali jsme to my, dělají to kolegové na jiných okresech.“
Absurdní případ? Ne, jen případ zatčených představitelů zákonodárné moci převedený do roviny moci soudní.
