Rozhodl jsem se v druhé volbě prezidenta nedat hlas ani jednomu z kandidátů, protože oba jsou mi názorově velmi vzdálení a nedokážu si vybrat ani menší zlo. Přesto, to co Zemanův tým za účasti Klausovic rodiny vytahuje na Schwarzenberga (tchán nacista, manželka Rakušanka, otec v hnutí Vlajka…) považuji za velmi primitivní útoky.
Zaujalo mě také, jak prezident Klaus vyčítá Schwarzenbergovi údajné „zpochybnění poválečného uspořádání“, kterého se měl dopustit ve čtvrteční televizní debatě. Co ale Karel Schwarzenberg ve skutečnosti řekl?
„Já jsem vždy říkal a na tom trvám, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta (Edvarda) Beneše ocitla v Haagu.“ — Karel Schwarzenberg
Pod to se můžu jedině podepsat. Možná bych šel ještě dál a nebál se pojmenovat poválečné zacházení se sudetskými Němci genocidou. Nejde o zpochybnění historického vývoje. Jde o jeho pravé pojmenování. Člověk, který má úctu k svobodě jednotlivce, nemůže souhlasit s uplatňováním kolektivní viny a hromadným vysídlením národa/etnika, který žil na daném území po staletí. Je to stejně odporné, jako komunistické znárodňování majetku.
Překvapuje mě také, že ten výrok vyčítá Karlu Schwarzenbergovi zrovna prezident Klaus, který v roce 2003 publikoval toto:
„Patnáctého března 1939 naše země ztratila samostatnost a na mnoho let v ní zavládl nacistický teror. Ten tragickým způsobem zasáhl životy obyvatel tehdejšího Československa a to bez ohledu na jejich individuální činy, názory, postoje či eventuální viny. Zasáhl nejprve osudy Čechů a dalších národností, žijících v naší zemi, a nakonec – v podobě poválečného odsunu – i českých Němců. Tyto události, plné násilí a lidských tragédií, poznamenaly celé generace a pocity křivd v myslích řady lidí přežívají dodnes.
V České republice i v Německu bychom si měli umět říci: toto se stalo, dnes už minulost nezměníme, z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné. Obracejme se do budoucnosti a podpořme kroky, které nastolují vzájemnou spolupráci, přátelství a porozumění.“ — Václav Klaus
A na závěr citát z proslovu Edvarda Beneše v Brně 12. května 1945:
„Nyní se dáme do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také zde v městě Brně s Němci a všemi ostatními. Můj program je – a já se tím netajím- že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. V této práci budeme potřebovat všech sil všech vás. (…) Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna jediná veliká lidská nestvůra. (…) Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest. Vše podstatné bylo vyřčeno. Řekli jsme si, že německý problém musíme definitivně vylikvidovat.“ — Edvard Beneš
Ano, po hrůzách války je to pochopitelné. Ale neomluvitelné.
