Nevěřícně jsem včera koukal na reportáž v pořadu Reportéři ČT (od 15:45), která pojednávala o petici proti soužití s mentálně postiženými na Liberecku. Několik obcí odmítlo poskytnou stavební parcely pro výstavbu tzv. chráněných domů, kam by se přestěhovaly mentálně postižené ženy z ústavu Slunečný dvůr.
Lidé v obcích se bouří a sepisují petice. Proč? Nějaký pán na kameru říká, že se lidí bojí o své děti, protože by se přistěhovali nesvéprávní lidé a nikdo jim nezaručí, že se dětem nic nestane. Možná pánovi ale uniklo, že se k nim do obce nemají stěhovat bývalí trestanci, nýbrž mentálně retardovaní lidé. Tedy lidé, kteří jsou „jen“ vývojově zaostalí a to dost možná třeba na úrovni jejich dětí. Pokud si tedy pán myslí, že mentálně postižení lidé představují pro jejich děti riziko, pak by měl zakázat svým dětem i styk s jejich vrstevníky, kteří jsou potenciálně obdobně nebezpeční.
Dále pán říká že se lidé bojí nadměrného hluku v nočních a ranních hodinách a že oni chtějí mít klid na odpočinek. To jsem teda vůbec nepobral. Nikdy jsem v sousedství mentálně postižených lidí nežil, ale nějak si nedokážu vydedukovat přímou souvislost mezi mentální retardací a rizikem větší hlučnosti. Asi se lidé bojí, že budou ty postižené ženy ve středním věku pořádat technopárty, co já vím.
Následují krátké rozhovory se starosty obcí, z nichž alespoň jeden mluvil na rovinu a řekl, že důvodem odporu je obava, že by přítomnost mentálně postižených lidí snížila zájem o pozemky v obci.
Pak nějaký pán z obce Zákupy říká, že na tuto věc nemá názor, ale pro jistotu podepsal petici proti stavbě chráněných domů. Že totiž neví, jak by se zachovaly postižené ženy k dětem, protože by údajně mohly chodit volně městem. No to je drzost, do klece zavřít přece! No ne? Další starší pán říká, že je proti, že mají jinou mentalitu a že by mu to nevyhovovalo.
Nejvíc mě ale bavil jeden mladej pseudopankáč, kterej evidentně papouškoval názory rodičů. Prý by nebylo vhodné, aby malé děti jako jeho sestra měly dennodenně cestou do školy na očích mentálně postižené ženy. Já zapomněl, že pro vývoj a výchovu dítěte je vhodnější tyto lidi schovávat a tvářit se, že neexistují.
Nutno dodat, že se našli i lidi, kteří nebyli proti stavbě chráněných domů. K závěru jeden pán (jehož žena podepsala petici proti, ale teď toho prý lituje) trefně poznamenal, že je absurdní, když lidé chodí do kostela, ale postižené vedle sebe nechtějí. Osobně v tom ale zas takovou absurditu nevidím, katolická morálka mi přišla vždycky trochu pokřivená a prakticky vzdálená od hlásaných morálních hodnot.
Co mě na celé věci dráždí je ten neskutečný alibismus a pokrytectví lidí. Nevěřím tomu, že se skutečně bojí, že jejich dětem hrozí nějaké reálné nebezpečí. Jde jen o jejich pohodlí a netoleranci. Nechtějí na ulicích potkávat mentálně postižené lidi, protože se divně vypadají a zkrátka nezapadají do škatulky normální člověk. Nechtějí dětem vysvětlovat, proč se ta dospělá paní tak divně chová. Bojí se možná toho, že s těmi lidmi přijdou do kontaktu a oni nebudou vědět, jak se k nim chovat.
A vůbec, ti „retardi“ zkrátka narušují jejich pokryteckou idylu ideálního světa. Copak nemůžou jednoduše zůstat zavření někde v ústavu pěkně za městem, kde na ně děti neuvidí? Možná i tento aspekt socialismu se lidem tolik líbí a chtěli by jej zpět.
Často čtu a slyším, že příznivci pravice jsou asociálové, protože odmítají státem vynucenou tzv. solidaritu, chtějí nízké daně a co nejmenší přerozdělení. Pro mě jsou ale asociálové například ti, kteří podepsali onu petici proti stavbě chráněných domů.
