Legalizujte marihuanu

Marihuana se opět stává předmětem veřejné debaty. Za její užívání v České republice nehrozí postih, avšak za její pěstování, prodej, držení a popularizaci ano. Má česká společnost dobré důvody pro tyto postihy? Domníváme se, že nemá.

Primární zkušenost s marihuanou má významné procento populace. Výzkumy ukazují, že již před ukončením druhého ročníku střední školy zkouší kouřit marihuanu (slang. „hulit“) čtvrtina až třetina studentů. Tyto odhady je třeba brát jako spodní hranici, protože riskovat policejní vyšetřování kamarádů-distributorů z potenciálně ilegální činnosti zřejmě není nic, po čem by běžný student základní a střední školy toužil. Ve vyšším věku jsou mladí lidé také více při penězích a méně pod drobnohledem učitelů, což přispívá k ochotě zkoušet účinky marihuany.

Jako anekdotická evidence snad může posloužit, že oba autoři tohoto článku neznají téměř nikoho ve své věkové kategorii, kdo by neměl zkušenosti s marihuanou. Přesto se v diskuzích o její legalizaci stále opakují nejrůznější mýty a polopravdy, často prezentované na školních protidrogových besedách jako vědecká fakta.

Jedním za takových mýtů je údajné trvalé poškození mozku v důsledku dlouhodobého kouření marihuany. Žádná studie ale toto neprokázala. Zhoršení kognitivních funkcí, zejména krátkodobé paměti a pozornosti, je příznakem samotné intoxikace THC a při abstinenci se vrací do normálu. Rodiče se tedy nemusí bát, že jejich dítko skončí jako věčně zhulený Jiří Macháček ve filmu Samotáři.

Zejména v posledních letech média pravidelně bijí na poplach, že kouření marihuany způsobuje schizofrenii. Většinou ale nepřesně interpretují závěry vědců a laická veřejnost tak může nabýt dojmu, že se lze snad po pár jointech prohulit do psychiatrické léčebny. Skutečnost je ovšem taková, že i ty neodvážnější vědecké studie upozorňují na zvýšené riziko rozvinutí nemoci u pravidelných mladých uživatelů marihuany s genetickými predispozicemi ke schizofrenii. Podle poradní komise britské vlády by se muselo průměrně zabránit 5000 lidem kouřit marihuanu, aby se zabránilo jednomu jedinému případu rozvinutí schizofrenie.

Stejným spouštěčem nemoci přitom může být i větší stresová situace ve škole nebo v práci a je tedy otázka, zda by se schizofrenie u predisponovaných lidí nerozvinula i bez marihuany. Jak jinak si totiž vysvětlit, že výskyt schizofrenie v nejrůznějších zemích světa je velmi podobný, ale míra užívání marihuany různá?

Častým argumentem proti legalizaci marihuany je i tzv. teorie vstupní drogy, podle které vede užívání marihuany k přechodu na tvrdé drogy jako pervitin či heroin. Tato rozporuplná teorie je založena na zjištění, že vysoké procento uživatelů tvrdých drog začínalo s marihuanou. Je nutné si ale uvědomit, že korelace dvou jevů neprokazuje jejich příčinnou souvislost. Jestliže významná část populace kouří marihuanu, je logické, že i významná část uživatelů tvrdých drog má zkušenost s marihuanou a ještě častěji s alkoholem nebo cigaretami. Současně ale platí, že většina uživatelů marihuany zůstane u svého jointa a tvrdé drogy nezačne užívat.

Pokud ale přeci jen existuje u části lidí riziko přechodu od marihuany k tvrdým drogám, legalizace by jej mohla paradoxně zmírnit. Lidé by si mohli legálně pěstovat konopí dle potřeby a bez nálepky zločince si koupit několik gramů kvalitního modelu ve specializovaném obchodě. Ani v jednom případě by ale nepřišli do styku s klasickým pouličním dealerem, který kromě neškodné marihuany distribuuje pervitin a další drogy.

Za posledních deset let se debata ve světě velmi výrazně posunula. Portugalsko dekriminalizovalo veškeré drogy, žádná apokalypsa se nekonala. Naopak, výsledky jsou pozitivní. V polovině států USA je legální marihuana pro zdravotnické účely (využíváno i zdravými lidmi k legálnímu získání marihuany), v minulém roce legalizovalo Colorado a stát Washington marihuanu, další státy mění tresty na daleko nižší. A přesně jak předpovídá ekonomická teorie, jakmile byla marihuana legalizována, trh s marihuanou se přesunul od ilegálních prodejců v mikině s kapucí k běžným podnikatelům, kteří riskují jednak svoji pověst, pokud budou podvádět, ale především žalobu.

Nálada ve společnosti se změnila takovým způsobem, že americký ministr spravedlnosti oznámil změnu v protidrogové politice se slovy: „Rozšířené věznění na federální, státní a lokální úrovni je neúčinné a neudržitelné.“

K legalizaci marihuany se nejnověji odhodlala Uruguay. Legalizovaná marihuana funguje v Nizozemsku, za kouření vám nehrozí postih v Belgii stejně tak jako v ČR. Neexistuje vůbec žádný důvod k tomu, abychom postihovali prodejce a distributory něčeho tak neškodného jako je marihuana. A stíhat popularizátory za „šíření toxikomanie“ s horní hranicí trestu 5 let je absurdní. Takový zákon nejen že pošlapává právo na svobodu projevu, ale uvádí do nejistoty desítky dalších novinářů, publicistů a drogových odborníků.

Situace v České republice se ale zdánlivě zlepšuje. V březnu tohoto roku schválili poslanci zákon o léčebném konopí, které by mělo být od září dostupné na lékařský předpis. Lidem s chronickými bolestmi nebo roztroušenou sklerózou svitla naděje. Záhy se bohužel ukázalo, že státem dovážené nizozemské konopí bude pro většinu pacientů cenově nedostupné. V případě celkové legalizace by přitom konkurenční prostředí tlačilo cenu výrazně dolů a spousta seniorů by si navíc mohla bez obav pěstovat konopí na svých zahrádkách.

Paternalistický stát by měl uznat porážku ve svojí válce proti drogám, která stála daňové poplatníky ve vyspělých zemích neskutečné peníze a stála mnoho životů v rozvojových zemích. Stát nemá právo postihovat užívání neškodné látky, kterou užívá početná část populace a mnohým pomáhá při zdravotních potížích.

Legalizace marihuany je krok správným směrem. Pokud se osvědčí, měl by parlament přemýšlet o uvolnění režimu i u dalších relativně bezpečných drog, jako extáze nebo LSD. Mimochodem, věděli jste, že se sběrem hub můžete dopustit trestného činu?

Jakub Hájek, příležitostný kuřák a hulič
Martin Pánek, zapřisáhlý nekuřák a nehulič