Škola politika – aneb proč si lidi dělají z politiků srandu

Slovo politik je nadávka. Pojí se s korupcí, s neschopností, s neznalostí a vlastně raději od nich ruce pryč, přičemž chyba je na obou stranách – oni jsou ti neznalí toho, co mají dělat a proč a my neznalí toho, koho a proč volit. Takže jsme vlastně všichni blbci.

Tuto sobotu jsem absolvoval první blok Akademie Věcí veřejných. Nechci o ní dlouhosáhle psát nebo ji jakkoli glorifikovat, avšak krátce mohu shrnout, že mi přišla jednoduchá a informace podala relativně  základní. Zprvu jsem tedy přestal věřit tomu, že mi něco přinese a užitkovost jsem viděl minimální. A pak mi to došlo – jakožto student posledního semestru sociální politiky bych už dávno měl mít v této oblasti rozhled, vlasntě se nic teoretického moc naučit nemohu na základním rozhledovém kurzu a tak jsem skrze tuto akademii začal více poznávat politiku praktickou. A pojmem praktická politika nemyslím politiku – co komu přihraju a za kolik, pojmem politika myslím jeho základní význam - jak tvořit, jak řídit, jak se domlouvat, jaký mít cíl a kam směřovat.
Držím se svého názoru, že vrcholový politik z billboardů má být výborný manažer, který má rozhled v oboru a má mít kolem sebe tým odborníků, které dané problematice výborně rozumí, zejména hloubkově – to by měli být ti praví lidé tvořící politiku. Tedy účel vrcholového a vedoucího politika má být prosazovat politiku vzešlou z odborníků tuto politiku tvořících. Jakmile se tyto role zkříží, vše ztrácí svou koncepci a směr. Vše je polovičaté, neúplné, nedomyšlené.  Jak říkal jeden z mých přednášejících na VŠ – nejedna vláda si objednala odborný posudek k různým reformám, jelikož musí. Avšak žádná vláda jej nebrala v potaz a šla si za vlastním přesvědčením, které nebylo odborně podpořeno. Pak se divíme nevýhodnosti, nesystémovosti, neefektivitě. Pak je mi líto, že tolik lidí neví, co to politika je a jak má fungovat.
A kvůli tomu už mám dost všech tlučhubů, krátkozrakých populistů, rádoby manažerů a všech, kteří si jdou jen vydělat peníze, nebrání se úplatkům a vlastně původní blaho společnosti je ta tam, zkreslovači. A když jsem tam tak na té akademii seděl a viděl plnou aulu lidí, kteří chtějí poznat, o čem ta politika vlastně je a na čem zakládá, tak jsem si uvědomil, že lidé mají touhu tvořit politiku a když ne ji přímo tvořit, tak alespoň vědět podle čeho si vybírat ty, kteří ji budou tvořit správně. Neříkám, že ti správní jsou z Věcí veřejných, i když většinu z nich podporuji a věřím jim, vím, že je mnoho dobrých politiků i v některých ostatních politických stranách (ale nechtějte, ať jmenuji ty, jejichž praktiky a názory absolutně odmítám) a je jen na nás, komu svůj hlas dáme.

Bohužel systém je nastavený tak, že musíme volit strany jako celek a v tom je chyba. Lobbisté a kariéristi se tak mohou dostávat jednodušeji na volené pozice a my jsme vlastně v šachu. Musíme volit polovičatě, dělat kompromisy. A když už kvůli ničemu jinému, tak prosazení přímé volby konkrétních osob se mi zdá jako dobrý důvod, proč podporuji Věci veřejné. A když se lidi budou zajímat a přímá volba se jednou prosadí, tak se snad ta politika pročistí a politici už nebudou muset být špiněni vlastní špínou, protože by se silně zredukovala a nastavil se princip osobní zodpovědnosti.

Ale asi jsem holt utopista. Pokud si společnost neuvědomí mnoho faktů a neustále bude věřit větším sociálním dávkám, zdravotnictví bez spoluúčasti pacientů, školám bez školného a nehrozbě státního krachu, tak se můžeme jít zahrabat, protože potom je jasné, že nevolíme tím správným rozumem a taky je jasné, že zvolíme nekompetentní osoby – politiky zmíněné výše, mnoho z politiků sedících momentálně v Parlamentuu ČR. A tak toto slovo nemá nikdy šanci na očistu. A tak je to vlastně naše chyba, věříme hloupostem a díky nedostatečnému rozhledu a uvědomění nemáme mnoho šancí správně volit. A tak si vlastně nedělejme srandu z politiků, ale sami ze sebe. Alespoň většina z nás, jako společnosti, která si je tam zvolila a až na některé výjimky tam doteď stále sedí.