Pravice prohrála? Ne sama, levice taky

Plačme, křičme, nadávejme! Můžeme si za to pravděpodobně sami, je ale až zvláštní, že si to někteří uvědomili až teď. A někteří bohužel stále ne.

Mnoho článků ohledně schváleného rozpočtu mluví o porážce „pravice“, která si nedokázala prosadit své vlastní požadavky oproti KSČ a ČSSD, která odchází spokojená. Uchránila velmi okatě státní zaměstnance, její požadavky a změny vlastně devalvovaly balíček a politicky vyhrál levý směr, na jehož základě je nynější rozpočet víceméně postaven.

Neříkám, že předchozí odstavec je můj názor, ale pokusil jsem se vycucnout prezentaci médií. Osobně se dívám na nynější vládu jako středolevou – snažící se kopírovat švédský model sociálního státu, řekněme ale relativně rozumnou cestou, kdy ubírá něco z pravicových i levicových výhod. Pozměňovací návrhy rozpočtu tento koncept posunuly do více nesmyslné roviny a jdou populistickou cestou českých socialistů. Osobně mám švédský model rád, ale z praktického hlediska ho v našem státě považuji za doposud nesmyslný, jeho čas u nás přijde, ale ne v době tzv. „ekonomické krize“.

Naopak, v době, kdy roste nezaměstnanost, nemalé procento podnikatelů se drží těsně před krachem, stejně tak jako některé velké podniky, je třeba daně snížit, ne zvyšovat. Zvýšení daní přinese velmi krátkodobý pozitivní účinek v podobě více vybraných peněz na rozdělování. Dlouhodobě, pokud tyto peníze nebudou použity do investic v rámci pracovního trhu (když už jsme tedy u konceptu sociálního státu s vyššími daněmi), vyšší daně budou mít účinek negativní. Za zmínku v tomto stojí určitě Německo, které daně naopak snížilo, sice si projde krušným rokem, ale potom se jim tento krok silně vrátí, zachrání místa, zachrání podnikatele, nebo, chcete-li, jim alespoň silně pomůže. A pak budou vydělávat a nejen oni, ale i jejich zaměstnanci, budou daně odvádět, zatímco toto u nás chybět bude.

Ptám se tedy, proč takto nikdo neuvažuje u nás? Dostáváme s k problému v naší Poslanecké sněmovně, která je nevyvážená a ekonomický pravý směr liberálně konzervativního charakteru není slyšet (respektive žádný z aspektu tohoto konceptu) a levé křídlo hraje prim. A to je čas na změnu. Čas nejen rozdělovat, ale i podporovat ty, kteří pracovat chtějí a hlavně ty, kteří pracovat mohou a nechtějí, ne podporovat, ale donutit je jít makat a ne nechat je zneužívat benevolentnosti a štedrosti státu. Je čas založit státní aparát na jiných než korupčních zákonech, evidovat státní majetek, nerozprodávat jej silně pod cenou, je čas utáhnout na chvilku opasky, je čas pro to, aby nebylo možné přiklepnout nevýhodné zakázky, je čas pro transparentnost a hlavně je čas, aby všechny kauzy, které jsme za poslední dobu měli šanci vidět, byly potrestány a politici za své prohřešky vzali zodpovědnost (pamatujete kauzu milion? http://zpravy.idnes.cz/kauza-milion-za-zakon-poskodila-nasi-dobrou-praci-mini-sef-komunistu-1jg-/domaci.asp?c=A091001_124546_domaci_pje – pan Milota a Dolejš ji jaksi ustáli). Je čas zkusit volit jinak. Je čas se nebát, protože jestliže nezvolíme alternativu v nadcházejících volbách, budeme v tomto strachu žít dál až se promění v neslibnou skutečnost. A opravdu, ti pracovití odejdou. A co ti zbylí, to raději nechci vědět. Nakonec si uvědomí, že levice nebyla to pravé a tím vlastně prohrála. Prohráli všichni.

Poslední slova, která je nutná mít na paměti - nadávejme na ty, které jsme zvolili, ale uvědomme si, že hlas pro ně, jsme dávali my.