Jako stádo oveček jsme... bečíme a bečíme, žřát co máme, ale stále bečíme, protože můžeme mít víc, anebo nemusíme za chvilku mít žrát co. Orwell by z nás měl radost a měl by další jednoduchý román. S neznámým koncem.
U nás na statku bylo vždycky krásně, měli jsme to štěstí, že náš statek byl postavený v příjemné krajině, měli jsme tu vše, co jsme potřebovali, krásnou přírodu, místo dýchalo i minulostí. Byli jsme hrdí sami na sebe, dokonce jsme byli jedním z nejvýnosnějších statků široko daleko a vážené slovo ve společenství ostatních statků nebylo pouhou frází.
Nic není ovšem optimální, kolem byly agresivnější statky, prvně to byly ty vzdálené a se sousedy jsme drželi pohromadě. Byli jsme celkově sice slabší, ale nějak jsme to ustáli a za odměnu jsme si mohli statek řídit sami. Ovšem pak nám blízký Západní statek ukázal svou sílu a zákeřnost a málem jsme se stali jeho součástí, přežili jsme a na to se vynořil s otevřenou náručí vzdálenější statek Východní. Dlouho jsme s ním tak pilně spolupracovali, že nás málem taky spolykal. Ale taky jsme se otřepali a od té doby žijeme tak, jak sami chceme, volby děláme z vlastního rozumu a dokonce úzce spolupracujeme se statky okolo a že nás není málo! Nic však není jisté, pojďte se podívat, jak to u nás na statku vypadá.
Procházíme teď zvláštním obdobím, kdy se rozhodne, jaká bude budoucnost. Momentálně jsme si zvolili do svého čela z několika zvířat pár náhodně vybraných zástupců a ti se pokouší nás vést. Bohužel je to dočasné a málo radikální, potřebujeme nové vedení, nějaká schopná zvířata v čele!
Zatím to vypadá na komunitu skotu. Vede je starý Vůl, který udělal v životě spoustu chyb a nenechá si do ničeho mluvit. Vytváří o sobě obraz, že je bezchybný a pomůže všem. Podporují ho krávy, voli a telata, sem tam nějaký býk, ale těch je málo, a tak za ním bezhlavě jdou a tolerují mu jeho hloupé myšlenky. Ono, víte, je to tak, že by rád pro všechny nějaké výhody, hodně žrádla a tak, bohužel si neuvědomuje, že když všechno sežere hned po sklizni, na konci zimy všichni chcípneme hlady. Takže rozumnější zvířata ho nezvolí, jen ty, které chtějí větší a lepší porce hned.
V žebříčku oblíbenosti se můžeme podívat na prasata, ztratila nějak oblíbenost poslední dobou. Bylo to asi tím, že nějakou dobu nás vedla a nějak ji to stouplo do hlavy, zapomněla, co vlastně kdy pro nás chtěla. V čele je velký sviňák, který je špinavý a nevybíravý, nikdo ho už nebere moc vážně a spousta jeho pobočníků vydělávala na své moci. To se mi taky nelíbí. Nelíbí se mi, že prase už dávno pro mě nechce to nejlepší, ne, když by to mělo být na úkor jich samotných. Takže pro ně taky ne.
Ale beztak, nejvíc se děsím krys. Doufám, že nikdy nevyhrají, zatím to tak naštěstí nevypadá, ale nesou s sebou špínu. Velkou špínu a stín minulosti. Kdysi zosnovaly spolupráci s Východním statkem a dopadlo to moc moc špatně a dlouho nás vedly. Nenechaly nikoho říkat vlastní názor a mnoho nás, zvířat, najednou zmizelo a nikdo neví kam. Je s podivem, že mají svou popularitu a co je nejhorší, rády by se o moc rozdělily se skoty. To by bylo moc špatné. Na to snad ani nechci pomyslet.
Zvláštní skupinou jsou mývalové. Sami pro statek nemají moc užitku, ale chtějí, aby tu bylo čisto. Nemají to ale v hlavě moc srovnané, neumí se organizovat a nemají vlastně ani moc jednotných názorů. Nečekejte od nich, že by mohli něco řídit, jsou odborníci přes čistotu, o tom žádná, ale jakmile je pustíte, aby chránili slabší zvířata, je průšvih. A to veliký. Nene, hledám prostě někoho, kdo bude moct očistit to vedení, bude moci se na něm rozumně podílet a rozhodně nebude mít nic společného s tou špínou, ať už skotí, prasečí či krysí.
Snad nejstarší u nás jsou svou tradicí a prosazováním názorů králíci. Jsou to zajímaví tvorové, pořád nás přesvědčují o svých hodnotách a vyšších cílech, že věří v něco, co je nad námi a zároveň jsou plně zvířecí. Zní to jako optimální řešení, bohužel svými kroky nás nepřesvědčují. Králíci jsou stvoření běhavá, takže se přidávají tu sem, tu tam, jednou pomáhají skotu, jindy prasatům a člověk neví, na čem je. Já chci, aby nás vedl někdo, u koho to vědět budu. Takhle by má podpora, kdyby byla králíkům, ztratila. A kdo ví, jestli vůbec budou mít právo mluvit o tom, kdo nás povede, to se uvidí.
Není to tak dávno, kdy se stalo, že jeden mýval se domluvil se skupinkou králíků a řekli si, že nás budou chtít vést oni. Prosazují co nejmenší plýtvání, to se mi líbí a samotný přestárnutý mýval je vtipný a má charisma, bohužel to pro mě není klíčovou záležitostí, vadí mi ti králící. Vespolek se jedná o bývalé králíky, kteří již spolupracovali s těmi či oněmi, zradili svůj původní pohled a místo aby přesvědčili všechny králiky, kudy se mají ubírat, odejdou od nich a hodně svých názorů otočí o 180 stupňů. Jsou to prostě špinaví králíci a ti mou důvěru nemají, chtějí se totiž tvářit, že králíci nejsou. Kdyby to alespon přiznali.
A ještě před kratší dobou se stalo, že skupina vysloužilých volů oznámila, že by taky chtěla udělat něco pro statek. Vzhledem ke svému stáří by měli být rozumní, pro mě jsou však příliš staří, jak oni sami, tak i jejich názory. Ale pořád lepší než starý Vůl a bylo by jen dobře, kdyby to krávy pochopily a daly hlas raději jemu. Nehlásají můj názor, ale dá se s nimi alepsoň domluvit na kompromisu.
Pořád bych, jako řadový beránek, jako přehlédnutelný prostý člen našeho statku, neměl koho volit. Víte, my ovce a beránci jsme nikdy nebyli vůdci, neměli jsme moc tendenci se projevovat, ale doba se asi změnila. Čím dál víc roste znepokojených a nespokojených hlasů, a to nejen z našeho stáda, i když jako stádo jsme více a více početní. Pár z nás se rozhodlo, že takhle to dál nejde. Nejde už se dívat, že si s námi i ostatními zvířata ve vedení dělají, co chtějí, že dělají hloupá rozhodnutí, nesouhlasíme se vší tou špínou a chceme s ní skoncovat. Monzí z našeho stáda jsou velmi rozumní jedinci, studovaní, odborníci, přícházíme s reformami. Nechceme zvířata přesvědčovat, že jsme lepší než voli, prasata či krysy, ale přicházíme s řešením, aby jsme my ani ostatní špinaví být nemohli. A taky nechceme vládnout, chceme, aby všechna zvířata měla možnost se vyjádřit a rozhodovat, můžeme tomu jen dát formu. A nechceme se hádat se zarputilými přisluhovači dobytka či prasat, ale chceme to říci hlavně všem zvířatům, kteří se bojí, že na konci zimy nebude co jíst a těm, kteří přestali věřit, že mohou o společných, důležitých a veřejných věcech taky rozhodovat.
A konec této bajky? No to už, má drahá zvířátka, patří blízké budoucnosti, ale co je hlavní, je to na Vás všech! A když se nepovede, je to chyba také nás všech, tak, prosím, nechybujme. A když nebudete chtít volit ovečky veřejné, tak si alespoň pamatujte, že mýval s králíkem a stejně jako staří voli jsou lepší než skoti s Volem v čele a krysy dohromady, nad kterými jsou zatím i některá prasata. Tímto přeji štastnou volbu všem
