Co týden dal a vzal do budoucna – 37.týden

Krátký názorový přehled uplynulého týdne, aneb co nejdůležitějšího se vlastně stalo? A co to pro nás znamená do budoucna? Lehce zapomínáme, osvěžme si paměť a jen se pojďme pobavit a rozhodnout, zda-li to byl užitečný týden...

Bezesporu nejdiskutovanější téma týdne byl proces u Ústavního soudu ohledně předčasných voleb. Abych pravdu řekl, málokdo z mých známých se do tohoto tématu chtěl jakkoli ponořovat a podle průzkumů soudím, že pro nás celá věc znamená, že prostě půjdeme volit později. A co víc? Věříme soudům víc než politikům. Abych pravdu řekl, tomu se ani nedivím, soudci mají dlouholeté školy a oproti tomu premiéra může jít dělat i chlapec od Českých drah. No, začínám mít trochu obavu o základy našeho státu, jestli se začne měnit Ústava ČR podle „rychlozákonů“ vyhovujícím vládnoucím politikům a při jejich neopodstatněnosti si oni politici budou velkohubě brát do huby a napadat Ústavní soud, může se nám to tu pěkně vyvrbit. Politici se ukázali, že je jednodušší kritizovat ÚS, než vymyslet a domluvit se, co se s danou situací bude dít. Možná že toaletní papír od Věcí veřejných by měli opravdu použít, stejně to už symbolicky udělali.

Poslanci se tento týden činili, schválili šrotovné. Takže možná se pár let dočkáme příspěvku na auto stylem staré za nové. Co to pro nás znamená? Pakliže potkáte nějakého známeného, který šrotovné využil a nekoupil si Škodovku, začněte ho urážet, protože tím nepomohl „české“ automobilce, aby udržela místa svým zaměstnancům a Vaše daně, které jste odvedli, jdou do zahraničí, ale alespoň jste podpořili leasingové společnosti. Účinek šrotovného uvidíme, ale prognózy nejsou tak růžové, jako by dokázal tanto balík peněž užitý rozumněji. O to je vtipnější, že se tak rozhodli politici v době, kdy Slováci už mají veliké problémy se splácením aut, která by si jinak nekoupili. No, bude veselo. A jestli děláte nábytek, textil nebo jste třeba skláři, nezlobte se, auta mají přednost a na Vás už nepřijde.

Relativně v tichosti také poslanci odložili projekt státních maturit, takže se příští rok zase nebude maturovat po novu. Když člověk vidí, kolik peněž teče do CERMATu (zajišťuje tento projekt) a jaký je výsledek po mnoha letech, je mu k pláči. A většina lidí dělá, že je to nepálí. A možná to nedělá, asi je to opravdu nepálí, buď maturitu už mají a nebo si neuvědomují, že stovky milionů v projektu každým rokem se navyšující, jde z jejich kapsy. No, naši adolescenti holt zůstanou ještě nějaký ten rok „postaru“ a politici si budou na sebe dál házet vinu, kvůli zákonu schváleného za vlády ČSSD, za vlády ODS se Zeleným ministrem holt asi nebyl uskutečnitelným a děti alespoň nemusí chodit do ulic, ono se to „nějak“ holt bude muset odložit.

A teď něco patřící panu Kocábovi, má zas po chvilce oddechu co řešit – na začátku týdne Rómský aktivista, sám sebe označujícího jako Cikána, vyvěsil plakáty podporující chomutovskou starostku Řápkovou. Možná je třeba ho poslouchat a nenechat se kolíbat Kocábovou ultraliberální politikou, kdy sám deklaruje že přes deset let už řešení těchto problému „funguje“. Jeho metoda nezabrala a možná je třeba na čase zkusit nulovou toleranci a nedělat antidiskriminující kroky podle barvy pleti a měřit věechny jedním metrem. Pak na tom budeme všichni stejně a už mi na nikom nebudou vadit výhody, které dostává.

Druhou záležitostí jsou squatteři. Už mě nudí, opravdu. Někteří z nich vyrostou, ale podle rozhovorů jsou to děti, kteří se bojí vyrůst a vzít za sebe odpovědnost a proto razí jakési „anarchistické hnutí“. Možná se můžou zamyslet nad tím, kdyby byl každý squatter, kde bysme byli. Ať dodržují zákony a ať jim pan Kocáb už nepomáhá nad rámec svých povinností. Nechci jim platit život, dohled a řešení jejich situace ze svého.

Pro všechny řidiče, příští rok opět nebudou dálniční kupóny, ale zůstaneme u klasických dálničních známek. Ale třeba se jednou dočkáme spravedlivějšího a pohodlnějšího systému, každopádně každý nad 3,5t už pojede po novu. Tak uvidíme, třebas se dočkáme a opravdu to bude fungovat.

A sladká tečka na konec, ČD deklarovaly renovaci několika desítek rychlíkových vagonu, tedy jejich interiéru, třeba se dočkáme konečně „čistého“ cestování v rychlících. Pak už budou zbývat jen spěšné a osobní, už se nemůžu dočkat.

Týden bych nazval „Týdnem oddálení“, všechno se oddaluje, všechno se protahuje a můžeme jen čekat a doufat, že jednou budou věci tak, jak maj být. Optimismus do hrsti, třeba se dočkáme i těch voleb a budeme moci rozhodnout.