Včera se po sebevražedném zákeřném útoku na osobním vlakovém nádraží ve Volgogradu opět ukázalo, že potřebujeme silnou a spolehlivou rozvědku i kontrarozvědku, a to nejen vojenskou, nýbrž stále více i civilní.
Ne že by snad dokázaly odhalit osamělého nebezpečného chemika - amatéra, výrobce třaskavin, ale strategicky myslící útočníci bývají organizovaní, zaškolovaní, financovaní. Přál bych silné, spolehlivé a neukecané tajné služby jak našim pravicovým, tak i levicovým vládám. Je to ale také na nich (viz můj článek „Moje úkoly pro současnou vládu“ z 15. 6. 2013). Kromě agentů potřebují mnohé státy také důkladnější lékařské prohlídky obyvatelstva a případnou vhodnou psychiatrickou péči; to pro případy zmíněných osamělých běžců. Masoví vrazi se strategickými (politickými) cíli, jak je vidět, neodpočívají ani v období mezi našimi a pravoslavnými Vánoci a nezastaví je ani očekávání mírové olympiády v Sochi. Právě naopak, jejich aktivita možná vzrůstá právě proto.
Někteří lidé tvrdí, že se máme obávat spíše napadení pomateným medvědem brtníkem než útoku teroristů. Řekněte to lidem v městech, kde nedávno k nějakému zákeřnému útoku došlo.
Na mnoha internetových stránkách se objevila zjevně chybná fotografie možné útočnice s dlouhými černými, volně spuštěnými vlasy, někdy s dítětem v náručí. Jedná se o Oksanu Aslanovou z Doněcké oblasti na Ukrajině. Z této oblasti pochází i většina jejích internetových (a asi i skutečných) kamarádek a kamarádů. Dotyčná je online na své stránce na vk.com a změnila si už svoji profilovou fotografii.
Ledaže píše ze záhrobí jako výhybkář Jungwirt, o němž vyprávěl slavný Josef Švejk. Před léty byl ve Svitavě přednostou stanice pan Wagner. Byl ras na svý podřízený a nejvíc si zalez na nějakýho vejhybkáře Jungwirta, až ten chudák se ze zoufalství šel utopit do řeky. Než to ale udělal, napsal psaní přednostovi stanice, že ho bude v noci strašit. Sedí v noci milej pan přednosta u telegrafního aparátu, ozvou se zvonky a přednosta přijme telegram: ,Jak se máš, pacholku? Jungwirt.’ Celej týden to trvalo a přednosta počal posílat po všech tratích služební telegramy jako odpověď tomu strašidlu: ,Odpusť mně to, Jungwirte.’ A v noci nato vyklapá mu aparát takovouhle odpověď: ,Oběš se na semaforu u mostu. Jungwirt.’ A pan přednosta ho poslech. Potom kvůli tomu zavřeli telegrafistu ze stanice před Svitavou. Vidíte, že jsou věci mezi nebem a zemí, vo kterých nemáme ani ponětí.
Teroristé ve Volgogradu vykonali svůj čin téměř určitě ve velkém zoufalství. Útoky na civilisty jsou ale absolutně nepřípustné. Odplatou za vraždu třeba gruzínské zelinářky ruskými tanky není vražda ruské trafikantky. Netroufám si hodnotit, zda boj za nezávislost Dagestánu je spravedlivý. Ostatně hledat spravedlnost ve vykolíkování území je obtížné. Možná cítili, že nemají jinou možnost, jak na svůj případ upozornit svět. Zmařili tak lidské životy, vystrašili přinejmenším obyvatele Volgogradu, podnítili větší ostražitost ruských ozbrojených vládních sil a ještě k tomu vůbec ničeho nedosáhli. Nepřipomíná vám to známý případ jistých dvou českých bratrů, kteří však nespáchali sebevraždu, nýbrž utekli před proletáři do Spojených států?
Pokud byli útočníky muslimové, ukazuje to jejich odhodlání spojené s pevnou vírou v odměnu za spravedlivý boj v podobě bezstarostného posmrtného života. To se ukázalo i při letošním atentátu v Bostonu (viz můj článek „Mladý ďábel z Bostonu“ z 20. 4. 2013). Zabití ruských dětí, mladých slečen či třeba babiček jako boj za nezávislost katastrů - jistých polí, rodných luk a stavebních parcel - by byla ale velmi svérázná a podle mého názoru naprosto nesprávná interpretace svaté knihy muslimů al-Koran i dalších pramenů islámského myšlení.
Netvrdím, že bychom měli zvát nekriticky a bez obav davy muslimů (nebo třeba Vietnamců s rudými knížkami) k trvalému osídlení naší vlasti. Není náhoda, že obyvatelé věznice na námořní základně Guantanamo Bay Naval Base mají a využívají právo na pravidelné modlitby a četbu svaté knihy al-Koran. Velká většina z nich má stejná práva jako ostatní američtí (nikoli však kubánští) vězni ve vazebních věznicích. Nemají pouze právo nevypovídat, které bych stejně sebral všem zadrženým lidem.
Mnozí muslimští muži nemají úctu k dívkám, mnozí (ale zdaleka ne všichni) muslimové neradi respektují cizí zvyky a neradi mluví řečí svých hostitelů, mnozí neuznávají svobodu myšlení, mnozí nejsou ochotni respektovat naše demokratické postupy (proto jsou islámské revoluce zejména v arabském hávu takovou hrozbou; představte si tvrdou islámskou revoluci v jaderné mocnosti Pákistánu), někteří nepřijímají vědecké poznatky, někteří nejsou ochotni respektovat víru jiných lidí a svoji víru zakládají na špatné interpretaci svojí svaté knihy (pokud ji vůbec četli), někteří nedodržují smlouvy či obchody a nepřispívají dětem k teplu rodinného krbu, když do něj přikládá několik manželek pro pohodlí jejich společného manžela.
Zákaz nošení minisukní má možná svoje dobré důvody (nejen náboženské), ale zákaz pornografie rozhodně poškozuje psychiku především mužů a podle odborníků vede k nárůstu ohavného násilí zejména na ženách. Já jako ctnostný hrdina (a dealer společnosti Kolalok a syn pro celý Jihozápad) jsem nikdy žádné pornografické video neviděl. Tuším ale, že v leckterém by se muži naučili poslušnosti.
Některé jejich špatné vlastnosti mohou být posilovány také horkokrevností některých muslimských národů a také stále nedořešeným, neuspokojivým zakreslením hranic zejména v rybolovné oblasti Jordánu (za což asi mohou více, či méně obě strany barikády, ale hledání viníka není tak důležité jako hledání řešení).
Muslimky a muslimové ale ctí evangelium, byť pro jejich život není v jednotlivých detailech směrodatné (viz můj článek „Proroctví o příštím papeži a konci světa“ ze 7. 3. 2013).
Zároveň bychom měli vítat lékařské či vědecké kapacity a nadějné studenty z řad Íránců, kavkazských muslimů, Indonésanů, Arabů či černých Afričanů.
Měli bychom si pročítat nejen historky vyprávěné necelé tři roky moudrou Šahrzad, ve kterých se dozvíme, že Ali Baba není stará paní, nýbrž čestný muž. Asi bychom se měli snažit pochopit také al-Koran. Tato kniha není zaměřena proti nám.
Měli bychom muslimky a muslimy nechat svobodně dýchat. Mnozí muslimové (sunnité i ší’ité) jsou, jak jsem sám poznal, dobří kluci a to samé platí o holkách.
Chceme-li bojovat proti sebevražedným setninám, musíme důsledně pomáhat našim spojencům se špionážemi. Je ubohé místo toho nutit puritánsky vychované muslimské dívenky navštěvovat hodiny plavání a zakazovat jim šátky. Osobně bych u nás zabydleným muslimům povolil vystavět si i pár krásných mešit s minarety, kde by si odmalička četli ve skutečném, nepřevypravovaném al-Koranu. Je to nejúčinnější způsob, jak v mladých muslimech posilovat úctu k lidem a smysl pro spravedlnost. Netvrdím, že by mešity měly být zrovna na Letenské pláni nebo na Ground Zero.
Poznávejme se, přátelme se, respektujme se, nevzdávejme se.
