O kom se nemluví a kdo by měl být oceněn za mír nebo za válku o mír?........................................
Kurapaty, Bělorusko
Jak asi víte, Nobelův výbor letos ocenil Nobelovou cenou za mír organizaci, která se snaží o likvidaci chemických zbraní ve světě. Ocenění přišlo především v souvislosti s hledáním chemických zbraní v Sýrii a jejich ničením a vyléváním do umyvadla. Jenže občanské nepokoje začaly v Sýrii už před dvěma a půl lety (viz můj článek „Vraždy a krev v Sýrii“ z 28. 5. 2012).
Vládní vojáci obklíčili centrum povstalců, město Homs a útočili a zabíjeli, na jiných místech prováděli velmi nevybíravé masakry. Nyní je ničeno starobylé město Aleppo. Konflikty ale probíhají všude, ve městech i na venkově. Zemřelo více lidí, než kolik obyvatel má třeba Hradec Králové. Ze Sýrie utekly, uprchly a odběhly už dva miliony utečenců, uprchlíků a běženců. Ještě více Syřanů změnilo v Sýrii své trvalé bydliště. Přitom jediné, co chtěla většina vzbouřených Syřanů, byly svobodné volby.
V červenci 2012 vyhrožovala syrská vláda a prezident - diktátor Bashar Hafez al-Assad použitím chemických zbraní proti státům, které podporují vzbouřence. Ještě jednou opakuji - pan prezident al-Assad začal hrozit v červenci 2012. O více než rok později, v srpnu 2013 byly chemické zbraně někým použity, zbrojní inspektoři pátrají, prezident Spojených států chce malý preventivní útok, ruský prezident dojednává zničení syrských vládních chemických zbraní, prezident Spojených států vítá, že se syrská vláda přiznala k vlastnění chemických zbraní a ustupuje od preventivního útoku. Buď mně něco uniklo, nebo jsem pomaleji chápající (a opravdu, stejně jako Josef Švejk, sám na sobě někdy pozoruju, že jsem slabomyslnej, zejména takhle kvečeru). Proč chce pan prezident Barack Hussein Obama zaútočit až nyní? Předchozí masakry, vraždy a ostřelování nestačily? Uprchlíků a lidí bez domova bylo dosud málo? Pan prezident Obama se odvolává na použití chemických zbraní vystřelených z území kontrolovaného vládou a na přiznání vlády, že takové zbraně opravdu schovává. Ale kdybych já byl protivládní vzbouřenec, pokusil bych se vystřelit právě z území kontrolovaného vládou. Opravdu nevím, co si mám myslet o (možná jen nepromyšlených) slovech pana prezidenta Obamy, že se syrská vláda konečně přiznala k chemickým konzervám ve svých sklepech. Nečetl v červenci 2012 noviny a inzeráty? Tomu nevěřím.
Pan diktátor al-Assad je nebezpečný už dlouho, tajně stavěl podezřelý komplex, zřejmě s jaderným reaktorem, v roce 2007 se u něj objevili stavitelé jaderných reaktorů ze Severní Koreje, podporuje libanonskou (z Íránu kontrolovanou) organizaci Hezbollah používající násilí a snažící se o zničení Izraele.
Syrská opozice také není složena z andělů a hodných zvířátek. Jenže podle rozvědek se do syrské opozice vmísili lidé s násilnickými sklony a názory postupně. Kdyby pan prezident Obama s útokem na vládní cíle neotálel, byla by syrská opozice spolehlivým partnerem při přípravě svobodných voleb. I kdyby ale k převratu došlo až nyní, nikde není řečeno, že by současná vytvořená syrská opozice v následných svobodných volbách vyhrála.
Proč chtěl pan prezident Obama pouze malý preventivní úder? Každý útok, do kterého posíláme vojáky a armádní techniku, každý útok, který může zasáhnout i civilisty (a to nejen moderátorku v syrské televizi, která by měla s rizikem počítat), byť bychom se měli snažit zcela vyhnout civilním obětem, musí mít svůj cíl. Jestli je cílem, aby byl prezident al-Assad hodný, milý a aby věděl, co od života chce (jak to píšou puberťačky do inzerátů), je to slabý cíl. Paní prezidentová Asma al-Assad si dokonce nevzpomíná na žádné chyby svého manžela.
Nobelův výbor chtěl pravděpodobně udělit Nobelovu cenu za mír někomu ze Sýrie, ale neměl komu. Vypadá to, jako kdyby se v Sýrii skutečně začalo něco dít až po chemickém útoku.
Katastrofálně letos mohla dopadnout obdobná cena od Evropského parlamentu. Mezi kandidáty z užšího výběru byl i jeden fracek a záškodník, který porušil svou pracovní smlouvu, když vyzradil tajné informace od amerických tajných služeb. Několik států mu nabídlo politický azyl a nyní se schovává někde v jeskyni v Rusku.
Vloni mě (a myslím, že i mnohé z vás) Nobelův výbor obzvláště zklamal, když cenu udělil Evropské unii (viz můj článek „Styď se, Nobelův výbore“ ze 17. 10. 2012). Chválil jsem udělení Nobelových cen v minulosti organizacím jako Lékaři bez hranic či Mezinárodní červený kříž a navrhoval jsem, aby byl ověnčen třeba kanadský generálporučík Roméo A. Dallaire pro své snahy o záchranu životů při rwandské genocidě. Cenu by tak dostal někdo hodný následování a vešlo by více ve známost toto vraždění, ze kterého by se měly vlády poučit.
Cenu by ale mohl udělit také pro zviditelnění někoho, kdo by to potřeboval. V našich bratrských státech, Bělorusku a Rusku jsou autoritářské režimy falšující volby. Navíc s jejich politikou v mnohém zásadně nesouhlasím a nejsem sám. Přál bych Běloruskám i Ruskám, ale také Bělorusům i Rusům lepší představitele. Ruský prezident Vladimir Vladimirovich Putin je navíc z více důvodů pevným spojencem právě současné syrské vlády. Proto pan al-Assad zřejmě nedopadne stejně jako libyjský mnohaletý diktátor Muammar Muhammad Abu Minyar al-Gaddafi poté, co se vzdal všech svých zbraní hromadného ničení.
Znáte cenu Ignáce Nobela (Ig Nobel Prize) slavnostně předávanou na slavné Harvardově univerzitě? Letos ji získal v kategorii za mír právě běloruský samovládce Alyaksandr Ryhoravich Lukashenka za zákaz tleskání na veřejnosti. Bylo by skvělé, kdyby získal opravdovou Nobelovku za mír třeba jeden z vůdců běloruské pravicové opozice (a dříve i téměř celé, sjednocené opozice) Anatol‘ Uladzimiravich Lyabjedz’ka. Chybělo málo a stal by se v roce 2006 hlavním vyzyvatelem běloruského prezidenta, společným kandidátem sjednocené opozice. Ale to je jedno, volební hlasy stejně sčítala teta současného prezidenta. Pan Lyabjedz’ka si také párkrát poseděl, ostatně jako i mnoho dalších lidí, kteří se chtěně i nechtěně znelíbili panu prezidentovi. Tedy abych byl přesnější, hlavně si poležel na palandě bez matrace. V běloruském vězení se prý nedá sedět.
Napadají mě i další vhodní kandidáti z Běloruska i Ruska, kterým by Nobelova cena za mír mohla pomoci (třeba známý ruský ekonom a pravicový politik, rodák z ukrajinského Lvova Grigorij Alyeksyejevich Javlinskij).
Fandíme vám, lidi z nesvobodných států, váš osud nám není lhostejný a přejeme vám nejen jiné vlády, nýbrž lepší vlády.
