Jak by naše vláda měla zlepšit naši budoucnost? Chytrými investicemi! Ať je, nebo není recese!
Investice jsou královským pojmem pro ekonomicky vyspělé státy. Především investice nás posunou k často zmiňovaným "lepším zítřkům".
Seriózní vláda by se měla ohlížet na ochotu občanů spořit a podle toho věnovat peníze investicím. Nemusí přitom létat po republice a vyptávat se lidí. Data jí poskytne statistický úřad, ať už český nebo evropský (Eurostat). Některé národy rády spoří pro vnoučata, jiné si myslí, že co můžeš sníst a vypít dnes, neodkládej na zítřek. Mnoho národů nemá ani pomyšlení na spoření, protože má starosti, co bude dnes k obědu (jak upozorňuji v článku "Aktualita: hladový rolník a předběžně opatrní komisaři"). V našem státě si spoříme (tedy neprojíme, neprocestujeme) obvykle více než 10 procent našich příjmů. Vláda by tedy měla na investice věnovat také určitě přes 10 procent vládních výdajů (do kterých nepočítám výplaty důchodů ani další převody peněz v sociální oblasti). Pokud jde o vědu a také o "pouhou" obnovu investic (opravu silnic či budov), neměla by s těmito čísly rok od roku příliš hýbat. Jinak nelze plánovat a pozdní opravy se prodražují. Ve vědě stačí vlny objevů a slepých uliček. Nemusejí být podporovány vlnami vyšších a nižších výdajů.
V článku "Zvýšit daně či deficit? O to tady běží!" jsem uvažoval o tom, jak zaplatit vládní útraty a zběžně jsem se zmínil i o možnosti prostě méně utrácet. Nyní bych to rád více rozvinul, především právě pro oblast investic.
Do čeho investovat? Máme štěstí, že spousta investic u nás proběhla již za císaře pána a jeho rodiny. Naše železniční síť je dokladem a pamětníkem rakouského mocnářství. Nebo se podívejte třeba na české vodárny. Většinou je na nich uveden rok výstavby. A co mnohé úřady, hasičárny, sanatoria, školy, divadla? Co některé věznice, jejichž počet byl (bohužel, ale pro dnešní dobu naštěstí) navýšen výstavbou pracovních lágrů "za komunismu"? Co spousta vodních nádrží vybudovaných většinou také za komunismu (ačkoli se jedná o investice zaplavených vesniček a osudů pro lepší zítřky jiných měst a vesniček)? A nemocnice nám tu také většinou zanechaly generace předválečné, meziválečné a poválečné.
Vláda investuje především do silnic a dálnic. Jenže laciná a kvalitní česká dálnice mi zní stejně jako třeba střízlivý Dán. Nemá-li pak vláda peníze na opravu silnic, měla by jejich počet zredukovat. Nemůžeme mít tak hustou síť silnic III. třídy s tolika drahými mosty. Vláda chce hustou síť zachovat a zároveň na její opravy v některých letech nemá peníze. A tak se, mám-li věřit odborníkům, rozhodne pro tu nejhorší variantu - s opravou počká. Stejně tak bychom neměli tolik rozdávat našim krajům, městům a vesnicím. Cenu, kterou platíme za ochranu našeho životního prostředí nedovedu posoudit, ale o ochraně ovzduší, vod, půdy, lesů i o rekultivaci poškozených krajin bych se rád na tomto svém blogu ještě zmínil; jedná se o specifické investice.
Silnicemi, místními investicemi (chodníky, sportovní stadiony a podobně) a ochranou životního prostředí jsme vyčerpali všechny větší vládní investice. Kromě rozvážnějšího utrácení obcí a správy silnic a dálnic bych rád zrušil zcela zbytečné výdaje na podporu investic vybraných (obvykle zahraničních, nebo exportních) velkých podniků. A především bych zrušil jejich marnotratnou podporu úlevami na daních ze zisků. A dovolte mi ještě takové přání z říše snů, a to konec podpory zemědělců (v důsledku spíše majitelů pozemků) v Evropské unii. Jsme si vědom, že bychom byli alespoň ze strategického pohledu sami proti sobě, kdybychom přestali jednostranně podporovat naše zemědělce. A evropský kolos radikálně nezmění svoji zemědělskou politiku, která byla a je lákadlem pro některé přistupující státy.
Kde ještě ušetřit na investicích? Nemám-li paběrkovat nebo rozebírat detailní změny struktury státních výdajů (typicky v oblasti školství, které to potřebuje jako kofein), měli bychom efektivněji investovat. To se týká zejména armády. Na blogu se ještě zmíním o tom, jakou by armáda měla mít koncepci. O hospodárnosti v armádě jsem se zmínil v krátkém pojednání "Cena neobvyklá armádních letounů CASA (?)".
Kromě menší štědrosti vlády při investování lze uvažovat o nekonečném utahování opasků. Ale to už je zase jiné téma. Dovolte mi alespoň upozornit na svůj článek "Zlobivý IZIP a dobrácká VZP?", který se věnuje hospodárnosti v oblasti provozních (každodenních) výdajů ve zdravotnictví.
A kde bychom naopak měli investovat více? Stát by se měl uskrovňovat a obohacovat tak nás všechny v běžných výdajích, v některých do očí bijících sociálních podporách i v investicích. Přesto bychom neměli tolik šetřit na armádních investicích, abychom už nebyli v Severoatlantické alianci v tomto směru pro ostudu. Také by neuškodilo navýšit směšnou částku na investice pro policii, na obnovu starodávných hasičských alegorických vozů a akutně na dostavbu věznic a zlepšení podmínek ve vazebních celách! V článku "Čím by se měl zabývat nový ministr spravedlnosti" jsem navrhl, aby v ulicích probíhala sbírka na stavbu nových věznic, které by tak věnoval národ sobě. Také bych se přimluvil za plavčíky a horské služby. Vždyť nezachraňují nic menšího než životy! Spousta z nich jsou dobrovolníci a neprosí o mzdy, nýbrž o záchranná vozidla.
A nakonec to nejdůležitější. Musíme více podporovat přírodní vědy! Jistě pomáhají i daňové úlevy podnikům (zejména tzv. oligopolům). Musíme ale především podporovat základní výzkum. Slavný český astrofyzik (profesně spíše částicový fyzik) a neúnavný popularizátor astronomie Jiří Grygar upozornil na slova dnes již bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, že žárovka nebyla vynalezena postupnými inovacemi svíčky. Rád bych ale ještě na tomto svém blogu ukázal, jak jsou pro nás přírodní (a technické) vědy důležité, rád bych také ukázal, které obory nám v minulosti přinesly nejvíce a především bych se rád zamyslel nad financováním a institucionálním zázemím vědy. Takže někdy příště. Budu se těšit!
