Eutanázie nebo taky asistovaná sebevražda. Při vyslovení těchto slov mrazí. I přesto se najdou lidé, kteří se k tomuto nezvratnému kroku rozhodnou. Proč?
Mezi těmito dvěma úkony je rozdíl. Oba ale končí smrtí. Eutanázii provádí druhá osoba, která akt usmrcení vykoná. Při asistované sebevraždě vykoná tento akt pacient sám ( sám si vpraví do žíly smrtící látku nebo třeba sám vypije smrtící nápoj)
Nejtěžší a nejdůležitější rozhodnutí v životě, které paradoxně život ukončí. Nedovolím si tyto pacienty soudit, nežiju jejich život a nemám jejich problémy. Proto neumím odpovědět na otázku proč? Proč se někdo k tomuto nezvratnému kroku rozhodne. Nějaké důvody mě přece jen napadnou. Nevyléčitelně nemocný pacient, který trpí. Ano, v tomto případě je zřejmě smrt vysvobozením a jedinou pomocí. Nebo ne? Má právo být člověk sám sobě katem?
Zaujal mě případ australského vědce, který se k dobrovolnému odchodu rozhodl již dávno. Bylo mu úctyhodných 104 let. A neváhal si přes půl zeměkoule letět pro smrt. Nebyl nevyléčitelně nemocný, neumíral. A i přesto toužil přejít na druhý břeh.
Každý máme právo na důstojné stáří. Pokud o důstojnost přijdeme, nejsme schopni se o sebe postarat a jsme "na obtíž", život pro nás ztrácí význam. A to byl zřejmě případ australského botanika. Neměl radost ze života, trápil se..Kvalita života byla mizerná.. Je i toto důvod pro odchod? Těžko soudit.. Naposledy se uznávaný ekolog a botanik dopoledne prošel po zahradách univerzity v Basileji a poté se odebral se svou rodinou na kliniku, kde si později sám do žíly vpravil smrtící lék.
