Je nutno vynucovat si dnes nějaký plán brexitu?

Podle předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera nemají vítězové britského referenda žádný plán, jak nyní dále postupovat při odchodu z EU a jak upravit příští vztahy s unií.

Tato výtka je opět jen dalším z projevů pocitu morální nadřazenosti bruselských elit nad všemi, kdo mají výhrady k dosavadnímu integračnímu kursu, věcně oprávněna ale není.

Vždyť jaký plán mají autoři těchto výtek, co se týče řešení aktuálních krizí EU s Řeckem, masovou migrací, bezpečností či hospodářskou stagnací? Žádný, jen stále tužší a centralizovanější unifikaci.

Plán odpůrců dosavadního směřování EU – včetně těch, kteří požadují vystoupení své země z tohoto nevýhodného svazku – je v jádru přece velmi jednoduchý: konec regulací, konec ukrajování suverenit členských parlamentních demokracií, přátelská vzájemná spolupráce v oblastech společných zájmů a pokud možno co nejvolnější mezinárodní obchod.

Projektů na konkrétní postup při inženýrování dekonstrukce sítě zničujících direktiv a jejich nahrazení soustavou oboustranně výhodných smluv je mnoho a existují po celá léta v každé zemi. I u nás na toto téma vyšly četné zajímavé texty.

Nové vedení Británie (které navíc ještě ani nebylo ustaveno) ale zatím nemá mandát k tomu, aby určitý z existujících scénářů adoptovalo a poté při vyjednáváních s představiteli EU prosazovalo. Jenže mandát je slovo, kterému v Bruselu asi dávno přestali rozumět.

Od referenda uplynul sotva týden a není důvod k nervozitě. Juncker nemusí mít obavy, že snad Británie v pravý čas nepřijde s konceptem budoucího vzájemného uspořádání vztahů.

My ostatní - kromě nervózního předsedy EK - dobře víme, že když se člověk ztratí v lese, je jeho starostí hlavně nejdřív vymyslet, jak se dostat ven a najít cestu ke svému hotelu. K tomu nepotřebuje mít předem jasnou představu o tom, co si pak na hotelu dá k večeři.

Psáno pro IVK