Brexit: Tvrdý? Chaotický? Divoký? Čistý!

Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU.

Jako ukázku takového hynutí jim předvádí hrůzostrašný osud, do kterého se prý noří Británie, která se rozhodla EU opustit. Rozhodli se tak britští občané, kterým jistým „nedopatřením“ dali jednou politici slovo. Politici britští, kteří si žádné takové rozhodnutí nepřáli, a proto ho zčásti bojkotují a zčásti realizují jak parta amatérů. Zastavit ho ale nemohou, je jen možné, že k němu opravdu dojde bez předběžné oficiální dohody s Bruselem. A takovému odchodu politici a média už předem dávají přívlastky budící hrůzu: tvrdý bexit, chaotický brexit a nyní dokonce divoký brexit.

Od začátku, tedy od samotného referenda, bylo ale přece jasné, že buď odejde Británie z euroříše s dohodou špatnou, nevýhodnou a ponižující, nebo bez dohody. Dobrou by Brusel nikdy nedovolil. A žádná dohoda je určitě lepší než špatná. Z tohoto hlediska lze považovat poslední dva roky za ztracené. Kdyby Británii vedla garnitura, která za brexit skutečně bojovala a přála si ho, byla by předložila pár týdnů po brexitu Bruselu návrh ve stylu ber, nebo nech ležet. A pokud by zůstal ležet, odchod bylo třeba uskutečnit co nejrychleji a bez dalšího.

Copak je něco strašného odejít čistě, důsledně, oběma nohama (a ne pouze jednou) a rychle? Zahynuli jsme při „divokém“ odchodu z rakouské monarchie? Naše odtržení bylo věcí pár hodin, proběhlo zčásti spontánně, zčásti inženýrováno pěti Muži osmadvacátého října. Celý slavný exil přijel už do nezávislé a fungující samostatné země. Nezahynuli jsme. Uměli jsme si vládnout, uměli jsme si najít nové trhy, postavit nový stát. Bez nějaké dohody s Habsburky.

Bez RVHP jsme také nezahynuli. Jistě, propad exportu byl zpočátku velmi citelný, ale byl nutný a byl rychle nahrazen trhy náročnějšími.

A co rozpad federace? Někdo může namítnout, že jsme neřešili nějakou irsko-irskou hranici, ale byli jsme jedním státem a bylo třeba řešit věcí mnohem víc, než se řeší u brexitu: společný majetek, armádu, federální úřady… A po pár týdnech i měnu. Zahynuli jsme my nebo Slováci? Čím tu kdo pořád straší?

Kdyby Británie byla odešla už před dvěma lety, dávno by od nuly vznikl přirozený systém ekonomických a dalších smluv, protože by si ho vynutil život, nemusel by vzniknout shora uměle a předem. Pro Británii je nesporně lepší odejít bez přešlapování. Odejít čistě. Nezahyne.

A pro nás, dosavadní vazaly, zasvítí naděje. A co ty strašidelné dopady brexitu na naši ekonomiku, prý až jeden procentní bod růstu HDP minus? To je údaj vycucaný z prstu, odvozený z hypotézy, kdyby najednou zcela ustal náš export do Británie. Neustane. Británie nám žádné sankce nevyhlásí. Bude s námi obchodovat bez potíží jako jakákoli z mnoha neunijních zemí, se kterými dnes čile obchodujeme. Možná se jen chvíli budou řešit různá pojištění a transakční technikálie, nic víc.

Nikdo nezahyne. Leda do nebe rostoucí pýcha vládců Bruselu. I když tou asi neotřese nic. My ostatní budeme říkat brexitu bez ponižující „dohody“ brexit čistý.