Čajová cesta: Od císařů k modernímu světu – část první

Toto je první část několika dílného souboru. V této části zkusím podchytit čajové základy včetně jeho "temné" stránky spojené s počátkem tak zvaného "století ponížení" jak jej, nikoliv bez důvodu, nazývá Čína.

Představte si horký letní den před několika sty let někde v Číně (a že léto v Číně bývá opravdu horké). Sedíte v zahradě svého domu a v ruce držíte šálek horké tekutiny s lahodnou vůní.

To je čaj!

Nápoj s bohatou historií a tradicí, která sahá tisíce let do minulosti. Pojďme se ponořit do fascinujícího světa čaje a prozkoumat jeho cestu od čínských císařů až do moderní doby.

Zmínky o čaji sahají do třetího tisíciletí před naším letopočtem a jeho objev je popsán mnoha legendami. Mezi nejrozšířenější patří následující tři.

První je o „Božském rolníkovy“ – mytologické postavě považované za zakladatele čínské medicíny a zemědělství, údajně vládnoucí Číně před skoro 5,000 lety. Jednoho dne, když seděl „Božský rolník“ pod stromem a vařil si vodu k pití, spadlo mu do horké vody několik lístků ze stromu.  Všiml si, že voda získala příjemnou vůni. Ochutnal vodu, a byl potěšen její chutí a povzbuzujícími účinky.

Druhá legenda je o Bodhidharmovi, který údajně přišel do Číny z Indie v 5. století n. l., aby šířil buddhismus. Cesta mu trvala devět let a aby se zbavil únavy a lépe se soustředil, žvýkal listy čajovníku. Od té doby se čaj stal důležitou součástí budhistické tradice.

Třetí je pak o pastýři, který si všiml, že jeho ovce se po snědení listů čajovníku stávají energičtějšími a odolnějšími vůči nemocem. Pastýř si listy také vyzkoušel a pocítil jejich povzbuzující účinky. Rozhodl se pak listy sdílet s vesničany, kteří je začali používat jako nápoj.

Nevíme, jak a kdy přesně byl čaj objeven, nicméně během času se stal nedílnou součástí čínské kultury a brzy se rozšířil do celého světa.

Způsob výroby i pití čaje se v průběhu staletí vyvíjel.

V Číně se čaj tradičně pije z malých šálků bez cukru a mléka. V Japonsku se vyvinul ceremoniální rituál pití čaje zvaný "chanoyu", který klade důraz na estetiku a klid. Ve Velké Británii a Indii se čaj stal populárním v 17. století a dodnes se pije s mlékem a cukrem.

Existuje mnoho druhů čaje, které se liší podle způsobu zpracování čajových lístků. Mezi nejznámější druhy patří:

• Zelený čaj: Čajové lístky se záhy po sběru a zavadnutí suší horkým vzduchem (nebo párou, jako například v Japonsku), čímž se zachovává jejich zelená barva a svěží chuť.
• Nízko fermentovaný oolong: Čajové lístky se částečně fermentují a teprve následně suší, čímž získávají zlatavou barvu a ovocnou chuť.
• Vysoko fermentovaný oolong: Čajové lístky se před sušením fermentují déle, čímž získávají tmavou barvu a silnou chuť.
• Černý čaj: Čajové lístky se plně fermentují, čímž získávají tmavou barvu a robustní chuť. V Číně se „náš“ černý čaj nazývá červený, podle barvy nálevu.
• Pu-erh: Čajové lístky se fermentují a poté se lisují do kompaktních tvarů, které v případě tzv. syrového pu-erhu časem stárnou a často též slouží jako výhodná investice, která může výrazně nabýt na ceně (v sedmdesátých letech minulého století v čínském Yunnanu objevili zkrácenou verzi „zrání“ pu-erhu, tento se nazývá „zralý“ a chuťově se od „tradičního“ pu-erhu odlišuje)

Požehnáním i prokletím se čaj stal pro dynastii Qing (sedmnácté až dvacáté století našeho letopočtu), kdy se čajová kultura dále rozvíjela a čaj se stal nesmírně důležitým exportním artiklem, který Čína prodávala pouze za stříbro.

V důsledku této politiky Velká Británie v 19. století čelila obrovské obchodní nerovnováze s Čínou. Britové nakupovali velké množství čaje a hedvábí z Číny, ale Číňané měli malý zájem o britské zboží. To vedlo k enormnímu odlivu stříbra z Británie do Číny.

Británie ztrácela zásoby stříbra, které bylo v té době klíčovým měnovým kovem a odliv stříbra vyvrcholil ekonomickou krizí.

Východiskem z této situace se stalo pašování opia.

Velká Británie pěstovala opium v Indii a ilegálně ho dovážela do Číny. Obchod s opiem byl pro Brity velice lukrativní, neboť masová, a stále rostoucí, závislost Číňanů na této droze zvyšovala poptávku a Británie opium prodávala pouze za stříbro. Karta se obrátila. Čínská vláda se snažila obchod s opiem potlačit, ale Británie se bránila silou.

V roce 1839 zahájila Velká Británie proti Číně první opiovou válku, která trvala tři roky a skončila vítězstvím Britů. Čína musela podepsat Nankingskou smlouvu, která:

• Otevřela pět čínských přístavů pro britský obchod
• Legalizovala obchod s opiem
• Postoupila Hongkong Velké Británii

V roce 1856 zahájila Velká Británie a Francie druhou opiovou válku proti Číně. Válka trvala čtyři roky a skončila další porážkou Číny. Čína musela podepsat Pekingskou smlouvu, která:

• Otevřela další čínské přístavy pro cizí obchod
• Legalizovala křesťanství v Číně

Opiové války měly pro Čínu zničující následky. Čína ztratila suverenitu a musela se podřídit západním mocnostem. Navíc se miliony Číňanů staly závislými na opiu se všemi důsledky pro tehdejší společnost.

Nicméně Velká Británie se snažila vyřešit svůj „čajový“ problém i jinak a v první polovině devatenáctého století se podařilo dosáhnout obrovského úspěchu – objevila čaj v Indii a to v krátkém časovém období hned na dvou místech – v Asámu a v Darjeelingu.

Dle britské tradice objevil čaj v Asámu v roce 1823 britský důstojník Robert Bruce při lovu v džungli. Místní kmen ho pohostil čajem z listů divoce rostoucího čajovníku.

Nicméně moderní výzkum ukazuje, že čaj se v Assamu pěstoval a konzumoval už dávno před Bruceovým příchodem. Místní kmeny ho používaly po staletí jako stimulant a léčivý prostředek.

V roce 1839 pak objevil britský botanik Joseph Dalton Hooker divoce rostoucí čajovníky v Darjeelingu. Současně též Britové dovezli sazenice čínského čajovníku přímo z Číny do Indie. První čajové plantáže v Darjeelingu založili Britové v roce 1856.

Pěstování čaje v Darjeelingu se rychle rozvíjelo a brzy se Darjeeling stal jedním z nejznámějších pěstitelských regionů čaje na světě.

Asámský a Darjeelingský čaj se vzájemně liší.

V Asámu se pěstuje čajovník druhu Camellia sinensis var. Assamica, který má silnější chuť a tmavší barvu než Darjeelingský čaj.

Darjeelingský čaj je z čajovníku druhu Camellia sinensis var. Sinensis. Má jemnější chuť a světlejší barvu než Asámský čaj a je ceněn pro své květinové aroma a svěží chuť.

Zejména Darjeelingský čaj se stal natolik populárním, že celkové celosvětově prodané množství čaje označované jako Darjeeling zhruba třikrát překračuje celkové skutečně vypěstované množství tohoto čaje …

Darjeeling se tak stává populární a masově falšovanou komoditou.

V druhé polovině 19. století, částečně v důsledku kávové rzi, klesajícím cenám kávy a podpoře britské koloniální vlády, začala produkce čaje na Sri Lance, která se v období několika desetiletí taktéž stala masovou. Na Sri Lance se pěstují oba hlavní kultivary čaje. Ceylon Dimbula má typické znaky asámské odrůdy, zatímco například Ceylon Nuwara Eliya je jemnější a aromatičtější, což je typičtější pro čínský kultivar.

I přes popularitu Indických a Ceylonských čajů a faktu, že v současné době se čaj pěstuje v mnoha zemích světa včetně Keni, Sri Lanky, Vietnamu, Indie, Japonska a mnoha dalších, zůstává Čína suverénně největším vývozcem čaje.