možná je dobře poznamenat, že v Indii opium nepěstovala nějaká abstraktní "Velká Británie". Obchodníci v Bombaji, kteří vyváželi západoindické opium do Číny, byli Fársíové, Arméni, zakladatel velké opiové firmy Sassoon byl bagdádský dvorní žid. Z Kalkaty vyvážela bihárské opium britská EIC.

Nešlo jen o tok stříbra. Jiný tíživý problém spočíval v tom, že konkurence americké bavlny a britských přádelen úplně zlikvidovala tradiční výdělečné aktivity velké části indického venkova, a ti lidi se museli něčím živit

Obchod byl z britské strany (protože Britové nebyli jediní obchodníci pašující ópium do Číny, nicméně byli v té době určitě zdaleka největší a nejsilnější skupinou) víceméně kontrolován Východoindickou Obchodní Společnosti s napojením na britský parlament.

Britové též použili výtěžek z obchodu s ópiem k expanzi zejména v Asii.

Zničením 20,000 beden s ópiem v Kantonu na jaře 1839, vraždou (či zabitím) čínského rolníka britskými námořníky, spolu s jejich ochranou britskou korunou před čínskými soudy, a v neposlední řadě rozbitím blokády Perlové Řeky britskou válečnou lodí víceméně začala první ópiová válka. Extraterritorialita britských občanů byla též jedním z důsledků první Ópiové války.

Jinak devatenácté století je vůbec zajímavé, protože občanská válka v USA výrazně posílila Velkou Británii v roli námořní mocnosti a USA (na konci devatenáctého století) definovalo jako obchodní velmoc (viz Harter Act v roce 1893, který je předchůdce dnešního smluvního rámcev lodní dopravě a zřejmě jeden z prvních, ne-li opravdu první zákon zavádějící alespoň částečnou odpovědnost rejdařů).

Ale to jsme se od čaje dostali někam úplně jinam