A je tu letní povídka pro čtenáře Víkendu!

Letní povídka pro Víkend MF DNES. Název krátké povídky je "Dokonalé pojetí krásy: zvrácená láska." Už je ten perex dostatečně dlouhý .-) ?

Dokonalé pojetí krásy: zvrácená láska

(úvod)

Krása rudá jako růže, výrazná jako rtěnka, lehká jak letní vánek…

Marki, mám Tě.

Až se probudíš ze snu,

                                   tak vystřízlivíš a zjistíš,

                                                                                  že jsem odešel tam, kde chci být

                                                                                  sám.

Toužil jsem po Tvé přízni, po dotecích Tvých, ale nebyl jsem si jist, že to obětuješ. Navíc jsi měla přítele, elegána a já nechtěl trhat Váš vztah. Přestože jsi mě tajně zbožňovala, neměl jsem šanci k vyjádření svých citů. Když nato přišlo, bylo pozdě.

Dnes se sám sebe ptám.

Proč si mi to k….a udělala.

 A odešel.

Natrhám vám květiny a přinesu šampaňské.

(poděkování)

 Děkuji rodině a přátelům, kteří mě inspirovali.

 Dokonalé pojetí krásy: zvrácená láska

(hlavní stať)

 Koho hledáš maličká, kým jsi? S kým jsi?

Hanes byl poslední. S ním jsem už v první chvíli pocítila soulad v duši. Bezejmennou souhru pocitů vlastní vůle, jeho sympatickou osobnost a pocit tlakové níže ve slabinách. Slabá jsem však nebyla, mohl být můj. Chcete vědět, zda se stal, čtěte dále.

-----

  Jeho jméno mi připadalo již od začátku vzletné, s notným historickým podtextem. Nicméně při pohledu do očí mnou jeho pohled projel rychleji než nové Lamborgini urazí z bodu A do bodu B a krásný pocit mě protkl jako ostrý paprsek slunce, který mi ale nechce ublížit. Chce mi pomoci, k lepším zítřkům. Ke šťastnějším dnům. A to jsem od Hanese vůbec neočekávala. A nemohla, už jsem někoho měla.

 Byl teplý letní večer, tělo se mi potilo pod nátlakem červeného vína míseného se slzami a přidušeným smíchem z vtipu, který mi smskou pošeptala moje kamarádka, kolegyňka z práce. Nebylo mi nejlépe, po celém dnu práce a starostí a zařizování jsem chtěla prostě zavřít oči a zapomenout na celý svět. To se mi ale nedařilo. Při každé krůpěji potu, kterou jsem zpět vetřela do kůže, mě víc a víc sžíralo pomyšlení na to, že v sobotu odjede a už jej nikdy neuvidím. A dnes byla už neděle.

 Jako bych si vínem chtěla vlít do žil více červeně, uvažovala jsem nad myšlenkou, že se mu ozvu sama – ačkoliv moderní doba byla rychlá, místy plná milujících se gayů a lesbiček, nedokázala jsem porušit pravidlo č. 1. – že kontakt musí navázat muž, on musí ženu požádat o číslo, o souhlas, o schůzku.  Budu tedy čekat, že mě pan Darcy pozve sám od sebe na schůzku, než odjede z města on? Chci vlastně zjistit, co se mu skrývá pod kůží? Schovávala jsem si tyto odpovědi na naše setkání, které mělo přijít brzy.

 Druhý den ráno jsem se probudila s pocitem slabosti a mírnou kocovinou. Čekal mě obvyklý pracovní den plný povinností a všemožného vyřizování. Tyhle všední starosti mi umožnily zapomenout na strasti s láskou, sama jsem nebyla, pouze jsem nebyla s tím, koho miluji. To mi dávalo zabrat. Toužebně jsem si vybavila atraktivní muže a bystřila mysl, abych neudělala chybu. Nemohla jsem se spustit s kýmkoliv. Neříkám, že by to nebylo příjemné, chvilkově moc příjemné, na druhou stranu jsem nechtěla a nemusela riskovat svůj fungující mnoha roční vztah.

 Instinktivně jsem si zapnula poslední knoflíček u košile a rázem přestalo foukat. Přestože realita vždy byla a i tenhle den byla skutečná, při přecházení ulice jsem se zahleděla do dálky na pevnost a přístav a v tu ránu se můj zrak střetl s jeho pohledem. V žaludku mi zatancovali motýli kankán a nehledě na projíždějící auta jsme se sobě začali, co možná nejrychleji, přibližovat. Spěchat ve vztahu cenu nemá, ale týká-li se to stmelovacího procesu, může jít o žádanou záležitost. Nevyužijíce této příležitosti bychom se prostě nemuseli stmelit už vůbec nikdy.

 První otázka zněla prozaicky: jak se vede, máš hodně práce? To, co jsem už neočekávala, přišlo vzápětí. Položil mi dotaz, zda bych mu neukázala město, v němž on je jen na týden na dovolené. Souhlasila jsem, mlčky jsem přikývla, němě se pousmála a uvnitř mě zuřila sněžná bouře.

 V pondělí o půl deváté večer jsme se měli potkat u přístavního Rock Cafe. Ne hard, ale o kus lepší než pop či jiný druh hudby. Rock nás již tehdy oba moc bavil. Přemýšlela jsem, zda jsou pro mě tento večer oblečení, účes a makeup důležité. Poprosila jsem proto kamaráda Vangeliho, aby ze mě ten večer udělal kočku, chtěla jsem se svému protějšku, se kterým jsme se potkali přesně v 20:31, ten večer líbit.

 Večer byl kouzelný a běžel jako po drátkách. Muž byl neuvěřitelně gentlemanský, sympaťák, co umí jednat s lidmi, navíc pohledný a po dovolené opět pracující denní tvor. O noc se opíral úplněk a hvězdy padaly tu noc rovnou do moře. Koráby se projížděly sem a tam po moři a na pevnině pouliční světla starého města, vonícího grilovanými rybami a růžovými oleandry, ozařovala kouzelné úzké uličky plné poflakující se mládeže, procházejících se zamilovaných párů a toulavých koček.

 V jedné ulici plné taveren, hrál krásně pianista. V temné uličce u kostela byl doprovázen harmonikou a zpěvem hráč bozouki, jemně chytal za nitky strun a vytvářel tak atmosféru, která se nepodobala ničemu, co jsem dosud znala. Lidé se opírali o staré zdi, postávali v přítmí historického oblouku a milenci se drželi za ruce. Děti už tou dobou, stejně jako starší lidé, už dávno pokojně spali. Po celodenním házení kuličkou, mincí či střílením z praku byly utahané stejně jako starší lidé, kteří mají raději časná rána než dlouhé nekončící večery. Ve svém věku již bývají unavení a tak provizorní představení na maličkém náměstíčku okupovali především bohémové a duchem mladí.

 Čím více ty překrásné zvuky kytar a harmonik ladily s mou náladou, tím více jsem chtěla žadonit o odpuštění k záležitosti, která se blížila. Ne že budu zase jednou ne úplně věrná svému druhovi, ale že se hluboce zamiluji na jiné adrese. To nebezpečí mi skýtalo úlevu, že se budu těšit z pěkných dnů a zároveň mě děsilo. Co se stane s mým současným vztahem? Co přesně chci, aby se s ním dělo? Na tyto otázky jsem neznala odpovědi.

 Odpoutala jsem mysl od odpovědí a připoutala svou ruku k němu, k teplé dlani, která se v mé blízkosti již nějakou dobu ochomýtala. Vděčně jsem se usmála na hudebníky a oddávala jsem se krásnému zážitku splynutí s okolím. Může se stát šťastný člověk na chvíli neviditelným, nebo vzlétnout k nebi? Pohladit všechny zúčastněné okolo. Ve chvíli, kdy mě Hanes držel za ruku, se mi nezdálo nic nemožné. Vše šlo, vesmír fungoval správně a lidé se měli rádi. Nebyly války. Boj o moc povolil. Muzika dohrála, proběhl potlesk plný nadšených hvizdů a potom, té samé noci o hodinu později, tohle malé kouzelné náměstí utichlo.

Dokonalé pojetí krásy: zvrácená láska

(dovětek autorky)

Za vším stojí žena:

Problémy jsou řešitelné, pakliže je chceme řešit. Neexistuje problém, na který by nebylo východisko. Problémy můžou být dvojího druhu, vždy však pramení z lidských vztahů. Pořekadlo – za vším hledej ženu – nevyjímaje. Žena je jako zlato – vždy se používalo nějakým užitečným způsobem, uchovávalo hodnotu, bylo a je prostředkem směny. No a v době krize bylo zlato, tak i ženy, majáky, s hrdě vztyčenými stožáry s třepotající se vlajkou, vždy nějak viditelnými na obzoru. Naděje umírá poslední. Proto možná ženy žijí déle než muži.

 Mužské pokolení, aneb hodnota muže (jeden párek a dvě vajíčka = dvanáct korun padesát haléřů), hodnota ženy (dvě kozy kus dva a půl tisíce, bobr – cena nevyčíslitelná, chráněn zákonem) J)

 A něco z delegátovy praxe. Hlavně se pořád nerozčiluj, problémy řeš v klidu, zlobit se stejně nemá valný smysl. Živit se jako delegátka není snadné. Je to práce s lidmi a lidé mají různé přání a prochází různými duševními stavy. Otevřeně jsme si s kamarádkou, také delegátkou sestavily žebříček 5 nejkurióznějších přání, posuďte sami, čím vším jsme klientům:

1. OSOBNÍ NÁKUPČÍ: Telefonát na sos linku ve 2 hodiny ráno a dotaz, kde se dají koupit Pampersky pro děti. Obchod byl naproti hotelu a byl otevřený každý den od 8 do půlnoci. Opravdu to nemohlo vydržet?
2. SNÍDAŇOVÝ ASISTENT: Telefonát na sos linku v průběhu noci, jestli může delegátka nahlásit brzkou snídani pro klienta, který jede druhý den na výlet, že si ji zapomněl objednat. Myslíte, že už není na objednávku takovéto banality trošku pozdě?
3. PSYCHOLOG: Telefonát na sos linku uprostřed noci, jak se daří, jestli už spím. Nebo na téma, že přítelkyně se naštvala a odešla ven, co má klient dělat. Ráda si popovídám, ale když spím a potřebuji si odpočinout, spím a nechte mě odpočívat! Děkuji.
4. DOKTOR: Dítě má v uších vodu. Co máme dělat. Doktorka doma nám na to dala antibiotika. Jediné akceptovatelné volání na sos linku uprostřed noci.
5. SOUDCE: Dali jsme si do držky. Sousedi ze sousedního balkonu byli tak opilí, že když jsme je okřikli, přeskočili balkon a prali se s námi. Přijeďte ihned a vyřešte to. Chceme, aby se odstěhovali. Opravdu mi stojí tato práce za to, abych riskovala svoje zdraví s opilci uprostřed noci? Pomůžu jim vůbec nějak?

Vynechávání použití slušných slov, prosím a děkuji, není čistě náhodná. Lidé prostě nemají čas prosit a děkovat. Berou servis delegátů jako samozřejmost. A to se týká nejen delegátů, je to úděl nás všech.