Babišova „státokracie“ si troufla sáhnout i na mlčenlivost advokáta

Svět se zbláznil a úcta k právům jednotlivců i firem padla za poslední dva roky vlády Andreje Babiše doslova na samé dno.

Za jeden z nejzřetelnějších příkladů arogance státní moci, který se „vysmívá“ právu na svobodu podnikání do obličeje snad každému poctivému živnostníkovi, považuji urputnou snahu vlády o zavedení elektronizace tržeb. Příští týden projedná tento návrh Senát a já osobně jsem velmi zvědavý, zda se ministr Andrej Babiš vůbec uráčí přijít na půdu horní komory Parlamentu. Bývá totiž častým zvykem, že si s vysvětlováním svých nápadů nedělá zbytečnou starost.
S řadou živnostníků, kteří vidí v EET pouze nástroj šikany a likvidace poctivých obchodníků, jsem ve shodě v tom, že zákon je nepovedený zmetek. Elektronická evidence tržeb a s ní i již platná povinnost podávat tzv. kontrolní hlášení ale nezatíží či dokonce nepovede jen k likvidaci malých a středních firem, ale nebezpečným způsobem zasáhne i do poskytování právních služeb advokátů. Na mysli mám především povinnost advokátů dodržovat mlčenlivost ve vztahu k citlivým osobním informacím o svém klientovi. Jde o ústavou chráněný princip, který je starý jako lidstvo samo, a který je považován za jeden ze základních nástrojů ochrany osob před neoprávněným zneužitím informací.
Správce daně chce nově získávat informace o klientech advokátních kanceláří, a to díky takzvanému kontrolnímu hlášení DPH. Návrh o EET jde v tomto ohledu ještě dál a má v plánu mapovat podrobně jednotlivé finanční platby klientů. Elektronické pokladny pak mohou prozradit nejen to, od koho daná kancelář přijala právní služby, případně komu byly právní služby poskytnuty, ale samozřejmě i kolik za určité období takzvaně „vydělala“. Takové množství sesbíraných údajů narušuje nejen podnikatelskou svébytnost kanceláří, ale jednoznačně prolamuje konkrétní zákonnou povinnost mlčenlivosti. Přijetím návrhu zákona o EET politici umožní státu vytvořit si přesný přehled o obratu a cash-flow jednotlivých advokátů. Ti jsou přitom navíc často známými osobnostmi a hrají významné role i ve veřejném prostoru. Pečlivému a obtížně kontrolovatelnému shromažďování informací samozřejmě velmi pomůže, že zákon nedefinuje, jakým způsobem má ministerstvo sesbíraná data chránit před zneužitím. Problematická je také povinnost poplatníka (v tomto případě advokáta) vystavit účtenku tomu, od koho evidovanou tržbu přijal, a zároveň povinnost kupujícího si takovou účtenku převzít. Zatímco advokát  se rychle může dopustit  správního deliktu tím, že někomu účtenku nevystaví, obráceně zatím sankce zákon nezná... Každému přitom musí být jasné, že pokud chce stát systém EET právně vymáhat, musí i takové pokuty existovat!  Nebojím se, že by pokuty pro kupující časem nepřišly. Předkládaný návrh zákona však dnes nepamatuje ani na jiné věci a sám v důvodové zprávě občanům předesílá, že současný návrh je vlastně jakýmsi „pilotním projektem“, který se postupně rozšíří na další subjekty. Opravdu se netěším na dobu, kdy budu doma pro jistotu shromažďovat desítky účtenek, ať už za právníky nebo za jedno pivo v hospodě, jen aby mi „berňák“ náhodou nenapálil desetitisícovou pokutu!
Stát zasahuje do výkonu povolání, jehož počátky spadají hluboko do historie. Výkon advokátní služby, která má přispívat k naplňování úcty k právům a svobodám jednotlivce jako základního prvku demokratického právního státu, spočívá v obraně proti zvůli státu a justiční moci nad osudem jednotlivců.  Tímto návrhem se rovnice obrací. Dá se navíc předpokládat, že bude paradoxně díky systému kontrolního hlášení a evidence tržeb docházet k narušení principu mlčenlivosti mnohem silněji než například v dobách vlády komunistické strany. Tehdy zprošťoval mlčenlivosti advokáta „pouze“ v důležitém státním zájmu“ výbor Ústředí české advokacie. Obávám se, že nastoupená éra „nepolitika“ Andreje Babiše, jehož firmy s rychlostí blesku v současné době ovládají řadu výrobních trhů, přechází do další fáze. Do fáze, ve které pomalu dojde k ovládnutí další oblasti našeho života. Co přijde dál? A kde skončí překračování zdravé míry regulační zdrženlivosti vicepremiéra Sobotkovy vlády?
Připadá mi, že jsem vstoupil do roku 2016 jako do doby, o které si jednou moji vnuci budou číst jako o „nové době znárodňování“. Tentokrát ovšem ne komunistickou stranou, ale oligarchickým levicovým hnutím Andreje Babiše. Pokud má nyní stát, respektive úředníci finanční správy, získávat on-line informace a kontrolu nad platbami klientů advokátních kanceláří, úhradami za různé služby, např. překlady či znalecké posudky a odborná vyjádření, pak schválením návrhu zákona dáváme „zelenou“ netransparentnímu a snadno zneužitelnému systému, který se brzy obrátí nejdříve proti nepohodlným a neposlušným a později proti nám všem. Vždyť znalecké posudky nebo odborná vyjádření jsou často významným důkazním materiálem ve prospěch obviněných a jakékoli jejich odtajnění, byť jen v náznaku, lze hodnotit jako velmi závažné porušení práv. Opravdu se vracíme do doby, kdy nám v důležitém „státním zájmu“ budou aparátčíci oligarchického hnutí nahlížet do dat finanční a celní správy? S jakým cílem a oprávněním?
Pokud jsem ještě donedávna tvrdil, že elektronizaci tržeb považuji za snahu ztížit podnikání všem malým a středním podnikatelům a vybudovat v České republice socialistické hospodářství monopolního charakteru, kdy v každém odvětví ovládne trh „vyvolená“ firma Babišova holdingu, dnes k tomu přidávám snahu vytvořit u nás advokátní monopol na poskytování právních služeb. Těžko je přece možné přesvědčit rozumné občany této země o opaku, když Babišův byznys v současnosti kromě zemědělství, potravinářství či médií expanduje i do zdravotnictví, chemického průmyslu, dopravy, lesnictví, bankovního sektoru apod.
Nezbývá mi než dodat, že jsem opravdu rád, že mi ještě Google zadarmo vyhledá třeba něco o americkém exprezidentovi Ronaldu Reaganovi či britské expremiérce Margaret Thatcherové, abych mohl zavzpomínat na minulost. Je to už dávno, co vedli země významní státníci, pro něž byla prioritou politika ochrany práv a svobod jednotlivců, doprovázená co nejmenšími zásahy státu do života občanů. Nebyl problém v pozitivním slova smyslu přepisovat historii. Reaganův citát, že „Stát není řešením problému, stát je jeho součástí“, zkrátka dnes platí možná ještě více než před lety...