Na fejsbůku nejsem, a nejsem organizován ani na jiných takzvaných sociálních sítích, a tak nemohu ani diskutovat pod svými články, které napíšu.
Je to tak! Kdo v současnosti není nikde zaregistrován, jako by nebyl člověk. Dříve jsme hromadně museli vstupovat do KSČ (kvůli práci), SSM (kvůli diskotékám), BSP (kvůli akci Z), do Klubu přátel žehu (aby to bylo potom snazší), a do dalších spolků, aby nás bylo slyšet.
Po převratu přišla nová doba, a s rozvojem PC i takzvané sociální sítě. Nepleťme si facebook a spol. se sociální sítí pro slabší jedince! Ti tou sítí propadli tak rychle, že se mnozí z nich odrazili ode dna až do nebe... Ale ať se vrátím třeba k tomu Facebooku a spol. Také jsem se ze začátku nechal nalákat na své přátele a známé, a známých známé, a cizích, kteří znali mé přátele, až se mi najednou, vážení přátelé, stalo to, že už jsem si začal psát sám se sebou jako přátelé. No to bylo v háji! Facebook mě rozdvojil, a ze všech těch původních blízkých kámošů se stala má veliká skupina (ne)přátel všeho!
A tak jsem se rozhodl Facebook zrušit. Tady pozor! Zrušení není doživotní odhlášení! Když se takzvaně zrušíte, tak potom se můžete kdykoliv kliknutím na Fejs znovu přihlásit, a třeba i po pár létech se vrátíte do "svého konce" zpět. I se svými kámoši... Ale já jsem se před pár léty na "Zuckerblicka" naštval opravdově, přesně podle zdlouhavého a oficiálního doživotního odhlášení.
Návod na doživotní odhlášení (pokud se to nezměnilo, tak vám to mohu poslat) platí stále. Od té doby nemám šanci se se svým jménem přihlásit k užívání služeb Facebooku ani nyní. Zklamal jsem, vydržel jsem všechny hodinové procedury doživotního vygumování sebe sama a svých přátel ze života na sociální síti...
O to více mě štve, že když někdo něco pod mým článkem do diskuze napíše třeba z Facebooku, nemůžu na to reagovat. Na pisatele ze "socek" prostě nemám, i kdybych měl milión důkátů! Trochu si myslím, že je to diskriminace. Zklamal jsem soudruhy z Facebooku, a tak mě za to trestá i iDnes...
