Podzim nám přebarvuje krajinu a podzimní světlo mění pocit z ní na mírně melancholický. Přesto ale krásný.
Nejdříve trochu adrenalinu při překonávání Vltavy v Řeži. Vlak však jel až pět minut poté, co jsem tuto část proběhl.
Jeden jako druhý. Sláva uniformitě.
I koně už mají vícehvězdičkové pastvy - každý má kus louky jen sám pro sebe.
Okoř v zádumčivé podzimní náladě
Nad pastviny nad hradem dohlédne už jen jeho věž.
Z jedné malé venkovské ZOO v Zájezdu.
Tématicky zamlžený Buštěhrad.
Z původního Buštěhradského hradu toho mnoho nezbylo.
Kostel Povýšení svatého Kříže a na něj navazující část Buštěhradského zámku, ve které je městský úřad. Hmm, neměl být ten zámek zrekonstruovaný?
Památník v Lidicích.
Připomínka toho, kam vede ustupování diktátorům - památník dětí, které zahynuli v druhé světové válce.
Tento kůň má opravdu krásnou kresbu - moc často jsem se s něčím takovým nesetkal.
I trafo stanice může mít styl.
Tuchoměřice se svojí klášterní dominantou.
Podzimní les mezi Tuchoměřicemi a Přední Kopaninou.
Vlastně jsem jel už v noci - měsíc na nebi svítil.
Pěkná ukázka románské architektury - rotunda v Přední Kopanině.
Na závěr jedna selfí. Teda není to úplně selfí, protože jsem to nefotil na délku paže, ale vypadá stejně blbě jako jakákoliv jiná selfí.
Fotky jsem pořídil při projížďce po této trase.
