…ani to nebolelo a dva roky uběhly, jako voda a opět je tady na kontroverzní témata zaděláno, kdy bulvár si mne ruce, jak vypustí plno blábolů do světa... fenomén dnešní doby opět přijede do Prahy...Iron Maiden-20.06.2018-Letňany.
To si zase hromada lidiček řekne, že si nedám pokoj, že už zase budu s tím tady otravovat, a to je teprve půl roku před koncertem. Ano názory se liší, kdy každý má právo na svůj názor, a tak i já akceptuji a tzv. beru, i takové to názory, které nejsou zrovna pozitivního rázu, jako třeba, že si tady hraji na grafomana, či hudebního publicistu, a nebo znalce, který fušuje hudebním kritikům do řemesla. Celé řadě to připadá, jak se někdy říká, že to vypadá, jako, když KOMEDIANT MLÁTÍ DO VOPICE, ale osobně si myslím, že celá řada, tedy většina, hlavně opravdových fanoušků, zaplesala a zjihla, když se oficiálně provalilo, že I.M. budou opět hrát u nás. Myslím si, že nejsem jediným, který tuto muziku sleduje, a že je určitě mezi námi daleko větších odborníků, znalců a fanoušků, než jsem já, kteří o této kapele vědí o dost hodně víc a určitě by snesli přirovnání, že se blíží svými vědomostmi a znalostmi, že jsou něco, jako je Robert Záruba se znalostmi o ledním hokeji. Já celou tuto problematiku sleduji již téměř 40 let, přesněji to bude letos 37 let, kdy v roce 1981 se mi dosala prvně do ruky jejich deska. Musím přiznat, že na první dobrou, jsem jí odložil, slušně napsáno, jelikož tehdy, v těch prakticky ještě porodních bolestech, které I.M. prodělávalo, to opravdu do značné míry zavánělo punkem, čemuž, jako klasický bigbíťák a rocker jsem nebyl zcela nakloněn. Definitivně mě to však zlomilo, když se do souboru dostavil zpěvák s hlasem operní pěvce, a sice Paul Bruce Dickinson. Od té chvíle bylo hotovo a vymalováno a začali mě I.M. zajímat nejenom hudebně a muzikantsky, ale po všech směrech …. dnes už to není dávno to co tehdy, a sice v tom smyslu, že jejich štáb tvořil jeden člověk, což byl řidič jejich dodávky, ale dnes je to obrovská fabrika, která zaměstnanců, či personálu, čítá cifru blížící se ke stovce. A obdobné je to i v oblasti logistického zabezpečení...doprava a přeprava kamiónová, a nebo letecká. Dnes už to také není jenom o muzice, jako takové, ale kapela dělá celou řadu i jiných aktivit, včetně i těch dobročinných, konečně to jsem již zde rozebíral v jiných příspěvcích. Pravdou je, že než zmizela tehdejší železná opona, že informace se sháněly velice těžko, prakticky jenom to, co nějak prosáklo z toho, co bolševik neuhlídal a desky frčely po burzách, ale zase nebyl tady nepřítel, který je snad v tomto směru horší než tehdejší bolševik, a sice bulvár. Po změně režimu se nechá konstatovat, že se otevřela stavidla s informacemi, i když I.M., jako jedna z mála kapel, si velice pečlivě střeží svoje soukromí. Ovšem, kde se vzal, tu se vzal, najednou zde byl bulvár, se svými věrohodnými a zaručenými informacemi, a jedinou obranou bylo, je a bude, pečlivě a citlivě zvažovat co jsou opravdu pravdivé informace, a nebo co jsou tzv. „ novinářské kachny“. Bulvár ten si doslova medí a rochní si ve lžích, a když může fabulovat, když může někoho sejmout zejména po té společenské rovině, či ze soukromého života. A tak se nám tady začaly množit informace, které vytvářely blbé nálady u veřejnosti, zejména potom nálady typu kontrovezního charakteru, a sice o propagaci satanismu, až k tomu, že už jsou všichni muzikanti, tak staří a prochlastaní a profetovaní a promiskuitním životem vyčerpaní, že musí hrát ty rychlé skladby o poznání pomaleji, aby to zpěvák prý vůbec udýchal. Aháá, tak to potom jóóó, tím se to všechno vysvětluje ... a pomalý kousky hrajou po zpátku, že jo ? No, tak toho bulvárního blba, který toto napsal, bych nechal běhat po jejich pódiu z jedné strany na druhou, a potom bych s ním udělal reportáž. Netvrdím, ani nikdy jsem netvrdil, že jednotliví muzikanti mají nad svými hlavami svatozáře...všichni jsme lidé, všichni jsme si v životě prošli nějakým vývojem, a tak stejně to bude platit i o muzikantech z I.M. Nakonec se mohu pousmát myšlence, že členové symfoňáku, a nebo nějakého jiného hudebního tělesa, či virtuózové vážné hudby, tak jsou usedlí, upjatí a ještě ke všemu to jsou konzervativní puritáni a ortodoxní absinenti. A obdobně je to s tou propagací satanismu, ale je dost možné, že jsem celou tu dobu blbě poslouchal jejich texty, a nebo mi to prostě uniklo, že novináři bulvárních novin jsou bystřejší a šikovnější. Za těch téměř 40 let jsem nikde nenarazil na obrácený kříž, a že se v jedné jejich skladbě sděluje .. sečti číslo šelmy...tak to má, ale úplně jiný význam, což je na úplně samostatný příspěvek … zkoušeli jste někdy, někdo sečíst si všechna čísla na ruletě...od 0, až do 36 ...součet dává 666 ... a také není ruleta na indexu zakázaných společenských her. Jenom těžko by se pravděpodobně jednalo o propagaci satanismu, když I.M. se dotýkají ve svých skladbách takových vážných témat, kterými jsou, kromě jiného...nesmyslnost válek, zejména s odkazem na II.světovou válku, krymskou válku, válku o Falklandy, ale i současně vedené válečné konflikty, nesmyslnost trestu smrti, nebezpečí jaderných celosvětových konfliktů, a nebo společenské složitosti psychických a duševních onemocnění...apod., kdy tato témata v jejich skladbách jsou i patřičně ztvárněna v jejich video-klipech... ale, jak jsem před chvílí již uvedl, že toto pootevřené téma, tak to je minimálně na další příspěvek. Dnes bych si dovolil tu blížící se událost, která nás čeká v létě, malinko připomenout a navodit atmosféru jednou z prvotin, a sice skladbou Phantom of the Opera, tedy Fantom opery, což je čtvrtá v pořadí skladba na jejich debutovém albu. Učinil jsem tak záměrně z několika důvodů, jednak tento název použila již celá řada muzikantů, kapel, a nebo autorů muzikálů, a tak pro nezasvěcené to bude možná překvapením, že takto nazvala jednu ze svých skladeb i heavy metalová ikona a fenomén, kterým určitě zcela jistě I.M. jsou. Dalším důvodem bylo to, že i když původně tuto skladbu zpíval předchůdce Bruce Dickinsona, zpěvák Paul Andrews, známý jako Paul Di'Anno , který musel být z kapely v roce 1981 doslova vyhozen, jelikož propadl alkoholu a drogám a nějak mu unikalo, že se nedá jenom pařit, ale je také potřeba občas „pracovat“, tedy nebyla napsána pro něj, pro jeho hlas, tak jako by už tehdy tušil Steve Percy Harris, autor, baskytarista a zakladatel I.M., že přijde doba, že jí bude zpívat někdo, kdo by se za Fantóma opery mohl považovat, vzhledem k jeho hlasu operního pěvce, včetně značného hlasového rozsahu, údajně 4 oktávy, ale také i včetně verbálního a neverbálního projevu na pódiu, tedy výkonu hereckého. A jako poslední důvod toho, že jsem vyhrabal tuto vykopávku, je i následující, tedy druhý v pořadí, video-klip, který je spíše dokumentárního ražení, v kterém se jedná o stejnou skladbu, a kdy je patrné, jak se I.M. tedy v tomto případě bubeník Michael Henry McBrain, známý jako Nicko McBrain, staví ke svým fanouškům, při jedné z jeho návštěv na londýnské škole. Vůbec, všeobecně, je známo, jak se I.M. pozitivně staví k fanouškům, jak si váží každého, a to ve věkové kategorii od 0 do – 99-ti let, kdy tak rozsáhlou fanouškovskou základnu némá žádná jiná kapela na světě ... na koncertech můžete potkat celé fanouškovské klany složené z rodin...děti, rodiče, prarodiče, vnoučata, kdy se fanouškovství a vzah k hudbě I.M. dědí a předává doslova z generace na generaci.
Video zdroj : You Tube
Úryvek, jehož autorem jsem já, z chystané knižní publikace, kdy není zcela vůbec jisté zda se mi podaří jí někdy vydat...nejsem žádný Alois Jirásek, či Božena Němcová, ale dnešní doba je úplně už z toho byznysu poblbnutá, jelikož nejde o to, jak je publikace kvalitní, či zajímavá, dnes knihu napíše, kde kdo, což o to, ale daleko těžší je to, kdo jí vydá, tedy zaplatí její náklad …takže vzhledem k tomu, že pravděpodobně ze svého invalidního důchodu, který mi tato společnost po téměř 40- ti let hákování nadělila, tolik peněz nenašetřím, takže to zůstane zcela jistě v šuplíku ... nic, ani okamžik, není ponecháno náhodě, vše naprosto důsledně a racionálně provedeno, až s puntíčkářskou povahou a stylem, což je pro DÍVČÍ (slengový výraz a používaný překlad názvu IRON MAIDEN), tak typické … archaická a pre-historická věcička, Phantom of the Opera, či volně přeloženo, Fantom opery, která se počítá mezi jejich prvotiny, nakonec její stáří za ty roky, cca 40 let, je tam cítit neustále, jednak to bylo napsáno v době, kdy jednoznačně hráli v komornějším prostředí, tedy v klubech, ale je ve skladbě malinko patrná přítomnost „punku“, což byl tehdy styl, který se snažil vloudit tam, kam rozhodně nepatří...to je úplně jiný LEVEL … začátek a nástup určitě, některé posluchače odradí, jelikož si řeknou...co je to za rámus připomínající padající kuchyňské nádobí …, ale Ti trpělivější mi dají za pravdu, že se jedná o naprosto nesmrtelnou záležitost, ve všech směrech, naprosto famózní frázování BRUCE, a už ten refrén, který má tak chytlavou melodii, ruku v ruce jdoucí rytmika, tedy bicí s basou … to vše zažene naivní myšlenky o padajících kastrólech ze sporáku … naprosto typická záležitost pro DÍVČÍ je hra zdvojených kytar, kdy jenom těžko lze uhodnout, která kytara je v tu danou chvíli sólová, či „jenom“ doprovodná, důvodem tohoto hudebního „zmatečného“ chování je ta situace, že jednotliví muzikanti si sólové party předávají mezi sebou, jako horký brambor, ale vždy se setkají, tam , kde se setkat mají, aby další v řadě mohl bezproblémově pokračovat, což je nejenom profesionalita, ale dokonce genialita … stejně tak lze i genialitou nazvat lišácký tah STEVE, a sice hrát s třemi kytarami ... dalším typickým znakem je střídání rychlých a pomalejších pasáží, které jsou vyplněné tzv. velkými hudebními plochami...což s oblibou využívá BRUCE, jednak, že nechá na chvilku odpočinout svému hlasu operního pěvce, aby potom opět nasadil k velkému finále, ale také je to pro něj a publikum prostor ke vzájemné komunikaci a vzájemnému vyblbnutí se … BRUCE je hrozně ukecaný člověk, v tom dobrém slova smyslu, a výřečný, a když se mu nechá prostor, tak by začal přednášet, jako na svých seminářích o podnikání a zkušenostech z pilotování a létání … no a to už jsme skoro ve finále, kdy je nutné si všimnout naprosto dokonalé, precizní, ale hlavně bezchybné a bezbečné pyro-technické choreografie... rozhodně musíme mít i na mysli ten fakt, tu skutečnost, že délka pódia, tedy vzdálenost z levé na pravou stranu, se nechá počítat v řádech stovek metrů … a je zcela famózní výkon BRUCE, že tyto vzdálenosti z bodu „ A“ do bodu „B“, překonává hnedle několikrát za sebou … a do toho musí dýchat, zpívat, intonovat, frázovat a ještě se i věnovat dění v publiku …
Video zdroj : You Tube
... přeji všem příjemný poslech ...
