Samotný ďábel, byl úplně tím prvním teologem tohoto světa.

Za tuto myšlenku by, ve středověku, autor zcela jistě, po kruté tortuře, skončil v plamenech, na hranici. Je to myšlenka hodně kontroverzní, pro někoho možná absurdní, až stupidní, ale v podstatě se jedná o myšlenku geniální.

PROLOG :
... přej, a bude ti přáno ...
... dej, a bude ti dáno ...
... věř, a víra tvá tě i uzdraví ...

Jelikož se v praxi už několikrát osvědčil fakt, že všechny geniální myšlenky jsou jednoduché, tak to bude platit i v případě této tolik kontroverzní myšlenky, kdy je to umocněno, tak kontroverzním tématem, jakým je víra v Boha.

Na úvod trochu terminologického minima, které v tomto případě bude určitě na místě :

Teologie (z řeckého theologia... theos bůh + logos slovo) je nauka o Bohu, bohosloví. V českém kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství. Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje.

Katechismus (z latinského catechismus... pevně držet, vyučovat, instruovat) označuje souhrn křesťanské nauky, výklad hlavních složek křesťanského učení. V původním významu znamenal katechismus ústní výuku dospělých a dětí, tzv. katechumenů, kteří se připravovali na křest. Postupně se slovo začalo používat jako název knihy, obsahující výklad základních článků křesťanské víry. Název katechismus používají různé křesťanské církve s odlišnými věroukami, proto mají jejich katechismy další upřesňující slova v oficiálním názvu jako Katechismus katolické církve, Pravoslavný katechismus atp.

Bible mluví o andělech jako o Božích poslech či služebnících, kteří jsou mu poslušní. Katolická církev učí, že Bůh stvořil všechny bytosti a všechny jako dobré.  Pád andělů je označení pro vzepření některých andělů proti Bohu v čele s postavou nazývanou satan nebo ďábel.

Satan totiž a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé. Satana, který se pak postavil proti Bohu, vidí jako původce zla a jako postavu Svůdce. Tak se vyjadřuje i Ježíš v Janově evangeliu: „On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“  Hřích andělů se chápe jako absolutní (neodpustitelný, nezrušitelný) pro neodvolatelný charakter všech jejich rozhodnutí....Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.

Satan je bytost, která se poprvé vyskytuje v Bibli, a to v knize Jób. Satan, nebo bytost podobného charakteru jako Satan, se objevuje u mnoha jiných vyznání, a to jako  démon nebo nižší bůh.

Ďábel (z řeckého diabolos = pomlouvač, žalobce) je ztělesnění člověku nepřátelských sil. V monoteistických náboženstvích vystupuje v různých rolích jako odpůrce, žalobce a pomlouvač, v křesťanství a v islámu jako protivník Boží, zlý duch. Dnes se často užívá jako metafora pro různé věci (například „ďábelské toasty“ = ostré toasty), ale i jako označení pro věci zdánlivě překračující lidské možnosti („ďábelský plán“ = geniální plán)

Systematizace andělů
Známé rozdělení andělů vypracoval na přelomu 5. a 6. století křesťanský mystik Pseudo-Dionysios Areopagita, který ve svém spise o nebeské hierarchii popsal – zčásti na základě starších tradic – devět hierarchických stupňů andělů, takzvaných andělských chórů, které se dělí do tří kůrů (triád či sfér). Nejvyšší trojici podle jeho učení tvoří chóry serafínů, cherubínů a trůnů, prostřední triádu tvoří panstva, síly a mocnosti, a konečně ve třetí sféře jsou chóry označené jako knížectva, archandělé a andělé. 

Archandělé
Církevní tradice vidí jako Archanděly tři anděly, jejichž jména se nacházejí v Písmu – Michaela, Gabriela a Rafaela. V Bibli je však za archanděla výslovně označen pouze Michael, jako kníže Božích „vojsk“ či ochránce Izraele a odpůrce ďábla ve sporu o Mojžíšovo tělo. Anděl Rafael (též Refáel, Ochranitel) je zmíněn v deuterokanonické (apokryfní) knize Tóbijáš, kde pomáhá hlavní postavě knihy. V Bibli je dále zmiňován anděl Gabriel ( Zvěstovatel ), který např. zvěstuje narození Krista.

Andělé strážní
V křesťanství je taktéž rozvinuta víra, že každý člověk má svého tzv. strážného anděla, aby ho chránil a pomáhal mu vést správný život. Např. sv. Basil píše: „Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“ Toto tvrzení je několikrát naznačeno i v Bibli. V katolické církvi nebylo učení o andělech strážných nikdy definováno, ale zejména lidová zbožnost k nim pěstuje úctu.

   Bible, či Písmo svaté, je tou nejvyhledávanější a  nejčtennější knihou na světě, za dobu své existence drží prvenství v rekordu počtu vydání a výtisků. A svým obsahem drží i prvenství co se týká rozmanitosti a šíře záběru tématiky. Odtud pochází i slengový název pro knihy, které co se týká počtu stránek, jsou tlusté, a co se týká hmotnotni, tak jsou značně těžké.... jedná se o publikace, kterým se říká, že jsou to "bible ", či " bichle "...jsou to prostě tzv. " klády ". Není však nikde psáno, že způsob čtení Bible by měl probíhat stylem  " start a cíl " . Je možné v ní listovat, přeskakovat stránky, dělat si do ní poznámky, vytvářet si v ní záložky. Prostě s tou knihou pracovat, jako s odbornou publikací. V dnešní době už jsme dokonce tak daleko, že ani nemusíme umět číst, ale stačí nám, když máme dobrý sluch. To vše s pomocí moderní audio-vizuální techniky. Verze, která je prezentována v této foto-galerii , tak není úplně tou  " lichou ", a k zahození. Jelikož se zde snoubí znázornění myšlenek kresbou, s celou řadou rčení s filosofickými podtexty.

Písmo svaté

   A ďábel nám do této celé problematiky " pasuje " tak, že jako škoditel všeho dobrého, co Bůh stvořil, jako bytost nabádající a svádějící k hříchu, musí pořádně  a podrobně znát dílo stvořitele světa, tedy Pána Boha. Důvodem tohoto důkladného poznání, tedy nauky o Bohu, bohosloví, tedy teologie, je to, aby škoditel, tedy ďábel, či satan, byl perfektně vybaven znalostmi a mohl tuto funkci, strůjce zla a hříchu, zvládat bez jedinné chybičky. A tak tedy prvním učencem a žákem v oboru teologie byl ďábel, či satan.

 Celá problematika teologie a katechizmu je tak dokonale zamotaná, že je velice těžké se v ní orientovat, na tož jí chápat. Vždyť, když se ohlédneme trochu do minulosti, do doby před sametovým rokem 1989, tak je zřejmé, že ani ti co náboženství a víru v Boha potírali, za pomoci svých ideologií, tak neměli úplně jasno. Kdyby se jednalo o orotdoxní ateismus, tak by nebylo možné, aby se v seriálech a filmech z tehdejší " budovatelské "  socialistické doby objevovalo z úst herců, kteří se pyšnili tituly zasloužilí a národní umělci :
- pánbíček s vámi
- zaplať pán bůh za ty dary
- pane bože já snad dám na modlení
- no potěš pán bůh
- kriste pane

- ježišmarjá

 - marjá panno

 - pro kristovy drahý rány

- chraň tě ruka páně

Jak je možné, že to prošlo cenzurou? Jak je možné, že se to objevovalo v seriálech : 30 případů majora Zemana, Žena za pultem, Muž na radnici, a nebo Okres na severu ?

   Ale obdobně to pochopitelně i funguje v dnešní době, kdy zatvrzelý ateista, který o sobě tvrdí, jakým je materialistou, a  který nevěří tomu na co si nemůže sáhnot a pevně uchopit, také používá výše uvedené slengové výrazy. Ale když půjdeme ještě o malinký kousek dál, a budeme opravdu důslední, tak se dostane k výrazům  :
-bůhví proč
-bůh zdarma
-bohu dík
-bohu žel

EPILOG :
... používáme je všichni, aniž si to uvědomujeme. Je to negativně zakomponovaný jev do našeho podvědomí, asi tak, jako že někdo používá ve větách...vole... ty vole...vole.