Není to pouze spouštěč k ironickým poznámkám, posměchu, urážkám, k vypálení cejchu, což vede, až k diskriminaci, a někdy může dojít i ke společenskému lynčování ?
PROLOG :
... v tomto článku sice vycházím z pravdivých událostí, které se opravdu odehrávaly, ale doba již značně pokročila, to když jsem ještě sedával ve školních lavicích. Takže je dost možné, že situace v našem školství se za ta léta značně změnila, možná i zlepšila. Chci tím napsat, že čtenáři možná bude připadat, že informace mnou podávané jsou zkreslené, či snad i nepravdivé.
Nechci zde vytvářet prostor ke spekulacím, ale za svojí osobu si myslím, že v zásadě ve školách vše probíhá obdobným způsobem, tak jako v dobách, kdy na nás koukali soudruzi, z obrazů ve třídách, Ludvík Svoboda a následně Gustav Husák...
Svojí školní kariéru jsem zahájil po srpnu 1968, to ještě budovu povinné školní výuky zdobila zkratka ZDŠ a znak ČSSR se lvem, který měl nad hlavou RUDOU HVĚZDU. Ze ZDŠ jsem byl vypuštěn v roce 1977....zrovna nedávno jsem vzpomínal, a i jsem se pozastavil nad tím, taková náhoda, že můj IN do povinného školství " zdobila " okupace 1968, a můj OUT, to se zase pro změnu psal rok 1977, tedy rok CHARTY 77...ani na jedno téma se mnou soudružky a soudruzi učitelé nechtěli hovořit. Po ZDŠ jsem pokračoval na školu střední, ne že bych to chtěl já, že bych měl nějakou motivaci, ale " přáli " si to rodiče. Já chtěl jít do učení a makat rukama, protože fyzická práce mě od mládí, či dětství, naplňovala. A tak jsem začal chodit do budovy jiné, kde sice byl ještě ráno u dveří školník, ale kantorři se oslovovali, na místo soudruhu učiteli, tak soudruhu profesore. Jinak se nic moc nezměnilo, pouze to, že v době dospívání, kdy s člověkem tříská puberta o zem, kdy si každý ten, kdo má u počtu roků příponu " náct " myslí, že sežral všechnu moudrost světa, tak v té době, které já říkám " telecí léta ", mi bylo vysvětleno, že STŘEDNÍ ŠKOLA, se tomu neříká, že DO ŠKOLY SE CHODÍ POUZE VE STŘEDU, ale jsou tu i ostatní všední dny v týdnu. Jinak mi nebylo vysvětleno nic z toho, čím jsem byl obklopován ze strany tehdejšího nastoleného režimu. Jen jednou jsem se zeptal své soudružky profesorky dějepisu na podstatu...před naším letopočtem a po Kristu... jen jednou jsem tuto blbost udělal....a málem jsem kvůli tomu nebyl připuštěn...tedy připuštěn k maturitě. A jelikož mi to docela šlo, což zaregistrovali i moji ortodoxně konzervativní rodiče, kteří mě sice vedli k pracovitosti a slušnosti,ale i k soudnosti a pokoře, ale nikdy mi nic nevysvětlili a vše jsem musel sám. Jedině co je zajímalo, tak jestli neposlouchám, a nebo si nezpívám písničky Karla Kryla. Takže měli další přání, a sice že by chtěli mít ze mně pana inženýra a já se k tomu i propůjčil, i když jsem moc dobře věděl, že ze mně žádný kravaťák s manžetovými knoflíčky nikdy nebude, jelikož jedinné co mě naplňovalo byla fyzická práce a montérky.
A tady ta celá anabáze ohledně titulu "ING." před mým jménem a příjmením teprve začíná. Vysoká škola, to už bylo úplně něco jiného. Zmizel pan školník, který by dohlížel jestli mám bačkory a nevcházím do budovy školy se zvoněním. Najednou volnost, tedy relativní volnost, ve smyslu, že kromě nějakých povinných přednášek, a nebo zápočtů a seminářů, tak volnost pohybu a rozhodování se. Termíny zkoušek na konci semestrů a témata, otázky ke zkouškám, vše bylo dopředu naplánované a známé. Bylo to, ale tzv. " dvousečné " . Já trvdím, a nejsem v tom tvrzení sám, že udělat " vejšku ", tak je to o tom, kdo má jak těžký a pevný zadek, kdo tedy má tu odpovědnost vysedávat na internátech, kolejích, ubytovnách, a nebo ve vědeckých knihovnách, a nebo žít půl roku tzv. " Bohémský život " a potom to jít na ZKOUŠKU ZKUSIT. A tohle zvládnout je daleko těžší, než zkouška ve druhém semestru z kvantové fyziky a mechaniky, což bylo sítem pro setrvání na škole. Ten, kdo ve druhém semestru zvládnul kvantovou fyziku, a nebo " pružinu " (slengový význam pro předmět : pružnost-pevnost), tak v podstatě měl inženýrský diplom v kapse. A to jsem ve svém oboru, který byl opravy, provoz a ošetřování automobilové techniky, nikdy nepotřeboval umět spočítat rychlost elektronů atomů v osmé valenční sféře, kdy přednášející si myslel, jak je vtipným, když zadání doplnil o bonmot : odpor větru při výpočtu rychlosti pohybu atomů zanedbejte.... Mně to moc vtipné nepřipadalo, protože jsem to dělal na tzv. " děkanát " , což byla poslední štace, kdo neuspěl na " děkanát "....tak konec a po nás už jenom potopa. Přiznám se i k tomu, že celou řadu ZKOUŠEK jsem praktikoval podle významu slova....tak jsem to šel jednoduše řečeno ZKUSIT.
Ten, kdo zvládne tento nastavený styl školy, který je založen vyloženě na osobní odpovědnosti, na tom pevném zadku, tak ten by se nemusel určitě stydět si tu zkratku titulu o dosaženém vzdělání před jméno napsat. Každý, kdo zvládně těch většinou 5 let, u lékařů je to i více, by si zasloužil uznání, už jenom za to, že to vydržel a něčeho dosáhnul, už jenom to, že " vejšku " dokončil a završil závěrečnou státní zkouškou, což je extra zkouška a získal vysokoškolský diplom a právo používat titulu " DIPLOMOVANÝ INŽENÝR ". A tehdy se to ještě nepraktikovalo, tak jako v dnešní době se kšeftuje s tituly v právnickém odvětví plzeňského právnického školství ( viz. aférky z minulosti ), a nebo se opisují diplomové práce. Tehdy tzv. " státnice", to mělo svojí váhu. Protože, když nic jiného, tak musel studovat, oproti jiným, kteří místo toho se bavili, sportovali, chodili po tancovačkách, mohli vysedávat po hospodách...a nemuseli se po nocích učit, psát seminární práce, chystat referáty, laboratorní cvičení apod.... Na místo toho jsem se za celý svůj život setkával spíše s poznámkami typu....ááá, pan inženýr je tady....jóóó, tak vy jste inženýr, tak to přeci musíte vědět všechno, to vás na vejšce neučili, nebo ?...jste přeci ING, tak si poraďte sám, já jsem obyčejnej dělňas....a takto bych mohl pokračovat... A tak jsem postupně začal být obezřetný v tom, že jsem si dával pozor, abych to nikde moc neuváděl, když ve formuláři byla kolonka na titul, tak jsem si "házel korunou "...mám tam to ING. napsat, nebo nemám...dával jsem si pozor při představování se jménem, ať už osobně, či verbálně, a nebo do telefonu, a nebo při podepisování dopisů, či E-mailů, abych titul neuváděl. Začal jsem se za to stydět !!!! A při tom nemám přeci za co, nebo ??? V životě jsem vysokoškolské vzdělání nevyužil ke svému uplatnění. Naopak, když jsem se někde ucházel o zaměstnání, hned jak někdo z těch "středoškoláků", kteří na svých pozicích přežili převlékání kabátů z L.P. 1989 a rozhodli se, že to tam odžijí do důchodu, zaregistrovali, že se blíží " vysokoškolák ", který by kvůli vyššímu vzdělání je mohl vyšoupnout z teplíčka, pohody,vegetění si a chrochtání u korýtka, tak se postarají, aby k tomu nedošlo. Jak se to praktikuje, tak zkušeností mají hromadu, právě z dob, kdy ještě ten svůj kabát nenosili otočený naruby. A když jsem se ucházel o zaměstnání, které bylo neadekvátní mému vzdělání, tak zase jsem byl podezřelým...vy jste přeci inženýr, a to chcete tuto práci, to je divné a zvláštní, to je přeci nedůstojné vašemu vzdělaní....
V některých případech mi bylo doslova chladnokrevně vmeteno do obličeje, že jsem starý, nemoderní, archaický, moderně řečeno, že nejsem KREATIVNÍ. Věk, těch kteří mi toto říkali, by odpovídal věku mých dětí. Tak mladí, a už tak drzí. Oni KREATIVNÍ MACHŘI a já STARÝ A NEMODERNÍ BLB. Za mých let, kdy ve třídě na mě zíral ze zdi soudruh Gustav Husák, musel být počítač umístněn v jedné samostatné místnosti a programovacím jazykem byl BASIC, a jedinným cizím jazykem byla tehdy ruština, kdo se zajímal o němčinu, tak budiž, ale pozor na něj. Ten, kdo začal "louskat ájinu ", tak byl podezřelý rebel, který se začíná chystat provést převrat v socialistickém Československu..... To, že se mi někdo vysmívá, že jsem ponižován, zesměšňován, urážen, peskován, je mi dáváno najevo, že jsem blbej, hloupej a starej a tím i ruku v ruce, nepotřebným, protože neumím japonsky slovem i písmem a na PC zvládám s bídou kolávesnici " ENTER ", tak to už jsem se za svůj život naučil skousávat. Jak s oblibou používám, opět jsem se umístnil na 1. místě v soutěži o největšího blbečka. Na celé věci je mi, ale líto toho, že ti posměváčkové v sobě nemají už ani špetku úcty, svědomí, uznání, pochopení, soudnosti, že umí pouze používat tzv. " ostré lokty ", že neznají význam slov " FAIR PLAY ", i když " válí tu ájinu slovem a písmem ". Tak toto je smutné, bolestné a žalostné.... je mi z toho smutno...je mi to líto. A proto, abych nekončil tento článek úplně negativně, tak v EPILOGU najdete několik situací a břežbleptů, které se opravdu staly, nestaly se přímo mně, ale byl jsem jejich nepřímým účastníkem.
EPILOG :
1.)... soudruhu profesore, můžete mi na vás nechat telefonní číslo, abych vám zavolala kvůli náhradnímu termínu zkoušky... no to tedy nemohu, protože ho ani neznám, jelikož si sám sobě nevolám, tak si ho to zjistěte, kde chcete...
2.)...tak vy Novák chcete zkoušku, je vám jasný, že je to poslední vaše šance...ano já vím soudruhu profesore...hmm, tak dobrá Novák, tak si stoupněte k oknu, otevřete ho a 5 minut z něj budete křičet : " JSEM VŮL, ALE CHCI BÝT INŽENÝR "
3.)...část odpovědi studentky při zkoušce z historie I. a II. světové války.... tak nejdříve soudruh Lenin vyprovokoval VŘSR, takovým způsobem, že se vystřelilo z lodi BRITANIC( na mysli měl být křižník Aurora), která parkovala v Leningradě na řece ÉVĚ (ta řeka se tam jmenuje Něva).... no a potom musel po čase zase soudruh Stalin bránit SOVĚTSKÉ RUSKO, protože mu ho napadl se svými vojáky SOUDRUH FAŠISTA HITLER....
4.)...z průmyslovky při odborném výcviku v dílnách... soudruhu učiteli, ale to má objímku na normální žárovku, s velkým závitem, a tohle jste mi dal žárovky s malým-miňonkovým závitem...co pořád máte a otravujete Novák, tak tam našroubujte ty žárovky dvě...
5.)... student si chtěl domluvit termín zkoušky, a tak zaklepal na dveře kanceláře...po chvilce ticha se přeci jenom ozvalo " DÁÁÁLEEE "...když student vstoupil, tak tam seděl soudruh profesor, na stole měl na papíře položený samostatný klíč, klasickou " FABKU ", kterou stále dokola,a do nekonečna, obkresloval modrou propisovačkou a při tom jí upřeně pozoroval... soudruhu profesore, já bych si pořeboval s vámi domluvit termín zkoušky....aniž by se na studenta podíval, aniž by zvedl oči od papíru a klíče, aniž by přerušil obkreslování, tak se z jeho úst ozvalo...teď na vás nemám absolutně čas, nevidíte, že mám hromadu práce, tak vypadněte...
