V podstate jen asi u nas, jinde jen pokud se zajimate o zamestnani a pisete CV=resume, legrace byla ve Svycarsku, kde si to nasi krajane davali i nazvonek a Svycari se ptali o co jde

...existuje ještě jeden způsob studia....takzvané studium nárazové.....to se tak dlouho nice nedělá...až se narazí....

....je však zajímavé..že jedinci kteří tímto způsobem školu dodělají ...vykazují v praktickém životě poměrně vysokou odolnost vůči obecně známým stresům....

To mi připomnělo, že studenti makají 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.... 2 měsíce v roce :-)

Ja primo miluji tituly, ktere vlastne zadne nejsou. Nejvic jich je videt na hrbitovech.

Ve Vidni se doctete: Hier ruht Frau Xxxxxxx Yyyyyy Oberlokführer Witve, geboren, ..... gestorben....

A v Praze: Zde odpociva pani Xxxxxxx Yyyyyyyy vdova po vrchnim strojvedoucim , narozena..... zemrela.....

Titul používám především v práci, kdy ho mám jednak v automatickém podpisu v e-mailu a taky na různých formulářích. Sám se s titulem nikdy nepředstavuji, ani nevyžaduji, aby mě s ním někdo představoval. Stejně tak po nikom nechci, aby mě ním oslovoval. Když to někdo udělá, jeho věc. Mimo práci uvádím titul jen na formulářích, kde je pro něj kolonka. Myslíte, že je to nadužívání titulu?

P.S. Školu jsem studoval poctivě 5 let, žádný pseudoobor, ale techniku, navíc to byla státní škola.

Titul? Někdo ho používá a někdo ne. Někdo je na něj hrdý a někdo to neřeší. Někdo ho používá všude a někdo jenom tam, kde "musí" (v Evropě je to zvykem v práci).

Je to součástí hodnot a variant je prostě moc.

Mně když se někdo představí do telefonu titulem, mám chuť odpovědět, že umím skvělé řízky. Zatím jsem se vždycky ovládla :-)

Tak pri predstavovani to snad ani nikdo nedela.....nebo ano

Každý podle svého gusta.

Nemyslím, že je nutné všude vystrkovat své tituly, někdy je to kontraproduktivní. Zažil jsem lidi, kteří se s titulem i podepisovali, znám lidi, kteří si titul připisují, aniž by ho legálně měli.

Každej jsme nějakej.... Když mi na nějaké sešlosti paní představovala svého manžela: "To je můj muž, ing. Novák", věděl jsem, že už s nimi pohovořit netřeba.

A nejlepsi zde byl kapitan a odbornik na koran, Rastica

Jak kdy.

Vysokoškolák - a píše rozlobí.

To už za Vás se ta maturita z češtiny dávala za nic?

Dobrý den,

vysokoškolák už dávno ne, už dávno právě podle toho....áááá, tak vy jste pan inženýýýýr a chybí vám tam jedno "z".... Možná, že kdyby jste si přečetl můj profil, kde se o důvodu absence, některých písmen v textu zmiňuji a za případné zvrhlosti se i předem omlouvám, a nebo alespoň nedávný můj článek : Poděkování blogerům a všem diskutujícím......., tak by vám došlo, že mi toho v životě chybí daleko víc, než 1 kus "z" , a zároveň by jste ten 1 kus toho "z" po mně, ani nevyžadoval. Ale nezlobím se na Vás, naopak, jsem rád za komunikaci, jelikož toto je opravdu jedinný můj zdroj komunikace s okolním světem ajedinný způsob jak čeli samotě, přesně jak to popisuji v děkovném svém příspěvku.

Přeji vám hezký večer a jsem s přátelským pozdravem,

Ivo Panuš.

Tak to já měl větší štěstí. Byl jsem do učení prostě ,,šoupnut" s tehdy zaklínací formulí: ,,nejdřív se musíš něčím vyučit a pak si dělej, co chceš!" Jinak s Vámi zcela rezonuji a dávám k dobru článek k tématu:http://enders.blog.idnes.cz/c/401154/Tata-byl-hrdina.html

Přidám jeden zážitek z dob mého studia:

Dostavil jsem se ke zkoušce, posadil se ke stolu. Sedím si tam, profesor pije čaj, oba mlčíme.

"Tak už začněte odpovídat," vyzval mě profesor, když dopil svůj šálek.

"Ale pane profesore, vy jste mi zatím nepoložil žádnou otázku," odvážím se namítnout.

"Pravda," přitaká profesor a jde si zalít nový šálek. Po jeho dopití se situace opakuje, ale tentokrát už mi profesor otázku položit nezapomene, takže po půlhodině společného mlčení rušeného jen cinkáním lžičky může zkouška konečně začít.