... čím dál tím více si začínají dělat co chtějí ...zvolají Alláhu Akbar... a jdou ...

… začíná se jím neskutečně dařit … víc a víc jim roste hřebínek … začíná to být, to co ve středověku byl mor … celý svět na to zírá, na tu Apokalypsu ... a z médií se ozývá pouhé … bla, bla, bla …  

Francie si lebedí, jak to bravůrně zvládla, to EURO 2016, ale pak přišel masakr v Nice. Pár dnů po té tu máme dalšího „sólistu „ ve vlaku v Německu. Co se děje v Turecku, tak sice se hovoří o tom, že „to mají pod kontrolou „ , ale ... pochopitelně, že někdo namítne, že toto nelze spojovat, ale opět použiji „ale“, které ještě umocním tím známým „ nikdy, neříkej nikdy „ . Na každý pád, bez spekulací, co s čím souvisí, a nebo nesouvisí, tak ke své lítosti musím konstatovat, že se jím opravdu začíná víc a víc dařit. No, aby se jim nedařilo, když na to celý svět jenom zírá, jak se používá, s otevřenou hubou a veškerá vyjádření a všechny komentáře, které s k nám dostávají jsou typu … bla, bla, bla....co by se mělo, jak by se mělo, co je příčinou … v médiích vystupuje jeden „odborník-teoretik“ vedle druhého, který se prezentuje pouze s jedinným cílem, a sice si masírovat své ego. To se potom v reportážích a komentářích dozvídáme, to co se dotyční doslova „nabiflovali“ během svých studií na různých fakultách našich vysokých škol. Tímto se prezentují zejména ti věkově mladší, kteří ještě nemají tolik zažloutlý svůj rodný list. To potom z jejich vyjádření nabývám dojmu, že se řídí heslem : … co krok, to nápad …

Ale to co by mělo být slyšet a hlavně by bylo potřeba slyšet, pro nás všechny obyvatele této planety, tak stále nepřichází. Každý rozumný člověk si uvědomuje, že tato situace nejde opravdu doslova a do písmene vyzmizíkovat. Tato situace, která se začíná rozrůstat do mega-rozměrů a nechá se přirovnat k nekontrolovatelné řetězové reakci, se nechá pouze minimalizovat. Ale vlastní provedení minimalizace může být provedeno s patřičnou razancí, a to buď způsobem, který se děje vlastně teď, že se o tom pouze … bla, bla, bla, a nebo může se i přeci opravdu přitvrdit, což na to zatím nevypadá. Zatím to připomíná, že se to nechává vybublat, s tím, že to nějak včechno dopadne.

A tak, po zvolání Alláhu Akbar, nás pravděpodobně čeká v brzké době opětovné umístňování trikolór na svoje profilové fotografie sociálních sítí, v rámci vyjádření solidarity s postiženou zemí, kterou si zrovna vybrali za svůj terč.

A jim to je úplně jedno kam půjdou … roztočí glóbus ...někam na něm zapíchnou svůj prst ...zvolají Alláhu Akbar... a jdou ...

Daří se jim PRIMÁRNĚ (fyzický terorismus), jelikož se zkracuje doba mezi jednotlivými útoky, volí různá provedení a formy útoků, ale už i začínají docela dobře fungovat „ sólisti“. Prostě je na nich vidět, že kreativitou nešetří, a tak sebevrazi opásání výbušninami na letištích, či v metrech už pro ně pomalu nejsou „ IN “.

Daří se jim SEKUNDÁRNĚ (psychický terorismus), jelikož se začínáme bát, a to všichni. Ten, kdo tvrdí, že se nebojí, tak lže. Rušíme dovolené, méně a méně cestujeme, vyhýbáme se destinacím, a nebo akcím, kde by to mohlo „ bouchnout“. Místo na přecpané pláže u moře, začínáme jezdit do Krkonoš. A pomalinku se stáváme i paranoidními. Ale není se za co stydět, je to normální emotivní projev, či projev pudu sebezáchovy. A opět, ten kdo tvrdí něco jiného, tak si pouze lže do vlastní kapsy. Lví podíl na tomto právě má to, co dnes a denně slyšíme v médiích. Na místo nějakých konkrétních, ale opravdu konkrétních, kroků a opatřeních, tak se ozývá jenom samé mlácení prázdné slámy, jenom se ozývá, to již zmiňované … bla, bla, bla. Každý z nás, ten „obyčejný „ lidský prosťáček by potřeboval nějaké uklidnění, nějakou naději, nějakou vizi, že se opravdu „ s tím“ začíná něco dělat. Ale ne žádné plky, ve smyslu co kdyby, a nebo nějaké úvahy a rozbory o tom, kam až sahají historické kořeny muslimů a islámistů apod. A nebo poslouchat, že v Turecku se celá situace neodrazila na rušení dovolených, že se to snížilo o "pouhých" 15 %. Ano, takto to vypadá, jako "pár" zanedbatelných procent, ale pokud si to přepočítáme na konkrétní počty, na konkrétní hmatatelná čísla, vycházeje z návštěvnosti zmiňovaných destinací... tak je z toho cifra, která odpovídá hromadnému úprku turistů z Turecka a obdobných kritických destinací. Na to nejsme nikdo zvědaví, my potřebujeme se uklidnit a vědět, že u nás nebezpečí toho, když se jejich prst na tom jejich glóbusu, nedej Bože, trefí na mapku naší republiky, bude opravdu alespoň MINIMALIZOVÁNO.

A to, že se nás to netýká, tak tato tvrzení už dávno nejsou pravdou, ani nikdy pravdou nebyla.

EPILOG :

… každou neděli se pravidelně zúčastňuji mše svaté v kostele sv. Jakuba ve Staňkově. Ne jinak tomu i bylo minulou neděli, kdy již během probíhající mše dorazil do kostela neznámý mladý muž v netypickém oblečení pro nedělní návštěvu svato-stánku, a sice v černé motorkářské kombinéze. Jeho motorkářské boty klapaly na dlažbě, když přicházel. Na zádech měl batoh, který si sundal, usedl do lavice a začal se modlit.

HÁDEJTE, CO MI  PROLÍTLO   HLAVOU  ?

Když mše skončila, tak se před kostelem se všemi rozloučil, nasedl na svojí motorku a pokračoval dál... byl to věřící křesťan na cestách, někde od Prahy, který shodou náhod projížděl a chtěl se pouze zúčastnit nedělní mše svaté ...