O tradičních hodnotách mluví Klaus velmi často. Úcta k tradičním hodnotám jej odlišuje od socialisty Havla, protože Havel je jakobín, zatímco Klaus se kloní spíše ke klasickému liberalismu. A potěšilo jej vítězství Miloše Zemanácka ve volbách, protože to byl důkaz, že voliči se rozhodovali podle úcty k tradicím. To vše bychom se mohli dovědět v rozhovoru pro polský list Do rzeczi, jehož český překlad zveřejnil Neviditelnypes.cz.
Ona je otázka, k jakým tradicím se člověk hlásí. Oceňovat nějakou tradici, ještě neznamená, že oceňuju něco dobrého. Vždyť ten, kdo s nostalgií hledí k dobám normalizace a komunistické vlády, rovněž oceňuje jisté tradice. Říká se tomu „pokrokové tradice“. My bychom se měli snažit spíš o oživení jiné tradice, slabé a přerušované tradice liberalismu a občanské společnosti, která se u nás vyvíjela od dob osvícenství, dokud jsme se po Mnichovu nezlomili. Jenže v čele osvícenství u nás stáli lidé německy píšící – Karl Heinrich Seibt, Anton Boll, Augustin Zippe, Ignaz Cornova, ad. Takže tuhle tradici údajný liberál Klaus nikdy nepřipomíná. I když mezi námi: Dobner nebo Dobrovský byli taky „Němci“. Ale pšššt....
Klaus je údajně „klasický“ liberál a cení si svobodu, ale zároveň je tak trochu nacionalista, takže Zemanova náckovská kampaň mu nějak perverzně připomíná úctu k tradičním hodnotám. Ke kterým? Maločeský nacionalismus, který u nás smrdutě hnije na dně malé české závistivé a zakomplexované dušičky? Je to tahle tradice méněcennosti a nedostatku sebedůvěry, která umožňuje průměrným demagogům, aby hráli roli spasitele národa? Ano, tahle tradice je pro českého politika asi vítaná a je třeba ji u Čechů upevňovat.... Jak může někdo o sobě tvrdit, že je liberál a zároveň podporovat nacionalismus a hnutí s hesly jako „s námi nejsi nikdy sám“, to nepochopím...
Často si říkám, že Klausovo politické myšlení je spíše takový marxismus naruby. On prostě budoval „kapitalismus“ v té podobě, jak jej líčila marxistická ideologie. Posedlost ekonomickou základnou a pohrdání nadstavbou, to charakterizovalo i jeho politiku. Pohrdání právem, právními instituty, etikou i to jej spojuje s marxismem. V podstatě i cynické zahrávání s náckovskou kartou a nenávistí k „Němcům“ je projevem materialistické neúcty k historii, která se přeci musí pojímat „stranicky“.
K „marxismu naruby“ patří i naivní víra v „zákonitosti“. Podobně jako se údajně řídí trh zákonem nabídky a poptávky, měla se i politika nějak zázračně řídit zákonem vzájemné soutěže vlády a opozice. Dokonce jsme byli dlouhodobě masírováni názorem, že „zdravé“ je mít jen dvě strany, jako tomu je prý v Anglii. K čemu mít právo, soudy a Ústavní soud, když máme pluralitu dvou politických stran? Že tento zázračný zákon nefunguje, dnes názorně vidíme na příkladu korupce.
Ale říkal jsem, že Klaus je i provokatér. To není plané slovo. Je to v rozporu s úctou k tradičním hodnotám, ať už pod tím myslíme cokoliv. Provokatérství je dnes populární styl politiky, který se řídí heslem: Hlavně zaujmout! Je jedno, jestli to, co říkáte, dává smysl, zda je to pravda, nebo zda to pomůže řešení problému. Hlavně, když to zaujme. Hlavně, když se o tom bude mluvit. jistě, v mediálním špínometu skutečně zabírají naprosté hlouposti, zatímco o podstatných věcech se nemluví. Mluví snad o tom, že dnes se ve vládě projednává nový občanský zákoník? Probírá se jeho obsah, jeho principy, jeho výhody? Přiznám se, že mám pocit, že některé věci dělal Klaus taky jenom proto, aby se o něm mluvilo, aby „zaujal“. Vyhlásil amnestii – a zaujalo to! Budu se o tom ještě dlooooouho mluvit.
