Na začátek školního roku se v médiích obvykle připomíná Marie Terezie, protože zavedla povinnou školní docházku. Prý to ale vůbec není pravda, protože ve skutečnosti zavedla jen vzdělávací povinnost.
Co stojí ve Všeobecném školním řádu?
Trochu mě tahle otázka zajímala, tak jsem si ji zkusil ověřit. Podívejme se, co stojí v Allgemeine Schulordnung z prosince 1774. Zjistíme, že opravdu zavádí povinnost školní docházky. Výraz školní docházka (Schulgehen) je tu použit v §12, v §1-5 je řeč o stavbě nových škol a v §12 se jasně hovoří o tom, že „všechny děti ve věku od 6 do 12 let patří do školy“.
Namítá se, že tohle je doslovná interpretace, protože povinnost chodit do školy neplatila absolutně. Ve všeobecném školním řádu stojí, že tato povinnost neplatí pro děti, jejichž rodiče si mohou zaplatit soukromé preceptory. Vyplývá z toho, že děti šlechty a bohatého měšťanstva do školy chodit nemusely. Je tohle omezení v rozporu s nařízením o povinné školní docházce? Není. Ukazuje jen, že veřejné školy byly založeny jako charita pro děti, jejichž rodiče neměli na vzdělání peníze. Děti bohatých rodičů mohly své děti posílat do veřejných škol, ale bylo by to vnímáno jako zneužívání charity.
Co zavedla reforma nového?
Debata je založená na špatné otázce. Ptejme se spíš, co zavedla tereziánská školní reforma nového. Ptáme-li se takto, platí, že patent z roku 1774 nově zavedl povinnou školní docházku (§12) a nařídil vytvořit síť veřejných škol (§1-§5). Údajná „povinnost vzdělávat se“ nová nebyla a takový výraz se ani v patentu neobjevuje.
Jaké byly skutečné cíle reformy?
Zajímavější je klást si o školské reformě jiné otázky. Dnes se například školské reformě podsouvají cíle, které byly tehdejší době úplně cizí. Podívejme se, jak zavedení školní docházky zdůvodňovala Marie Terezie v preambuli k Všeobecném školním řádu:
„Vzhledem k tomu, že nám na ničem nezáleží tak, jako na skutečném dobru našich zemí, všimli jsme si, že výchova mládeže obojího pohlaví, jakožto nejdůležitější základ skutečného štěstí našich národů, vyžaduje zvláštní pozornosti. Tato otázka upoutala naši pozornost zvláště proto, že na výchově a správném vedení v raných letech závisí veškerý budoucí život každého člověka i způsob myšlení celého lidstva.“
Stojí tady tři cíle založené na osvícenské filozofii: budoucí štěstí člověka, štěstí národa a zlepšení způsobu myšlení národa. Zajímavé také je, koho se má reforma týkat: vztahuje se na mládež obojího pohlaví – tedy i na dívky. Patent také jasně umožňoval vzdělávat chlapce a dívky ve společné třídě, pokud nebylo možné je oddělit.
Zavedla Marie Terezie „trivium“?
Svého času se v časopise Týden objevila jiná námitka. Bylo to v době, kdy se ministryní školství stala Petra Buzková, a Týden jí předložil jakýsi znalostní kvíz. Na tajemnou otázku „Co zavedla Marie Terezie?“, zněla dle Týdne správná odpověď: Trivium.
Trivium je čtení, psaní a počítání. Na nových školách se trivium skutečně vyučovalo, ale stejně tak se vyučovalo i na předchozích farních, městských a jiných školách. Takže to žádný vynález Marie Terezie nebyl. Navíc se na školách vyučovalo i náboženství a křesťanská morálka.
A co židovské děti?
To vedlo k problémům se židovskými dětmi. Stát zavedl se zpožděním povinnou školní docházku i pro ně, ale až od věku 10 let. Židé měli totiž vlastní školy – chedery – a navíc rabíni nestáli o to, aby křesťanští učitelé vtloukali židovským dětem do hlavy názory nepřátelské judaismu. V židovských státních školách se tudíž nevyučovalo náboženství, ale jen morálka. Charitativní charakter nových státních škol potvrzovalo nařízení, že do nich nemají chodit děti rodičů, kteří si mohou dovolit soukromé učitele. Israelská hlavní škola byla postavená v Praze na místě, kde dnes stojí právnická fakulta.
Zásluhy katolické církve
Z toho vyplývá, že nové školy nebyly úplně sekulární ani nebyly odtržené od církve. Normální škola v Praze na Malé Straně byla při otevření vysvěcená pražským světícím biskupem, slavnostního ceremonielu se zúčastnili i další zástupci církve. U venkovských škol to bylo podobné, jen je světili faráři.
Kněží byli také pověřeni výukou katechismu a morálky, dokonce k tomu byli vyzváni ve všeobecném školním řádu. Pravda je, že výzvy uposlechla i řada řeholníků, a přesto byly jejich kláštery později zrušeny jako neužitečné. Venkovské školy byly také zakládány po boku far, v roli učitelů vystupovali často místní faráři. Pro rozšíření venkovských škol byly fary klíčové, o čemž svědčí fakt, že se školy rozmnožily až díky josefinskému nařízení o zakládání nových far z roku 1782. Ostatně v čele školského odboru gubernia stál reformní kněz Ferdinand Kindermann, který se také namáhal vytvořit jakousi „interkulturní“ verzi náboženské morálky, která by byla přijatelná i pro Židy.
V televizi o tereziánské reformě
...jsem mluvil asi před dvěma lety v pořadu historie.cs. Původně jsme se měli bavit o osvícenství, ale to by prý diváky nezajímalo, takže jsme mluvili o tereziánských reformách. Pak se to mělo pustit na začátek školního roku, ale vysílali to trochu později. Tady je záznam:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/110686-macecha-a-reformator/
