Nový rok bývá tradičně spojen s přijímáním novoročních předsevzetí. Co kdybychom si předsevzali, že přestaneme věřit morálním výzvám?
Vážení čtenáři, nový rok bývá tradičně spojen s přijímáním novoročních předsevzetí. Já bych navrhoval, abychom si všichni předsevzali, že už nebudeme věřit moralizujícím výzvám, apelům a kárání, která kolem sebe neustále slyšíme. (Pokud patříte k aktivistům či novinářům, kteří takové výzvy vytvářejí a šíří, tak s tím zkuste přestat.)
Je to už skoro deset let, co jsme uvízli v představě, že nejlepší řešení je řešení morální a navíc musí být předneseno s náležitě kýčovitou moralizující rétorikou. Ta má zpravidla předlohu v rétorice Charty 77, která dle historika Viléma Prečana provedla „revoluci mravní“ ne politickou, politika však tento mravní odkaz až během polistopadové éry pošpinila a řešením potíží je tuto špínu znovu odstranit. Pak budeme zpátky na správné cestě. Nebo ne?
Znechucení politikou
Během vánočních svátků jsem četl poučnou knihu brněnského politologa Lubomíra Kopečka „Já platím, já rozhoduji!“, která rozebírá Babišovo ANO a další „firemní“ hnutí. Ve své předchozí knize o opoziční smlouvě nám Kopeček připomíná, jak jsme se do této mravní pasti dostali. Voliči, zejména pravicoví (tj. nelevicoví, pro občanské strany volící), byli demotivováni prudkými kontrasty mezi předvolební mobilizací občanských stran a povolebními obraty. On totiž tenkrát Klaus mobilizoval proti levicové hrozbě, ale po volbách se s levicovou hrozbou Zemanem spojil. Unie svobody zase mobilizovala proti Klausovi, ale po volbách se s ním málem znovu spojila. Čtyřkoalice mobilizovala proti kupčení s funkcemi a pak se rozpadla kvůli hádce o funkce ve stínové vládě. Hana Marvanová mobilizovala proti všem a pak vše vyřešila odchodem z politiky. Tenkrát byli nelevicoví voliči znechuceni politikou, demotivováni, přestali chodit k volbám a řešení začali hledat v naslouchání moralizujícím výzvám. Ty posléze přerostly v otevřené odmítání politických stran a parlamentní demokracie. Nyní by mělo zákonitě nastat stejně logické znechucení z moralizování. Vždyť to trvá nepřetržitě už deset let!
Politolog Bohumil Doležal k tomu měl velmi podobný komentář na forum24.cz: „Demokratická opozice chce problém řešit „mravní revolucí“, jako roku 1989, ne návratem k parlamentní demokracii. „K elementárnímu politickému programu, totiž k odstranění Nových pořádků a k obnově polistopadové demokracie, se dnes nehlásí nikdo. Protagonistům „velké protikorupční revoluce“ se podařilo demokracii totálně zkompromitovat.“ Tolik Doležal. Já s tím naprosto souhlasím.
Nové znechucení?
Právě teď procházíme dalším stádiem mravní revoluce, jímž je hnutí pana Jana Čižinského 3000 statečných. Jen tolik lidí je prý potřeba, aby bezprostředně oslovili 1 milion lidí. Co jim přesně řeknou, není známo, ale výsledkem bude jejich obrácení k mravnosti, kdy přestanou myslet na sebe a obětují se pro jiné.
Ale tady narážíme na logický problém. Když bude každý, tj. i osoba, kterou oslovíte, usilovat o cizí prospěch a odmítat svůj vlastní, neprospěje nakonec nikdo. Tedy pokud by 100% uspěli... Nemůže to fungovat. Proto bych navrhoval jiný princip: Usilujme každý o svůj prospěch, pak bude při 100% úspěchu prospívat celá společnost! To bych navrhoval jako závěrečné morální předsevzetí pro vždycky.
Pod dojmem aktuálního vývoje jsem na konci roku aktualizoval, doplnil a korigoval sbírku dokumentů „Pád české demokracie: dokumenty 2010-2019“, kterou jsem udělal vloni k výročí Listopadu. Opět ji dávám k volnému stažení. Shromáždil jsem všechny podobné plány mravních revolucí za posledních deset let, což myslím vhodně doplňuje knihu Lubomíra Kopečka a kol. Byl bych rád, kdyby četba těchto alternativních návrhů pomohla každému lépe poznat tento kulturní fenomén a nastolila ono kýžené znechucení z neustálého moralizování. Tudy vážně cesta nevede. Vloni v listopadu jsem na jedné konferenci mluvil s historiky z Polska a Maďarska a zjistil jsem, že jsme exoti i v rámci východní Evropy. Stal se z nás takový bizarní mravní skanzen uprostřed Evropy.
PS znechucení vyvolává i pokleslá minisérie ČT o Marii Terezii, ale k tomu bych rád napsal něco samostatně.
Pád české demokracie: dokumenty 2010-2019 (volně ke stažení)
https://drive.google.com/file/d/1S4jbBoJzmuKsNGf6NGbBlCwEX1Q805gW/view
