Porážka krajní levice v Německu

Vzdor masivní podpoře veřejnoprávní církve se nekonalo vítězství Zelených a Die Linke utrpěla debakl. Přečtěte si profily stran. Chtějí konec atomu, odchod z NATO a alianci s Ruskem.

Jedna věc mě na německých volbách zarazila od začátku: oblečení. Většinou se totiž dá již podle oblečení rozlišit ideologické směřování kandidátů, ale když jsem se v kterékoli televizní debatě díval na německé kandidát(k)y, vypadali všichni stejně. Všichni oblečeni do nenápadných tmavých barev, s „bürgerlich“ vzhledem, saka, šaty, tmavá, nebo „sauber“. To ostře kontrastovalo s ostrou, přehánějící  a vyhraněnou rétorikou, kterou se německá krajní levice vyznačuje již od začátku migrační krize. 

Veřejnoprávní církev chce „změnu systému“

V době šaškovského „boje s klimatickou změnou“ přešla levice k totalitním vyděračským požadavkům na „změnu systému“ , které jejich jménem diktovala veřejnoprávní média. Německý Grundgesetz sice v čl. 20, odst 4 garantuje právo na odpor proti komukoliv, kdo by chtěl odstranit demokratický charakter státu, ale jakmile Zelení s Fridays for Future přejmenovali „stát“ na „systém“, směli veřejně žádat jeho odstranění a nikdo neřekl ani popel…

Neuvěřitelně rozrostlá síť veřejnoprávních televizí a rozhlasů je v době zeleno-rudé kontrarevoluce skutečný vládce Německa, je to církev, která od roku 2019 provádí zcela bezprecedentní propagandu ve prospěch klimatické agendy strany Zelených. I noviny buší do lidí drastickými články, kdy je každá přírodní katastrofa kdekoli na světě vydávána za důsledek klimatické změny. Po zemětřeseních a záplavách lidi šokovali zprávami, o tom, že „klimatická změna si vyžádala 10 000 mrtvých“, nebo „100 000 mrtvých“ – při tomto pojetí to může růst donekonečna. Čekal jsem, že ve volbách nastane drtivé vítězství Strany Zelených a komunistů (skrývají se za marketingovou značkou Die  Linke).

Z toho důvodu je pro mě předběžný výsledek letošních voleb z 26.9. 2021 radostným překvapením. Zelení nedosáhli drtivého vítězství, dle předběžných výsledků mají necelých 15% a Die Linke zcela propadla. Měla kolem 5%, ale nyní to vypadá, že skončí pod touto hranicí! Mnohem lépe dopadla liberální FDP, která má skoro stejně, jako protežovaní Zelení (11,5%). Zatracovaná AfD dosáhla podobného výsledku (10,3%), což byl ale v jejich případě zázrak.

Zemské volby se konaly jen v Mecklenburg-Vorpommern (bývalá NDR), kde vyhrála SPD a druhá byla AfD. Předtím se letos konaly volby v Baden-Württemberg (III 2021), kde dříve tradičně vyhrávala CDU, nyní drtivě vyhráli Zelení, pak v Rheinland-Pfalz (III 2021), kde vyhrála SPD, a v Sachsen-Anhalt (bývalá NDR) (VI 2021), kde vyhrála CDU a druhá byla AfD.

Revizionistické strany a klima

Před volbami jsem učinil předběžný postřeh o ústupu levice v rozhovoru, o který mě požádaly Parlamentní listy. (V tom rozhovoru jsem odmítl označit Babiše za naši naději v jednání s Bruselem, za naši naději jsem označil Alexandra Vondru z ODS, který je inteligentní, zkušený a o celé zeleno-rudé kontrarevoluci včas informoval. Proč nedostal víc prostoru ve veřejnoprávních médiích?) Jelikož jsem tenkrát načetl víc, než jsem mohl v rozhovoru použít, dovolte mi aspoň zde udělat opožděně stručnou rekapitulaci postojů jednotlivých stran:

V diskuzích se jen Die Linke a AfD jasně vyjadřovaly, že chtějí „změnu statu quo“. Die Linke má ale „výhodu“ v tom, že se může u všech otázek opírat o jednoduchou ideologickou šablonu rovnosti pro všechny, z níž se dá odvodit odpověď na cokoliv (průmysl, školství, …). Zato Alice Weidel z AfD experimentovala a často navrhovala nové nevyzkoušené postupy.

Hlavní cíl nového parlamentu byl už před volbami určen soudně. Na základě klimatické žaloby politických neziskovek, které obvinily stát, že zákon o ochraně klimatu z roku 2019 byl málo radikální, rozhodl Spolkový ústavní soud 29. 4. 2021, že strany musejí stanovit klimatické cíle přísněji a splnit je do roku 2035. Tak neziskovky přebírají metodou strategických žalob proti státu rozhodování v politice a politikům zbude jen plnění cílů, jež jim stanovili nevolení demagogové přes hlavy občanů.

Profily politických stran

CDU: Spitzenkandidat Armin Laschet. Chce získat voliče slibem „klimaticky neutrální, ale industriální země.“ Kandidát CDU prostě nechce jasně zvolit a předstírá, že uspokojí obě strany. Vyhoví plánu klimatické neutrality, ale aniž by přitom zlikvidoval industriální charakter země. V kampani ho nepodpořila žádná výrazná postava CDU, jako by se styděli za vlastní stranu. Levice se ho snažila diskreditovat poukázáním na jeho někdejší členství v tradicionalistických  Studentenverbidnungen.

CSU: Spitzenkandidat Alexandr Dobrindt z Oberbayern. Hlavním autorem jejich plánu je ale bavorský premiér Markus Söder, který chce klimatickou neutralitu rekordně rychle, ale ne jen prostřednictvím zákazů.

SPD: Spitzenkandidat Olaf Scholz: Kandiduje za nic neříkající program, který slibuje prázdné fráze o respektu a solidaritě… Klimatickou neutralitu Německa slibuje do roku 2040, závazek zdůvodňuje pařížskou dohodou o klimatu z roku 2015, která prý zavázala Německo „snížit oteplování o 1,5°C“. Oproti čemu? To je kapitulace před argumentací neziskovek, které stranám nutí, že žádné programy už vytvářet nemusí, jejich programem musí být pařížská dohoda. Ta je braná za nejvyšší závazek, který prý v tichosti znamenal závazek odbourat demokratický stát…To se dočtete v „klimatických žalobách“, které na státy podaly na jaře politické neziskovky. Jednu podaly i proti České republice!

FDP: Spitzenkandidat Christian Lindner. Ve volebních diskuzích vystupoval jako zastánce malých živnostníků a firem, většinou suverénně ovládal pole. FDP je dědička tradičních liberálů a díky současné amerikanizaci pojmu je tudíž přijatelná jako vládní partner pro všechny.

Zelení: Spitzenkanidatin novinářka Annalena Baerbock. Kromě Grundsatzprogramu z listopadu 2020, vytvořili letos i ohromný 272stránkový volební program…Podobně jako CDU slibují obojí, ale z druhé strany – „sociálně-ekonomické tržní hospodářství“. Klimatickou neutralitu taky chápají jako „snížení o 1,5°C“, jedno čeho, toho je třeba dosáhnout do roku 2030 a to vyžaduje zrušení benzínu, kerosinu v letadlech, zákaz aut se spalovacím motorem do roku 2030… „Odchod od uhlí“ do roku 2038 je pro ně málo energický, musí to být dřív. Nedbají přitom, že tepelné elektrárny nahrazovaly vyřazované atomové elektrárny a není za ně náhrada. Do roku 2030 má 70% energie přejít na obnovitelné zdroje, do roku 2035 už to má být 100%, tedy vše ostatní bude zakázáno. Aby byl boj s klimatem sociálně-klimaticky spravedlivý, chtějí mezi lidi přerozdělovat peníze, které získají vydíráním z prodeje předražených evropských povolenek (aspoň 60 euro/tunu CO2, ale odhaduje se, že se to vyšplhá až na 90 euro). A tím si koupit voliče. To by znělo samozřejmě jako korupce, takže to zaobalí do řečí o přerozdělování peněz, jež zajistí solidaritu a přestavbu nové společnosti.

A chtějí i „odchod od atomu“ (Atomausstieg), tedy dokončit odstavení atomových elektráren v Německu do roku 2022, odstavení reaktorů v Gronau a Lingen, i průzkumného reaktoru v Garchingu. Není třeba si dělat iluze, že to samé následně budou prosazovat i v celé EU. Teď už nejde o to, zda se české diplomacii podaří prosadit atom mezi bezemisní zdroje, ale zda se podaří zabránit jeho zákazu! Máte na to čas do konce roku 2022.

Chtějí i otevřené hranice, jen je přejmenovali na „Hürde abbauen“ (odbourat překážky), a to zejména pro „lidi s migračním pozadím“ a queer lidi a neakademiky, abychom mohli vytvořit fairovou ekonomiku, využít potenciál a vytvořit novou společnost. Nový migrační zákon, jehož obsah nespecifikují, má umožnit neustálé obohacování (nevíme čí). Zdůvodňují ho potřebou uspokojit pracovní poptávku.

Chtějí umožnit změny pohlaví pomocí hormonů, ale zamezit úniku hormonů do vody, protože způsobují změnu pohlaví…Chtějí taky, aby se bezpečnostní složky nenáviděného státu zabývaly hlavně (a jenom) potíráním „pravicového extrémismu“ (čili kohokoli, kdo nesouhlasí).

Annalena Baerbock na sebe upozornila zfalšovaným životopisem, kde lhala o svém vzdělání i o členství v mezinárodních dobročinných organizacích. O vzdělání zapomněla zmínit, že politologii na Hamburské univerzitě ukončila jen s „vordiplomem“, takže ji ve skutečnosti neabsolvovala plnohodnotně. Vymyslela si také, že prý má titul Master of Laws, a to z London School of Economics. Chce totiž v diskuzích o migraci vystupovat jako odbornice na mezinárodní právo. (Ke všemu už vznikly factcheckerské lži obviňující metodou 10% pravdy kohokoli, kdo ji kritizuje.) O svém aktivismu lživě uvedla, že je členkou German Marshall Fund a taky členkou německé odnože UN UNHRC, jež je organizací na pomoc (palestinským) uprchlíkům. Ač jsou zelení zastánci transparentismu, zapomněla přiznat platby od své strany, jež se za roky 2018-2020 vyšplhaly na 25 000 euro. A pak, že jim jde o ideály… Souhrnně na webu Tagesschau.

Die Linke: Spitzenkandidatin Janine Wissler. Chtějí vystoupení Německa z NATO a vytvoření nové bezpečnostní organizace s účastí Ruska. Tato nová organizace by ale byla odzbrojená, tedy kromě Ruska. Jinak chtějí rovnost pro všechny, mír a klima. Před volbami se těšili, že budou vládnout, ale v době, kdy toto píšu, pořád není jisté, zda překonají 5% hranici pro vstup do parlamentu. Volební program.

AfD: Spitzenkandidatin Alice Weidel (a taky Tino Chrupalla). V diskuzích se Weidel znemožňovala trapnými námitkami o tom, že je nesmysl chtít tak rychle vysadit tepelné a atomové elektrárny, když za ně nemáme připravenou náhradu. Německo je prý průmyslová země a větrné elektrárny  prý nezajistí dostatek energie, který potřebuje. Kdyby se prý postavilo tolik větrných  elektráren, kolik jich německý průmysl potřebuje, pokryly by čtvrtinu rozlohy Německa. V takových chvílích se ostatní kandidáti jen rozpačitě koukali do země, nebo v pohoršení kouleli očima a vrtěli hlavou. Říkat něco takového ve věku „science“!

A co solární a vodíkové elektrárny Frau Weidel, ha?? Zapomněla taky na to, že když opravdu něco chcete, tak se to podaří. Když se Verkehrswende Němcům nepodaří, znamená to, že to nechtěli dost upřímně. Ne, že by to byl hloupý plán. A taky tady je možnost tančit pod mraky a křepčit při tom. Nebo zavolat Gretu Thunberg, aby počasí nějak přivolala…U nás bohužel podobné pověrčivé praktiky zakázal již Josef II.

(Psáno v pondělí večer.)