Přetiskuju v plném znění prohlášení jihočeských studentů, kde objasňují svoje motivy k demonstraci proti KSČM, která bude 18.12. v Českých Budějovicích na Piaristickém náměstí v 17.00. Formulace i zvýrazněné věty pocházejí jen od nich. Neměnil jsem to. Trochu mi v tom teď chybí apel na vzdělání, ale to snad je obsaženo v pasáži o rodu homo sapiens. Ale přečtěte si, co napsali studenti. Není to špatné.
Komunisté nepatří ke kormidlu
od uživatele Komunisté nepatří ke kormidlu
Oficiální deklarace občanské iniciativy vzešlé z autorů a sympatizantů "Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM" http://www.petice24.com/petice_proti_obsazeni_resortu_kolstvi_jihoeskeho_kraje_ksm
Přátelé demokracie, ctitelé spravedlnosti a vy všichni, kteří pokládáte kontinuitu historické paměti za klíčovou. Dvacet tři let po sametové revoluci proti zločinnému komunistickému režimu se po oznámení podoby krajských koalic většina z nás ocitla v nedobrovolné roli pokusných králíků. Veskrze vítězná ČSSD se navzdory svému vlastnímu, stále platnému bohumínskému usnesení a navzdory vlastní historické paměti, vrhla dobrovolně do náruče komunistů a otevřela tak Pandořinu schránku třídní nenávisti, kádrování a politické šikany. A jako by tohle samo o sobě nestačilo, ČSSD svého rudého partnera navzdory šokujícím mediálním výstupům některých komunistických radních aktivně brání a dává tím jasně najevo, že mravní konstanty jako odpovědnost a dodržená úmluva s voličem, jsou pro ni starou veteší.
A právě v této, zdánlivě bezvýchodné a neřešitelné situaci, přicházíme s pětibodovou deklarací:
1. NEDOVOLME KOMUNISTŮM NÁVRAT K MOCI
Způsob, kterým KSČM vybrala své kandidáty do krajských koalic s ČSSD, a především výsledky jejich dosavadní mediální prezentace lze přirovnat k vojenské taktice známé pod názvem: "průzkum bojem". Instalace těch nejbizarnějších stalinistických elementů do krajských orgánů v jižních a západních Čechách nás v "lepším" případě přivede k myšlence, kde asi jsou ty zástupy odborníků, slibovaných komunistickými předvolebními letáky a schopnými se kvalifikovaně ujmout řízení krajů. V horší a pravdě patrně bližší interpretaci, jde pro komunisty o nepříliš riskantní sondu o tom, co je v danou chvíli spole čnost ještě schopna akceptovat. Pokud nakonec paní Baborová, nebo pan Sloup budou muset své funkce opusit, zanechají za sebou totálně zdiskreditované krajské organizace ČSSD a tím pádem další frustrované voliče, kteří se dalších voleb s vysokou pravděpodobností nezúčastní a následně tak opět přivodí zisk KSČM. Jejich "oběť pro stranu" tedy nebude marná. Pokud ve svých funkcích k všeobecné škodě zůstanou, ČSSD na tom, co se morálního kreditu týče, nebude lépe a KSČM bude moci kontinuálně a nerušeně realizovat své neblahé politické záměry, do nichž nám již ostatně prostřednictvím obou výše jmenovaných krajských radních pro školství, dala i za tak krátkou dobu bohatě nahlédnout:
- chtějí obnovit železnou oponu
- chtějí znemožnit obětem třetího odboje vyprávět své otřesné zážitky s komunistickým režimem mladé generaci
- chtějí zakázat dětem a studentům publikovat cokoli o době komunistické nesvobody, "protože to nezažili"
- chtějí trestat inspekcemi všechny odbojné školy, z jejichž půdy vzejde nevole k nové plíživé normalizaci
Takové uvažování je u jakéhokoli veřejného činitele naprosto nepřijatelné a aniž bychom jakkoli chtěli zpochybňovat výsledky voleb, jak nám mnozí podsouvají, pro ČSSD z toho mělo nejen na základě Bohumínského usnesení vyplynout jediné – nedovolit komunistům ani žádným jiným extremistům aby se podíleli na moci.
V demokracii komunisté ke kormidlu prostě nepatří!
2. KAŽDÝ MÁ MOŽNOST VOLBY A ODPOVĚDNOST ZA NI
Demokracie má oproti totalitě tu výhodu, že není direktivně nařízena, ale že vyrůstá z několika pilířů. Jedním z nich jsou svobodné volby, ovšem nejsou zdaleka samy o sobě zárukou demokracie. Jak NSDAP v roce 1932, tak i KSČ v roce 1946 byly k posléze neomezené a nekontrolovatelné moci vyneseny ve svobodných volbách. K moderní demokracii proto patří i další nástroje, které jsou stejně důležité jako volby samy: petiční právo a shromažďovací právo, bez nichž by silná, informovaná a odpovědná občanská společnost nemohla existovat. Nikoli náhodou nás někteří politici okřikují, že jejich mandát z voleb je absolutní a že jediné právo občanů vyjadřo vat se k politice je v okamžiku vhození hlasovacího lístku a po zbytek volebního období zaniká.
Komunisty dnes máme v 9 krajích – Jihočeském, Karlovarském, Královéhradeckém, Moravskoslezském, Olomouckém, Plzeňském, Středočeském, Ústeckém a Zlínském. Paní Vaňhová v Ústeckém kraji z pozice slabšího a pánové Zimola (JČ), Novotný (KV), Franc (KH), Novák (MS), Rozbořil (OL), Chovanec (PZ), Řihák (S) a Mišák (ZL) objali Gottwaldovy ideové pohrobky ve své náruči. Volba nerespektovat bohumínské usnesení o nepaktování se s extremisty byla jen a pouze jejich a odpovědnost za komunisty v krajských radách padá plně na jejich hlavy. Bedlivě sledujme, jak se k této odpovědnosti postaví. Volba a odpovědnost za ni jsou dvě poloviny téže mince.
Hejtman Zimola měl možnost zvolit buďto spolupráci s demokratickými stranami nebo v krajním případě, kdy by odpovědně nemohl sestavit demokratickou koalici, čestnou možnost rezignovat a nezapsat se do historie jako ten, kdo přivedl trojského koně. Kdyby býval zvolil druhou možnost, měl by naše sympatie a respekt, protože by tím jasně ukázal že etika a demokracie je mu nad osobní i stranické zájmy a jak věříme, preferenční hlasy by jej v příštích volbách zaslouženě katapultovaly pravděpodobně mnohem výše než tam, kam se sám nedůstojně a beze cti vmanévroval. Jeho volba byla mocenský kalkul a vlastní kariéra na úkor voličů. Možnost volby měla v roce 1978 i paní Baborová, když se rozhodla v období tuhé normalizace vstoupit do KSČ, což znamenalo život ve lži, chabě odměněný bezpečnou kariérou. Jak vyplývá z jejích dnešních reakcí, odpovědnost za svou volbu dodnes neumí přijmout a snad dokonce ani nechápe, že učitelské poslání je v přímém rozporu s vědomým posluhováním totalitnímu režimu.
Možnost volby máme nyní my i vy, když neseme svou kůži na trh a dáváme hlasitě najevo, že absenci etiky, cti a důvěry nemůže nahradit sebelepší shoda volebního programu, notabene s programem oficiálně extremistické strany.
3. NEPODVÁDĚJME A NENECHME SE PODVÁDĚT
Hlásíme se k odkazům obou našich významných prezidentů a bytostných demokratů – Tomáše Garrigue Masaryka a jeho "NEBÁT SE A NEKRÁST" a Václava Havla a dnes notně vysmívaného "PRAVDA A LÁSKA MUSÍ ZVÍTĚZIT NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ". Chceme poctivou hru, kde nevyhrávají rozhodčí, pravidla, která se nemění uprostřed zápasu a za hlavní předpoklad k výkonu politické funkce pokládáme mravnost, etiku a obyčejnou lidskou slušnost. Je svrchovaným právem voliče kdekoli v demokratickém světě požadovat odchod politika, který se kterémukoli z těchto tří postulátů zpronevěřil (a v normálních zemích obvykle polit ik v takovém případě rezignuje sám, protože chápe, že v soutěži o přízeň voličů navždy skončil).
Nejen hejtman Zimola, ale všichni zástupci ČSSD, kteří uzavřeli koalice s KSČM, porušili smlouvu, na jejímž základě dostali hlasy. Ta smlouva má jméno 14. usnesení 27. sjezdu ČSSD v Bohumíně, vznikla v roce 1993, byla potvrzena v roce 1995, vžila se pod termínem Bohumínské usnesení a zní:
"Sjezd schvaluje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL." Tečka.
Tvrdí-li tedy hejtman Zimola (a zdaleka není sám), že "Sociální demokracie stále uznává a stále v ní platí ono bohumínské usnesení, které zakazuje spolupráci s KSČM na celostátní, tedy parlamentní úrovni", pak lže. Ano, řekněme to znovu a nahlas: hejtman Zimola lže! Bohumínské usnesení platí dosud, platí v původní obecné formě a tudíž jeho porušení můžeme bez přehánění označit jako podvod na voličích. Všech 9 krajských lídrů ČSSD podvedlo své voliče, protože zradili základní morální heslo polistopadové ČSSD – že s komunisty se nevládne. Je příznačné, že se tak stalo v zemi, kde vedle sebe existuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu na straně jedné a komunistická strana v parlamentu na straně druhé. Kafka nebo Orwell nebo spíše Chytrá horákyně? Těžko říci, v každém případě, za tento lapsus nenese nikdo žádnou odopědnost, ostatně jako v mnoha jiných případech.
Jsme poctiví v přístupu k sobě i okolí, milujeme svobodu a ctíme pravdu, ať je jakákoli. Totéž očekáváme od ostatních. Politiky, kteří podvádí a lžou nebudeme tolerovat!
4. UŽ NEMŮŽEME MLČET
Je velmi důležité nechat svůj (a jak pevně doufáme i Váš) hlas zaznít naplno. Ptáte se proč?
Vzpomeňme na roky 1948 a 1968 a na to, jak devastující pro celou společnost byly následky rezignace občanů na věci veřejné. Nezapomínejme, že i politici jsou jen lidé jako každý z nás. Nebojme se je veřejně chválit v okamžiku, kdy jsou chvály hodni, stejně tak jako nahlas zakřičet, když začnou obcházet pravidla nebo se dopustí faulu. Mlčení či neškodné nadávání u piva je pak ten nejlepší dárek, který jim jako občané můžeme nadělit. Politici jsou našimi zástupci a my, nikoli stranické sekretariáty či lokální kmotři, jsme ti, kterým jsou povinováni skládat účty. Politika je služba veřejnosti a každý, kdo to chápe jinak, musí pocítit okamžitou zpětnou vazbu. My platíme daně a politici jsou tu pro nás, nikoli naopak. Politici by měli vést zemi ke květu, nikoli k úpadku. Připomínejme jim to do omrzení.
Buďme hlídači veřejného prostoru. Vždyť to neděláme jen pro sebe ale i pro budoucí generace!
5. NABÍZÍME ŘEŠENÍ
Až na čestné výjimky bývají politici většinou věrným odrazem svých voličů. Budeme-li nepřející, sobečtí, lhostejní a necitelní, nemůžeme se pak divit, že naši politici budou právě takoví. Selhání dnešních politických elit nepřišlo jen tak odnikud. Je z velké části důsledkem naší vlastní netečnosti k možnostem a právům, která nám demokracie přináší. Vzorně mlčenlivé stádo poslušných oveček vždy přivádí pastýře k většímu pokušení. Nebuďme už těmi ovcemi, jež vidí svět bačovýma očima a jež jsou bez rozmyslu schopné a ochotné nabrat na rohy bližního jen proto, že má ; odlišný názor. Nebuďme ani pštrosy, kteří s hlavou v písku sní svůj marný sen o dokonalém řešení. Nebuďme ale ani krůty, hudrající na každého, kdo se barvou odlišuje od hejna. Zaslužme si své jméno – homo sapiens. Přemýšlejme o věcech veřejných a nikdy je svou netečností nenechme dojít do krajnosti. Nelitujme času, vynaloženého pro veřejnou věc. Nebuďme lhostejní, nebuďme pasivní, zajímejme se o bližní, o veřejný prostor, o krajinu a neváhejme vystoupit na jejich obranu. Důsledně a systematicky nazývejme věci pravými jmény. Lež, korupce a klientelismus se musí setkávat s okamžitým opovržením a odsouzením. Vyjděme i do ulic, bude-li třeba!
Každý z nás se může stát funkčním a nezastupitelným kamínkem pestré mozaiky – uvědomělé, sebevědomé a spravedlivé občanské společnosti. Veřejný prostor sdílíme všichni spolu navzájem a konečná podoba skutečnosti bude přesně taková, o jakou se zasadíme.
V Českých Budějovicích, 9. 12. 2012
_______________________________________
Oficiální dokument studentské iniciativy vzniklé kolem Petice "Za odvolání zástupců KSČM z rezortu školství na Jihočeském kraji". Iniciativa za slušnou a zodpovědnou společnost a moderní demokracii.
Nechováme zášť ke svým spoluobčanům, jen jsme měli asi lepší představy, co se týče stavu této země v roce 2012.
Tiskový mluvčí: Dominik Hořejší, student třeboňského gymnázia
Tiskový mluvčí: Šimon Heller, student pedagogické fakulty JČU
mail: petice2012kscm@email.cz
