Konec liberálního tisku? Média po Babišovi

Nepochopím, jak mohl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže schválit Babišovi koupi MAFRy. Asi bude problém v tom, že nemáme úřad pro ochranu politické soutěže, takže celý případ se posuzoval jen z hlediska svých hospodářských důsledků. Takové posuzování si mohli odpustit, protože nenormální koncentrace médií v  rukou několika málo majitelů tady byla už dřív a pokud proti tomu ÚOHS nenamítal nic dříve, těžko by mohl nyní vysvětlit změnu názoru. Jenže nyní jde spíše o politické důsledky. 

Už před Babišem se to zhoršovalo

Namítnete, že tu je celá řada dalších nestranických celostátních novin, ale na to musím odpovědět, že ty patří všechny do jiné kategorie. Už v roce 2010 upozornil jeden mladík na blogu critical-mass.cz, že struktura vlastnictví českých novin prakticky vylučuje konkurenci i názorové rozdíly, protože došlo ke koncentraci majetku do zhruba tří oddělených kategorií, které se zaměřují na odlišné cílové skupiny a patří do odlišných „žánrů“. Bulvární noviny spadly do vlastnictví Ringier-Axel Springer CZ, regionální deníky patří Vltava-Labe Press a celostátní nestranické politické deníky se koncentrují v rukou MAFRy.

Jistě namítnete, že tu jsou ještě Právo i Haló noviny, které se rovněž vydávají za nezávislé. Ale víme, že „mají blízko“ k ČSSD resp. k KSČM. Navíc oba vydává nakladatelství Borgis, které založil poslední šéfredaktor totalitního Rudého Práva, pan Zdeněk Hoření. Zcela určitě nelze tyto tiskoviny považovat za listy liberální. Nelze od nich čekat podporu demokracii ve chvíli krize. Pak už v kategorii celostátních nestranických politických novin zbývají jen Hospodářské noviny a deníky vydávané MAFRou. Právě srovnání těchto novin ukazuje hegemonii MAFRy v této kategorii. Zatímco HN mají náklad pod 40 000 ks, MFDnes dosahuje údajně až 200 000 ks a čtenost má přes 800 000. K tomu přidejme internetovou iDNES.cz a Lidové noviny, Lidovky.cz a Neviditelný pes a celou řadu internetových mutací, které vycházejí z iDNES.cz. Soustředění celostátních politických novin v jedněch rukou se ještě zintenzívnělo poté, co MAFRA koupila deník Metro. Takže můžeme uzavřít, že už v éře „před Babišem“ byl takřka veškerý nestranický liberální tisk soustředěn v rukou jednoho vlastníka.

There´s no alternative!

Jistě by šlo ještě namítnout, že tu máme internetové deníky, které nám zaručí dostatečný prostor pro svobodu projevu. Jako odpověď bych upozornil na to, že přese všechny řeči o úpadku „papírových“ novin, i přesto, že reálný náklad VŠECH  novin (včetně Blesku) dramaticky klesá, přes to přese všechno nelze přehlédnout, že papírové noviny u nás stále dosahují výrazně vyšší čtenosti, než internetová média. Česká veřejnost je v tomto ohledu konzervativní. Navíc vezměme v úvahu, že tu jsou značně velké věkové, profesní či regionální skupiny, které internetová média vůbec nečtou.

Jsou tu ještě veřejnoprávní média, která mají také internetové verze, ale od jejich zpravodajství bych moc nečekal. Specifický způsob politického zpravodajství a la ČT se vyznačuje tím, že sleduje výhradně český rybník a dění v něm komentuje stylem „minuta po minutě“. Ve výsledku se dozvíte, co kdy kdo v kterou minutu řekl, s kým se kdo ve straně či ve vládě pohádal, co na to říkají jiní, ale to zásadní tento druh zpravodajství nevystihne NIKDY. Názornou ukázkou byl přístup ČT k prezidentským volbám.

Zavěrem: Od MAFRoizace k Babišizaci?

Abych uzavřel, co jsem tu napsal. Už před Babišem neumožňovala vlastnická struktura českého tisku svobodnou diskuzi, protože noviny byly rozděleny mezi několik málo vlastníků, který každý získal hegemonii ve své „žánrové“ kategorii. V  kategorii, která nás zajímá, jsou nejdůležitějšími novinami MFDnes a Lidové noviny, které oba patřily MAFŔe. Těžko ale čekat, že by si tyto dva listy konkurovaly a těžko čekat, že by přinášely odlišné zprávy, že by se lišily v názorech, nebo spolu dokonce polemizovaly. Navíc v posledních měsících došlo k jakési MAFRoizaci obou listů, které někdy vydávají dokonce stejné články!

Mohl bych uvést taky celou řadu námitek proti kvalitě zpravodajství MFDnes, zejména zahraničního, ale přesto nelze popřít, že MFDnes i Lidové noviny byla otevřená média. Také bych uvedl, že nemají pravdu mnozí sympatizanti komunistů, kteří na MFDnes a iDNES nadávají a tvrdí o nich, že to je pravicová propaganda – vycházím z diskuzních příspěvků i z anonymních emailů, které mi občas posílají stoupenci tohoto tábora jako reakci na mé články na blogu iDNES.cz. Ve skutečnosti se noviny MAFRy nevázaly na žádnou politickou stranu, žádný směr a dávaly prostor i „levicovým“ autorům. K mé nelibosti dostávali v MFDnes často prostor i mluvčí extrémní levice a současného antisemitismu. Vycházely tu však i kritické články o Babišovi a jeho politických aktivitách. Komentáře si všímaly nového trendu „lidumilných miliardářů“, kteří se nezištně nabízejí do svatého boje „proti korupci“. Obávám se, že tento druh článků už v listech z produkce MAFRy neuvidíme a 800 000 čtenářů MFDnes asi podlehne dojmu, že toto nebezpečí pominulo. 

Vlastnictví českého tisku k roku 2010 (zdroj: www.critical-mass.cz)

PS Děkuji všem 326 čtenářům, kteří si to přečetli. Copak to kurňa nikoho nezjímá?