Alsasko, je francouzský region ležící jen kousek od německých hranic a je známý svými středověkými městečky, úžasným vínem a horským pásmem zvaným Vogézy. Středisko staré více jak tisíc let je opatství na hoře sv.Otýlie.
Vznik opatství
Je to nádherné místo. Opatství bylo vystavěno v osmém století a místě starého hradu a zbytky jeho opevnění jsou okolo opatství patrné dodnes. V areálu opatství je klášter, hotel, několik kaplí a v délce deseti kilometrů se kolem táhne řada kamenů připomínající Stonehenge. Nejen, že je odsud nádherný výhled do okolí, ale v klášteře se můžete i levně ubytovat. Kolem hory je křížová cesta a obrázky jsou vytesány přímo do skalních zdí. Trochu níž je zázračná studánka, jejíž voda léčí slepotu.
Kdo byla sv. Otýlie
Sv. Otýlie (Odile) se narodila v 7. století hraběti Adalrikovi v městečku Obernai. Protože byla slepá, otec ji zavrhl a byla poslána do kláštera v Burgundsku. Když jí bylo 12 let, navštívil klášter sv. Erhard, biskup z Regensburgu, jehož sem údajně zavedl anděl. Biskup dívku pokřtil a Otýlie začala vidět. Podle legendy ji poté její bratr zavedl domů, což hraběte tak rozlítilo, že svého syna zabil. Otýlie ho ale zázračně oživila. Otec se s ní smířil až na konci svého života a věnoval jí hrad Hohenbourg, dnešní Odilienberg čili Mont Sainte-Odile. To ona založila na hoře klášter a pod horou útulek pro potřebné. Jelikože se i na jejím hrobě děly zázraky, byla v 11. století prohlášena za svatou.
Příběh o loupeži a zradě.
Nejzajímavější částí kláštera je knihovna, kde mniši uchovávali své nejvzácnější knihy. Dnes má knihovna asi 2000 svazků a představte si, že toto posvátné místo bylo svědkem jednoho z nejsmělejších zlodějských kousků historie.
Tehdy se o sbírku jedinečných náboženských svazků staral jeden knihovník. Nejstarší z nich pocházeli z let 1450 až 1500. Nejnovější byli ze 17 století. Hodnota těchto knih byla nevyčíslitelná a tento knihovník jednoho dne zjistil že některé svazky chybí. Celý zděšený volal policii a ta místo činu ohledala. Mimo jiné se dozvěděli, že knihovna byla pro veřejnost uzavřená a přístupná byla jen okny nebo zamčenými dveřmi. Nenašli však žádné stopy po násilném vniknutí. Prakticky nebylo možné, aby se dovnitř někdo dostal a tak policie došla k závěru, že loupež měl na svědomí někdo z mnichů nebo jeptišek žijících v opatství.
Představení kláštera nechali vyměnit zámky a vyztužili dveře ocelovými pláty a po dokončení prací doufali, že budou moci klidně spát. Věřili, že zbývající knihy jsou v bezpečí. O několik dní později ale knihovníka čekalo nemilé překvapení. Jen co vešel do dveří, viděl, že chybí celé řady knih. Byl v šoku. Představení v zoufalství opět vyměnili všechny zámky, zapečetili i okna, ale vytoužený výsledek se nedostavil. Cenné knihy se ztrácely dál a policie byla po několik měsíců zcela bezradná. Zloděj uloupil téměř 1000 knih.
A jak to dopadlo?
Téměř po dvou letech policie bezradně procházela místo činu a jeden z policistů si všiml, že zadní stěna jedné skříně je dutá a za ní nalezl malou místnost. Nikdo z obyvatel kláštera o tajné místnosti nevěděl. Ze zajištěných stop bylo jasné, že tudy zloděj procházel a dokonce zde nechal malou část ukradených knih. Našel se také provazový žebřík, po kterém se zloděj dostával na půdu, která byla společná se sousedním hotelem. Je jasné, že knihy putovaly do hotelu. Policisté povzbuzeni nálezem vymysleli plán na dopadení lupiče a nainstalovali v inkriminovaných místech kamery. A opravdu se toho večera zloděj ukázal a byl chycen při činu. V rukou měl dva kufry a na zádech batoh plný knih. Nechyběl provazový žebřík.
Muž byl Stanislas Gosse. Třicetiletý učitel na technice. Tvrdil, že to nedělal proto, aby se obohatil, ale že miluje psané slovo. Všechny knihy se v pořádku našly u něj doma. Tvrdil, že o knihy není dobře postaráno a proto se toho ujal sám. Jeho vášeň prostě byla silnější než svědomí. Jak se ale Gosse dozvěděl o tajné komnatě? Zjistilo se, že před lety studoval jako stavební inženýr staré plány opatství a narazil na starou mapku, na které byla zakreslena tajná místnost i vchod. To mu nedalo spát a dlouho vymýšlel jak knihy zachránit. Celá záležitost se samozřejmě nevyhnula soudnímu jednání. Gosse se přiznal a dostal trest v podobě pokuty a veřejných prací.
Překvapivý konec
Tento příběh má však překvapivý konec. Na představitele kláštera udělala výpověď Gosseho velký dojem a tak se biskup rozhodl, že mu odpustí. Navíc mu nabídl práci přímo v knihovně, odkud dříve knihy kradl. Dnes je knihovna kompletní a slouží dál návštěvníků.
A ještě jedna zajímavost na závěr: Náš první a neúnavný sběratel relikvií císař Karel IV. získal část ostatků sv. Otýlie a přivezl je do Prahy do chrámu sv. Víta. V Čechách i na Moravě najdete několik míst zasvěcených právě sv. Otýlii.
Kraj kolem hory sv. Otýlie se bude líbit každému, zvlášť pak vinařům. Vinic je tu spousta, ale i hradů, starobylých kostelíků a měst s krásnými hrázděnými domy. Takže i milovníci památek se přijdou na své. A rozhodně by nebylo marné zajet si do zdejších krajů na vinobraní.
