Dorazila jsem na křest knihy "Záhada prázdné zvonice" a hned mezi dveřmi příjemné dejvické kavárny mě mrzelo, že můj nejmladší syn Matyáš je v nemocnici a nemůže poslouchat milé vyprávění o zvonech a zvonících.
Děti malovaly výkresy a tři vylosovaní si domů odnesly podepsanou knihu. Byl to opravdu příjemný večer a můj syn našel Záhadu prázdné zvonice alespoň pod stromečkem. Přečetli jsme ji za dva večery a hovoříme o ní neustále. Musela jsem slíbit, že si půjdeme poslechnout zvony do katedrály svatého Víta.
Ze zvonice někdo ukradl zvon Kryšpín a ve škole, kam chodí Matyáš, se hlasitě rozeznělo zvonění a ne a ne přestat. Nezbývá nic jiného, než že děti dostanou volno, protože se v tom hluku nemůžou prostě učit. Školník Závada také neví co s takovou zapeklitou situací dělat a tak jde pro radu k dědovi Buřinkovi. Děda Buřinka je zkušený zvoník a je považován za velkého odborníka na zvony. Ten se ale svěřuje s tím, že mu ze zvonice zmizel zvon. Děda jde do školy, kde se dozví informace od rozčílených drnčících zvonků. Dají hlavy dohromady a společně s malým Matyášem vyrážejí na výpravu za Kryšpínem.
Stopy je zavedou do přístavu, kde je zakotvený Poseidon, kterému velí kapitán Kormidlo. Dobrodružná cesta začíná a kapitán moc dobře ví, co dělá...
Příběh je napsán velmi čtivě a jeho děj je dobře promyšlený. Detektivka pro malé čtenáře je opravdu úžasná a když vidíte ten soustředěný dětský obličej, ve kterém je vepsána spousta otázek, je to prostě fantastické. Kam zmizel Kryšpín? Je hrozně těžký, jak ho mohl někdo ukrást? A proč neustále zvoní ve škole? Opravdu si zvony a zvonky mezi sebou povídají?
Příběh provázejí nádherné obrázky Sylvy Francové, které velmi dobře vystihují děj a děti tak inspirují k hlubšímu zamyšlení.
Zuzanko, na křtu padla několikrát otázka: " Bude pokračování Záhady prázdné zvonice?" Tak se ptám také: "A bude pokračování příběhu o zvonech a Matyášovi a dědovi Buřinkovi?" Já a můj Matyáš se rozhodně na Vaše příběhy moc těšíme.
