Většinou píšu tak do dvou do rána a vstávám v osm. Dnes jsem si jako obvykle vyčistila zuby, oblékla se a vyrazila se svýma psíma holkama ven.
Sbíhaly jsme po schodech k domovním dveřím, když se z venku ozvaly dvě rány na domovní dveře. Zpozorněla jsem a prudce otevřela s tím, že hned po ránu někomu pěkně vynadám. Vpadli však na mě dva policisté, lidé od plynu a přímo před domem parkovali hasiči. Otevřela jsem pusu a zase zavřela. Policista se upravil a zeptal se, kde bydlím. tak jsem poslušně odpověděla, že ve třetím patře a oni se ještě zeptali, zda necítím plyn. Necítila jsem nic, ale fakt je, že jsem byla ještě trochu rozespalá.
Vyrazily jsme holka na procházku pod Emauzy a když jsme se vracely, pánové od plynu a všichni ostatní stále pobíhali po domě. Jeden se zastavil a začal se mazlit s naším štěnětem a tak jsem se hned zeptala, co se vlastně stalo a on mi mému údivu odpověděl: "Víte, že jste málem všichni vyletěli do povětří i s tím barákem! Dělali jsme tady kontrolu plynoměrů a zjistili jsme, že ty lidi nahoře, co jsme jim odebrali plynoměr, protože neplatili, si vzali gumovou hadici a napojili se na tvrdo přímo do sítě? A to v tom bytě sedí a mají cigáro u pusy! Měli jste velký štěstí!"
No a tak jsem poděkovala za informaci a raději zalezla domů. Uvědomila jsem si, jak málo se člověk zajímá o své sousedy a jak málo toho o sobě víme. Když se nám něco nezdá, raději si to necháme pro sebe, nebo děláme, že se nic neděje. Tentokrát jsme ale měli štěstí, všichni v Dittrichově ulici.
