Prostě na mě zapomněli od: Jiřího Holuba, JaS 2015

Nemohu slovy vyjádřit, jak moc mě příběh zaujal a i když jsem ho pozdě večer dočetla, neustále na něj myslím. Uvědomila jsem si, jak málo se vracíme k takto silným tématům naší minulosti.

Přemýšlím nad tím, kdy naposledy mě kniha donutila tak hluboko se zamyslet nad naší historií. Pamatuji si, že to bylo patrně poté, kdy jsem si přečetla Kočár do Vídně Jana Procházky. Ale stejně, vždycky jsem toto období chápala tak nějak všeobecně: Poválečný odsun Němců. Věděla jsem, že to nebylo správné ale ani válka nebyla správná. Každopádně to muselo být strašné období. Před válkou museli své domovy v pohraničí opustit české rodiny a přesunout se do vnitrozemí a po válce zase přišli o všechno Němci, kteří na našem území bydleli.Nikoho nezajímalo jací to jsou lidé. Vrátím se ale k příběhu.

Léto 1945. Klárka se se svými rodiči stěhuje do pohraničí, do vesnice, která je bez života. Domy jsou napůl zničené. Otec tam ale dostal práci a tak si vyberou dům a usídlí se. V nedalekém městečku, kde pracuje otec se spřátelí s hraběnkou Eusébií. Brzy po svém nastěhování si Klárka všimne stínu, který se večer pohybuje kolem jejich plotu a branky. Ten pak mizí v temnotě lesa. Klárka se bojí, ale je zvědavá. Jednoho dne nalezne za svými dveřmi panenku, kterou již dříve našla ve zničeném domě ve vsi, ale maminka jí nedovolila vzít si ji. Klárka si uvědomuje, že ji tam dal právě ten někdo, kdo se pohybuje ve stínu noci. Nemůže být zlý, když ji přinesl panenku. Klárku přemůže strach a při jedné její vycházce se seznamuje s Helgou. Starou, špinavou a vyhublou ženou, která se skrývá ve svém vlastním domě. Klárka jí začne nosit jídlo, spřátelí se a žena ji vypravuje svůj příběh. Začíná od začátku, od momentu kdy přišla na tento Svět. Její vyprávění zachycuje všechny důležité momenty jejího života a posledním je ten okamžik kdy...

Za brankou se však objevuje druhý Stín, ale jak se ukáže, je zlý a i když se ho snaží chlapi chytit, jednoho dne jim vykrade stavení a dle očekávání se vrací v okamžiku, kdy je Klárka s matkou sama doma. Naštěstí schovala v domě Helgu.  Tehdy jim zachrání život a dívka ji vidí naposledy, ale nikdy na ni nezapomene.

V příběhu se setkáváme s kočím Červinkou, který vstupuje do děje jako vedlejší postava. Přiveze matku s Klárou a malým Jakubem do jejich nového domova. Klárce však nesedí, nemá ho ráda a několikrát se stane, že ji málem nachytá, když jde navštívit Helgu. Jakmile se o něm Klárka zmíní před Helgou, ta ihned zpozorní a dívka pochopí, že se ho Helga bojí a brzy také pochopí proč.

Znám kastelána Jiřího dlouho. Jeho vtípky a komentáře jsou někdy "hustý".. Má neskutečně toulavé boty a neustále někde poletuje po Světě. Díky příběhu " Prostě na mě zapomněli" už na něj vždycky budu koukat jinak. Překvapil mě pro hloubku citu, kterou jsem našla. Rozhodně si ji přečtěte, stojí to za to.