Hodně lidí se stydí za to, že jejich život není zrovna jako reklama na kafe. Někdo má skvělý život, někdo je holt takový vořežprut. Ale dokonalý život hledejte leda na Facebooku.
ZUZANA
Bylo léto, koupali jsme se ve vlastním potu, děti běhaly po zahradě a cákaly na sebe vodu, pes s vyplazeným jazykem ležel na dlaždičkách v koupelně. Aleš byl v práci, měl nějaké zakázky. Stála jsem u trouby a modlila se, aby se dort pro mámu k narozeninám už konečně dopekl dřív, než se dopeču já. Rozálka přiběhla, a já ji musela odtrhávat od studené limonády. Večer jsem rychle uklidila a připravila vše na oslavu. Rodiče druhý den dorazili přesně v jednu, jak jinak. Manžel byl naštěstí doma, takže se to obešlo bez poznámek. Při krájení dortu se mamince nějak třásly ruce, asi dojetím. Když se nabídla, že mi dojde uvařit kafe, trvalo to nějak dlouho. Byla v kuchyni, z konvice stoupal dým, ale voda v ní ani nebyla. Hrnky ležely na poličce. Najednou mi došlo, jak se opakovaně ptala na věci, o kterých jsme několikrát mluvily. Večer manžel griloval, táta vášnivě čutal fotbal s vnoučaty. Filípek chtěl vodu. S džbánem a špinavými talíři, se psem za zády, jsem balancovala do předsíně. Máma sešla ze schodů, a s rozpačitým úsměvem se mě zeptala, kde máme koupelnu. Z tácu mi vypadl dezertní talířek. Rukama jsem sbírala střepy a snažila se z hlavy vytlouct tu děsivou myšlenku, že moje šedesátiletá matka má Alzheimera.
TOMÁŠ
Vzbudily mě padající kapky deště. Celou noc byla moji postelí lavička uprostřed městského parku. Ve vnitřní kapse bundy zázrakem zůstaly doklady, klíče i mobil. Peněženka zřejmě dávno změnila majitele. Vstal jsem a připadal si jako mládě žirafy chvíli po porodu. Roztřesené dlouhé nohy, nasáklý vlhkostí. Mokrá skvrna u rozkroku mluvila za vše, zase totálně na šrot. Zastávka byla naštěstí nedaleko, a akorát přijela tramvaj. Propalovaly mě pohledy cestujících, kteří neskrývali odpor. Jedna starší dáma kroutila hlavou, ukázala na mě deštníkem a pronesla něco o bezdomovcích a jejich nemocech. Vsadím se, že doma se osprchovala dezinfekcí a pro jistotu zapila prášky Savem. Hodiny ukazovaly skoro půl sedmé ráno, Eva mě určitě sháněla po všech čertech. V mozku mi pulzovala nesnesitelná bolest. Když by někdo otevřel dveře do mé hlavy, našel by vzpomínky na otce, jak ležel v předsíni a máma se z něj snažila sundat boty a oblečení. Pak jsme ho dotáhli do vany. V noci mi to nedalo a zvědavost mě přinutila otevřít dveře do koupelny. Možná jsem tajně doufal, že je mrtvý. Nebyl, hlasitě chrápal, a z koutku úst mu stékala dlouhá slina. Bylo mi z něj fakt na blití. Teď jsem napůl ležel v tramvaji a zvedal se mi žaludek ze sebe samotného. Můj život začal nezadržitelně mířit ke dnu jako Titanic, akorát mi k tomu nikdo nehrál.
ŠIMON
Jednou jsem cestou od Davida přemýšlel, kdy přesně jsem si vlastně uvědomil, že jsem gay. V dospívání jsem prošel nejen obdobím vzdoru, ale jednu dobu ulítával i na EMO stylu. Pamatuju si patku padající do očí, nehty nalakovaný na černo, tmavý hadry. Po jedné hádces otcem jsem se večer omylem říznul do ruky žiletkou, když jsem ji lovil ze skříňky. Tak jo, nebylo to omylem...Nenáviděl jsem to jeho ječení a kecy, kterýma zasypával matku. Ona tam stála a mlčela, později se tomu dokonce začala smát, asi to byla nějaká její cesta, jak se z toho úplně nezbláznit. Pohled na vlastní tekoucí krev pomáhal snížit ten nesnesitelný tlak. Tu noc fotr odešel do hospody, ségra čučela na seriál a máma žehlila. V koupelně jsem zamknul a lehl si do vany. Malá rána na ruce stačila k uklidnění. Plný močový měchýř se hlásil o slovo, tak jsem to prostě s hlasitým smíchem pustil. Vzpomněl jsem si totiž na otce, jak jednou řval, ať se opovážím ještě někdy čůrat do vany. Načapal mě, když si šel čistit zuby, bylo mi tehdy osm. Zmlátil mě ramínkem, které viselo nade mnou, nic lepšího zrovna po ruce neměl. Moje Emo období skončilo asi po půl roce, když jsem potkal Filipa. Bylo nám šestnáct, přišel do naší třídy pár měsíců po začátku školního roku. Byl plachý, hrozně se styděl a očima těkal po třídě. Začali jsme se bavit, chodili na fotbal, do kina, na pivo. Jedno horký léto jsme seděli na Vyšehradě na hradbách. Kouřili trávu, pili pivo a vychutnávali si totální nicnedělání. Taky se smáli poznámkám o grázlech, které pronášeli starší kolemjdoucí. Když jsem Filipovi podával cigáro, naše pohledy se střetly. Tehdy jsem se rychle snažil zakrýt začínající erekci i totální zmatení pocitů, ale on se zasmál a položil mi ruku na klín. V tu chvíli jsem byl ten nejšťastnější looser na světě.
