Jsou velmi společenské a milují větší kolektiv. Chodí ale zásadně bez pozvání a bývají neskutečně otravné.
Spalničky patří mezi vysoce nakažlivé onemocnění, které způsobuje virus z čeledi paramyxovirů. Pokud máte tu smůlu, že se potkáte s infikovaným jedincem, pravděpodobnost nákazy neimunních jedinců je až 90%, a to je sakra dost.
Stačí, aby vedle vás takový spalničkář zakýchal či zakašlal a milý virus se vydá na cestu směřující přímo k vám.
A jak zjistíte, že je to tady? Zpravidla to začne zvýšenou teplotou až horečkou, suchým kašlem, nějakou tou rýmou či zánětem spojivek. Ale abyste se náhodou nenudili, tak zhruba po třech až pěti dnech dostane nové tetování ve formě červené až červenohnědé vyrážky, která se vesele rozšíří od krku přes obličej na končetiny a trup. Budiž vám útěchou, že s výsevem vás opustí aspoň ta teplota.
Pokud se najednou osypete, ale nemáte žádné další příznaky jako rýmu či kašel, nesvádějte to hned na ty chudáky! Pokud máte podezření a příznaky odpovídají, vydejte se samozřejmě k lékaři. Pakliže ve vašem okolí pár jedinců již svádí boj s virem, je diagnóza celkem jasná. Máte v dutině ústní malé bělavé skvrny, které vypadají jako když rozsypete sůl? Pak vám musím s lítostí oznámit, že jste se právě stali novým majitelem viru spalniček. Jistotu může dát ještě vyšetření, kdy se odebírají hladiny protilátek (IgM + IgG) v krvi.
A co Vás čeká?
Není zapotřebí běžet pro notáře a čekat na smrt. Při nekomplikovaném průběhu se člověk zpravidla do týdne dá do kupy. Nicméně až 30% pacientů může postihnout nějaká bakteriální infekce. Nejčastěji se jedná o zánět ucha, očí či zápal plic. Ve velmi vzácných případech může dojít k zánětu mozku. Nejohroženější skupinou jsou samozřejmě děti do 1 roku, lidé po transplantacích a s nejrůznějšími poruchami imunity.
Pomoc, jak se mám bránit?
Nejlepší prevencí je samozřejmě dostatečná hygiena a ano, očkování. Pravidelně se proti spalničkám začalo u nás očkovat od roku 1969. Do roku 1975 se provádělo očkování jen jednou dávkou, což nebylo úplně účinné. Od roku 1995 se v ČR začalo plošně očkovat vakcínou TRIVIVAC, která zahrnuje spalničky, příušnice a zarděnky. V roce 2006 se objevila nová vakcína PRIORIX (MMR) a o rok později ještě čtyřvalentní vakcína Priorix Tetra (navíc vakcína proti planým neštovicím).
Pokud člověk již odrostl dětským střevícům a není si jistý svým stavem (teď mám na mysli protilátky), je možné nechat si udělat test a reagovat dle výsledku.
Zkušenosti i z jiných zemí jasně ukazují, že díky poklesu proočkovanosti se znovu objevují nemoci, které se již podařilo vymýtit.
Dítě až do plnoletosti musí spoléhat pouze na zdravý rozum a úsudek svých rodičů. To oni mají bránit a chránit jeho život. A tak zatímco jedna skupina mává nežádoucími účinky a poukazuje na případy trvalého poškození zdraví v důsledku vakcinace, druzí vehementně brání smysl očkování jako jedinou prevenci před onemocněním.
Nejsem expert, vědec ani lékař. Souhlasím s tím, že očkování může mít i svoje negativa, u některých autoimunitních onemocnění je zvýšená opatrnost. Žijeme v době nanotechnologií, čipů, dokážeme vyléčit valnou většinu nádorových onemocnění, ale stále jsou nemoci, na které prostě lék nemáme a preventivní podání vakcíny je tak jedinou zbraní.
Velkým problémem se může také stát migrace. Nechme teď otázku ekonomických uprchlíků stranou. Podstatné je, že ačkoliv dospělí utečenci mohou být očkovaní, jejich děti to často nestihly právě v důsledku válečných či jiných konfliktů. Díky tomu se opět objevuje například i tuberkulóza.
Já zastáncem očkování jsem. Ráda bych podotkla, že se považuji za poměrně tolerantního člověka. Je mi srdečně jedno, zda někdo snídá, obědvá či večeří klíčky, které zapíjí nápojem ze zeleného ječmene. Neřeším, zda je lékař tmavé pleti, záleží mi na jeho schopnostech a empatii, protože to je pro výkon jeho povolání mnohem důležitější. Nevadí mi člověk s jinou sexuální orientací, kdo s kým spí či nespí je ryze soukromá věc a homosexualitu nepovažuji za nemoc, horší je, když je někdo blbec! Pokud někdo odmítá léčbu např. rakoviny, je to jeho vlastní rozhodnutí a nikdo mu nemá právo říkat co by měl nebo neměl.
Ale co se týká očkování, tam moje míra tolerance klesá. Pro vážně nemocné děti totiž jejich neočkovaní vrstevníci představují poměrně velkou hrozbu. Začínají se objevovat epidemie nemocí, kterým jsme se již jen smáli.
Dle WHO (Světová zdravotnická organizace) v roce 2017 zemřelo na spalničky 110 tisíc lidí, zejména dětí.
Díky sociálním sítím máme možnost sdílet obrovskou spoustu informací a příběhů. Nedávno jsem také narazila na příspěvek nějakých maminek, které mezi sebou posílaly článek o škodlivosti vakcinace. Poukazují na možnost vzniku autismu, alergií, ochrnutí, další průšvihy. Naprosto rozumím zoufalství rodičů, kteří mají doživotně těžce postižené dítě, které bylo před očkováním zdravé. Je to tragédie, se kterou musí žít. Ale náhoda je blbec, když krade. Jeden Černý Petr dle mého automaticky neznamená stejnou kartu pro všechny.
Takže, víte, kdo vlastně může za šíření informací, které mají velký dopad na rozhodování lidí?
No, ano, Zuckerberg a jeho Facebook. Ale ono na něj dojde, už loni zchudl během dvou hodin o stovky miliard, dobře mu tak! A na někoho to svést musíme, ne?
Ale abych to nějak zakončila.
Nemám nic proti tomu, aby člověk měl možnost volby, pokud tím ale nepřekračuje hranice někoho jiného. Neustále se strašíme teroristickými útoky a jejich možnou podobou. Možná je ale fajn si občas připomenout, že při morové epidemii zemřely desítky milionů lidí, což je jasným důkazem, jak velkou moc infekční choroby nad námi mají.
Ale jestli jsem vás moc vyděsila, nebo naštvala, pokusím se to napravit, jako jedna nejmenovaná TV.
V lednu se v pražské zoo narodila žirafka Rothschildova, není to ale skvělá zpráva!
