Taky vám občas někdo pořádně saje krev? A víte, že existují různé strategie saní krve? Samice komárů jsou v této činnosti ovšem přebornice.
Zatímco komáři se paradoxně živí pouze šťávami z rostlin, komářice pro svůj život potřebují více energie, a tak sají krev.
Na světě existuje kolem 3700 druhů komárů. Některé druhy sají krev i přes den, jiné naopak pouze večer a v noci.
Jsou komáři, kteří neopovrhnou i jinými savci, než je člověk, existují dokonce i takový, pro které je pochoutkou krev ptačí.
Jelikož tenhle hmyz má velmi malé tělo, musí umět dobře hospodařit s vodou a vyhýbat se přímému slunci. To je taky důvod, proč až za soumraku vyráží na nechtěnou návštěvu do našich domovů.
Tak jako piloti pečlivě monitorují povětrností podmínky, i komáři se řídí podle síly větru.
Silný vítr je pro mě nebezpečný, jelikož by je jednoduše smetl.
Bzučení, které nás, lidi, spolehlivě dokáže rozčílit, používají komáři k námluvám.
Zvuky vznikají rychlým kmitáním křídel, normální frekvence kmitání je zhruba 400 hertzů. Ovšem, když seznamování vypadá hodně nadějně, jsou schopni vydat ze sebe to nejlepší.
A jak je možné, že si nás vždycky najdou? Samičky komárů nepřitahuje pach krve, ale oxid uhličitý.
Největší radostí pro takovou komářici je těhotná žena, jelikož její tělo vylučuje až o 21 procent více oxidu uhličitého.
Dle některých studií mají komáři v oblibě i lidi s krevní skupinou nula. Je to dáno specifickým pachem, kteří tito jedinci mohou vydávat.
Špatná zpráva pro alkoholiky - v jednom experimentu se ukázalo, že komářice spolehlivě zaútočila na ženu, která pila pivo, zatímco její kamarádka abstinentka zůstala bez povšimnutí.
K létu neodmyslitelně patří komáři. Já jsem měla nedávno tu čest, potkat se se zástupkyní komára pisklavého, což je nejrozšířenější druh v České republice.
Šílené bzučení začalo kolem 22 hodiny a já jsem pochopila, že tahle noc bude opravdu dlouhá!
Nevím, co si mysleli sousedé, když se z mého bytu začaly ozývat rány a výkřiky:
„Ty hnusný hajzle!“
„Sedni si, okamžitě si sedni a vopovaž se hnout!“
„Ty víš, že Tě stejně zabiju!“
Po půl hodině jsme s mým protivníkem (vlastně protivnicí) usoudili, že je čas na technickou pauzu.
Zatímco já jsem vyčerpaně seděla na posteli, ona mě pobaveně pozorovala ze stropu.
A tak mě napadlo, že jí nejvíc naštvu nezájmem. Otevřela jsem knížku, předstírala čtení, dělala, že to šílené bzučení vlastně vůbec neslyším!
Nevím, zda už dostala takový hlad, nebo jí jenom ruply nervy, ale zničehonic se objevila kousek od mé postele. A já věděla, že tohle je moje poslední šance.
Kdyby mě někdo sledoval, musel by si myslet, že se jedná zřejmě o odchyt uprchlé mamby.
Plížila jsem, lezla prakticky po zemi.
Přesně ve 23:40 dotlouklo srdce malé bojovnice. Podlehla vážným zraněním, které jí způsobila rána knihou.
Pomsta byla opravdu sladká, jejím vrahem se totiž stala ENCYKLOPEDIE ZVÍŘAT.
Budiž jí země lehká. Teď jenom doufám, že se mě nechystají navštívit její příbuzní...
