Jsou to již skoro dva týdny, kdy jsem se díky své nešikovnosti a shodě náhod, ocitla v roli invalidy. A můžu vám říct, že život o dvou berlích je neskutečný zážitek, o který se s vámi prostě musím podělit.
Po svém úrazu, kdy po mě mladý, sloužící lékař na urgentním příjmu hodil poukaz na francouzské hole a hlezenní ortézu, jsem nabyla dojmu, že vlastně není zase tak špatné být nějakou dobu doma. Ach, já hloupá, jak těžce jsem se mýlila!
Dospěla jsem totiž k několika zásadním zjištěním:
1.
Ne, Praha opravdu není bezbariérová
Je fajn, že valná většina autobusů i tramvají je již nízkopodlažních, nicméně v momentě, kdy se vyškrábete z vozu, zjistíte, že vás čeká několik metrů přes velmi frekventovaný přechod, abyste se dostali k výtahu, který ovšem je zcela ,,mimořádně,, mimo provoz. Pokud máte francouzské hole a jednu chodící nohu, můžete se rozhodnout, zda si dáte jízdu po eskalátorech (doporučuji sepsat před touto akcí závěť...), nebo se na to prostě vykašlete a vrátíte se na zastávku, abyste jeli několik dalších stanic a zkusili své štěstí jinde.
2.
Pokud máte pocit, že sledovat seriály na Netflixu může jen naprostý zoufalec, ujišťuji vás, že po 14 dnech s ortézou na noze, po snídani, s kávou v ruce, natěšeně obhobkáte do postele, jelikož se už nemůžete dočkat toho, jak dopadne Grace na dalším rande!
3.
Pokud žijete sami, připravte se na to, že pocit osamocení nabude přímo obludných rozměrů! Já jsem se přistihla, že zhruba 20 minut před příjezdem kurýra s mým nákupem, se rychle vrhnu k zrcadlu, abych se namalovala, učesala, vzala si na sebe nejvíc sexy domácí tričko a tepláky. Jakmile otevřu dveře, ve kterých se zjeví můj zachránce s papírovými taškami a nabídne mi, že mi je klidně odnese dovnitř, jelikož si všimne mých sexy zelených berlí, mám obrovskou chuť
vyhrknout: „Jasně zlato a zavři dveře!”
4.
Buďte si jistí, že pokud vám cesta na zastávku autobusu trvala kolem 5 minutu, s berlemi vás čeká úžasných 15 minut, během kterých ztratíte nejen dech, ale i důstojnost, neboť zatímco se v mírném kopečku budete snažit dostat do plic trochu vzduchu a po obličeji vám bude stékat studený pot, prosviští kolem vás několik důchodců s taškami na kolečkách, kterým jste díky svému výkonu právě výrazně zlepšili den!
5.
Jestliže se rozhodnete, že dost bylo drahých kurýrních služeb a vydáte se do obchodu, je více než jasné, že daný obchod bude mít zavřeno z důvodu inventury či rekonstrukce.
A tak tam budete stát, jen vy a vaše berle, a po tvářích vám potečou krokodýlí slzy, na tělo se vám bude lepit tričko, a mezitím co se vzpamatováváte fyzicky i psychicky, samozřejmě vám ujede autobus... Poté, co se z posledních sil došouráte na protější zastávku, čeká vás souboj o lavičku.
Jediná lavička na zastávce bude s velkou pravděpodobností obsazena v lepších případě důchodci, kteří po vás hodí kyselý pohled, v horším případě bezdomovci...Pokud máte kliku, během čekání se dozvíte spoustu novinek, třeba to, že v úterý budou zlevněné smetanové jogurty!
6.
Přejít přes přechod s berlemi, je stejné, jako snažit se přebrodit řeku plnou krokodýlů!
Ten zelený panáček svítí dost dlouho, ovšem za předpokladu, že neskáčete s berlemi přes tramvajové koleje, což samo o sobě je skvělý adrenalinový zážitek!
Jestliže přežijete, dobelháte se zhruba do půlky přechodu, kde s hrůzou zjistíte, že je už dávno červená!
A tak tam stojíte a rozhodujete se, jakou smrt si zvolit... Zda se vrátit těch pár kroků
a nechat se zajet tramvají, nebo prostě vyslat modlitbu k Bohu s prosbou, aby se někdo z řidičů nad vámi smiloval! A kromě toho, v žádném případě nechcete umřít s jednou nohou v sandálu a ještě ke všemu v zelených ponožkách s citrónky!!!
7.
Zjistíte, že jste se naprosto mýlili v odhadu svých sousedů
Já jsem se například totálně sekla, neboť ten mladý pár s roztomilým šťěnátkem pitbulla, který na mě působil jako páreček namyšlených mladých týpků, byl první, kdo se ke mě vrhnul, aby mi odnesl odpadky k popelnici a nabídl mi, že to bude dělat pravidelně po dobu mého zdravotního handicapu. Zatímco ten od pohledu sympatický soused dělal, že něco opravuje u svého kola...
8.
Facebookový přátelé - valná většina z nás má na svém facebookovém účtu desítky, možná i stovky ,,přátel,,.
Jsou to ti, kteří vám tak rádi přidávají ,,Like,, k fotkám z dovolené, úspěchům v práci či jiným skvělým událostem. V momentě, kdy tam přidáte fotku své zraněné nohy, zahrnou vás smutnými smajlíky, někteří dokonce přidají přání k brzkému uzdravení.
Hádejte, kolik z nich vám pošle zprávu s dotazem, jak vám je a zda něco nepotřebujete?
Na závěr mého nemoudrého příspěvku, by se hodilo dát něco moudrého...
Třeba to, že máte dávat pozor, kam šlapete!
Ne, teď zcela vážně!
Během svého nuceného domácího pobytu jsem si uvědomila, že nikdo by neměl být ostrov sám pro sebe, a že k tomu, abyste někomu pomohli, opravdu nepotřebujete žádné tlačítko ,,Like,,!
A taky:
I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc, protože dobro je potichu.
