Depresso

Život s depresivní poruchou je jako, když vám díky vaší nešikovnosti při krmení chameleonů utekl cvrček, a než jste ho stačili chytit, tak se schoval někam pod postel.  Víte, že tam je a jenom se děsíte, kdy začne zase cvrkat...   

Nedávno jsem si uvědomila, že se blíží jedno výročí, nejde ale o událost, kterou by člověk zrovna chtěl slavit... Je to rok, co ke mě zavítala depresivní porucha. 
Deprese není taková ta blbá nálada, kdy vás žere, že zatímco vaše kolegyně  sjíždí sjezdovku rakouských Alp, vás už dvakrát sjel nenaladěný šéf.  Deprese je takový ten pocit, kdy vás bolí vůbec žít...
Ráno vstanete a už víte, že je to špatný. Nejradši byste si vzali špunty do uší a zavřeli se do skříně.
V metru vám vadí všichni ti lidi, hluk, slova, která se vznáší nad vámi jako v komiksových bublinách.
Nejdříve musíte vyřídit všechny ty emaily a telefony, ačkoliv zvednou telefon a někam zavolat, je tak namáhavé, že i kdyby ve vaší kanceláři šlehaly plameny, dokážete tak maximálně napsat zprávu,  že hoří! . 
Vzhledem k tomu, že valná většina ajťáků pracuje nejdříve od 9 hodin, je dost pravděpodobné, že by celá vaše firma dávno lehla popelem... A co hůř, vám to bude úplně jedno. 
Od rána je váš mozek totiž schován za těžkými černými mraky.  Venku svítí slunce?   Tak jak můžete mít  blbou náladu?  Právě proto, že všichni kolem vás vypadají tak spokojeně a v pohodě, o to hůř vám je.  Vaše hlava se totiž úporně snaží vám dokázat, že pokud by se rozdávali Oscaři pro nejhloupějšího, nejošklivějšího a nejhoršího člověka na světě, dostanete naprosto všechny. 
Jedním z dalších projevů deprese je časté střídání nálad. V jednu chvíli byste se nejraději opásali výbušninami a šli nakupovat, po chvíli přichází mírná radost, aby ji vystřídal vztek tak velký, že jste schopni zařvat na kolegu, který se už nějakou dobu pokouší zavařit kopírku.
Všechno tohle znám. Nejhorší na tom všem je ta bezmoc a taky strach. Bojím se chvíle, kdy každý pochopí, že to nemám v hlavě v pořádku. 
Je to sranda, dokážeme spíše vyprávět o problémech s hemoroidy, než o duševní bolesti. Pustíte si televizi a dozvíte se o úžasném přípravku na podporu erekce, ale o tom, co dělat, když vás nevzruší už vůbec nic, se nemluví. 
Když máte opravdovou depku, i telefon od prince Williama s vámi nehne. V temných dnech jste schopni jít na procházku leda tak na hřbitov, abyste našli inspiraci na hezký náhrobek. 
Velkým problém u depresí je také zhoršené soustředění a problémy s pamětí. 
Když  nejsem zrovna v kondici, jsem schopná v autobuse zapomenout i celou nákupní  tašku.
Chudák pórek se takhle nedávno projel až na Prosek! 
Potíže jsou také se zpracováním většího množství informací. Někdy mám opravdu problém pojmout všechno, co mi kdo říká. Připadám si jako Nemo, na kterého někdo už dvacet minut zoufale klepe přes sklo a pokouší se mu vysvětlit cestu do Atlantiku. 

Nejhorší jsou takové ty bezradné pokusy ostatních vás povzbudit. 
„Představ si, takový kvadruplegik, ten prostě už nevstane!“  
 Jako kdyby to, že něco není na první pohled vidět, vlastně neexistovalo. 
Někdo se vás snaží zase rozesmát, občas to zabere, aspoň na chvíli, než si cestou domů uvědomíte, že téma sebevražda je něco, u čeho humor poněkud selhává. 
Jsou dny, kdy se smrt stává ústřední postavou.  Je těžké pochopit, že někdo dokáže 
myslet a mluvit o smrti, jako kdyby to byl recept na guláš. 
Nedávno moje kamarádka vtipně poznamenala, že bych měla rozhodně změnit profesi, 
jelikož takový ,,hrobník,, by mi seděl mnohem líp, než nějaká administrativa. 
Občas se musím smát některým návodům na extra rychlé zlepšení nálady, které někdy zahlídnu na různých webových stránkách. 
Je to něco ve stylu:  www.mysletenakotatka.cz.
Jediné, co dle mého názoru opravdu zabírá,  je psychoterapie a v těžších případech samozřejmě léky. 
Předesílám, že nejsem zástupce žádné farmaceutické firmy, který do textu nenápadně ukryl skrytou reklamu na tablety proti depresivní náladě.  Ale prášky jsou opravdu někdy jedinou šancí, jak překonat nejtěžší časy a vystoupat nad hladinu. (ale to Trittico vážně zabírá!) 
Když svět na chvíli zhasne, je nesmírně důležité mít alespoň nějakou oporu, ať už je to odborná pomoc, rodina, nebo kamarádi - nejlépe kombinace všeho. 

Myslím, že každý z nás někdy svádí svoji osobní těžkou bitvu, a pokud ji chcete vidět, jediné co musíte udělat, je se dívat, naslouchat a nesoudit. 
V mém případě zabírá ještě něco, a to pořádný hrnek poctivě umleté kávy.  

Což mi připomíná, že jsem dneska ještě neměla svůj šálek ,,depressa,,!