I když stávka nenabízí žádná řešení, přesto cosi přinesla, zdravý životní styl. Tolik lidí na kolech a v ulicích už dlouho nebylo vidět.
V minulosti se minuly účinkem všechny výzvy,a ť lidé vyrazí do práce na kole, chodí víc pěšky a překvapivě právě řidiči městské hromadné dopravy lidi přesvědčili. Ostatně je to to jediné, k čemu koho přesvědčí, neboť kritizovat bez návrhů řešení je Švejkováním, nikoli vyjádřením názoru.
Nikdo, dokonce ani politici nechtějí chodit do důchodu ve vyšším věku, zvyšovat daňovou zátěž, nicméně ani stát není pohádkový oslíček, který se kdykoli otřese. Zdánlivě uplynulo od listopadové revoluce tolik let, že se jedná o dávnou historii, nicméně minulý režim prohloubil újmu v postojích Čechů ke státu a věcem veřejným. Stát krom krátkého prvorepublikového období vždy reprezentoval erár, cosi, z čeho je možno a nutno brát, ale podporovat pokud možno co nejméně. Nejen u nás, ale v mnoho postkomunistických zemích lidí nevidí jakýkoli důvod participace na politice, to ať již ve formě aktivního zapojení nebo účasti ve volbách. Naopak jsou to demonstrace, jež považují za jediný prostředek vyjádření svého názoru.
Nemám v úmyslu obhajovat politiky, nicméně ať jsou jací jsou, oni se nebáli zvednout prapor a jít s ním v čele. Pokud se někdo domnívá, že jdou špatným směrem, měl by využít standardní demokratické prostředky. Hláška, že jediný člověk nic nezmůže nelegitimizuje laxnost a nevšímavost, naopak je podporou existující politické reprezentace i realizovaných postupů.
Naslouchat teorii o nižších daních, vyšším důchodu a sociálních dávkách je nasloucháním selance patřící do novel. Kde nic není, ani stát …..
