Díky médiím dnes už i děti v mateřské školce vědí, že pan president ne a ne podepsat nějakou smlouvu, ačkoli to všichni chtějí a nikdo jeho postoj nechápe.
Zajímalo by mě však, kolik lidí se ve svých uspěchaných životech dostalo k tomu, aby po večerech našlo čas místo oblíbeného seriálu na poutavé čtení Lisabonské smlouvy. Kolik dotázaných by dokázalo odpovědět na prostou otázku, čeho se týká, co upravuje a co mění. O co by bylo zajímavější množství správných odpovědí nad rámec obecné floskule, že tato smlouva reformuje instituce Evropských společenství a umožňuje další rozšiřování. Neméně zajímavé by bylo dotázat se těch, co měli možnost o přijetí rozhodovat.
Evropská společenství odkazují na demokratické principy jako fundamentální prvek jejich existence. Znamená však demokracie rozhodování manipulovaného a neinformovaného lidu ? Pevně doufám, že nikoli, takto se totiž projevoval fašismus, socialismus, komunismus a dnešní demokracie by tak byla jen manipulativní "populokracií".
Trochu alarmující jsou opakovaná referenda; znamenají zpracování voličů nebo jejich skutečné pochopení schvalovaného ?
Jednání pana presidenta se v mnoha směrech jeví nepochopitelné, možná až absurdní; někdy si málokdo myslí, že on sám věří všemu, co říká Ať je to tak nebo tak, jeho názor bývá často jedinou slyšenou opozicí a svým způsobem jediným projevem demokratické diskuse. Před vstupem do NATA, ES všude probíhala čistě pozitivní kampaň, přestože každá mince má dvě strany. Jak jinak může dopadnout referendum, jsou-li lidé permanentně masírováni mediální kampaní o dobru a prospěchu pro celou zemi. Svým způsobem se jedná o projev nedůvěry politické reprezentace k voličům, pocit, že při dostatku informací by odmítli podpořit politické směřování země.
Opomeneme-li propagandu, absenci informovaného souhlasu, nejděsivějším ohrožením demokracie jsou objevující se vnitrostátní i mezinárodní výhrůžky. Pokud údajné svobodné rozhodnutí bude vynucováno hrozbou zbavení funkce, vyloučení z instituce nebo "zaškrcením penězovodů", dostaneme se do situace, jako když RVHP bylo zkratkou "komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci" a součástí takového společenství snad být nechceme.
Tento příspěvek byl publikován dne 14.10.2009 11:23 na blogu stránek http://houfek.blogy.novinky.cz
Z důvodu zrušení tohoto blogu včetně archivu si jej dovolil autor re-publikovat.
